Tři Úkoly

11. Ovládání mysli

Takže, tu máte další kapitolu. Znovu se omlouvám za chyby ale, i tak doufám že se vám kapitola bude líbit. 

Harry se snažil co nejrychleji postavit, ale každý otřes ho srazil zpátky na zem. Nakonec mu nezbývalo nic jiného, než chodit po čtyřech jako pes. Tohle přeci Harry znal, to se učil. Věděl, že musí najít zdroj tohoto chaosu, ale taky věděl, že to může trvat celé hodiny a na to nemá čas.

„Takže si to shrneme, o čem jsme se spolu bavili, než se to stalo. Jasně, Severus, musím najít všechno o Severusovi." Mluvil sám se sebou, snad aby nepanikařil. Párkrát se zhluboka nadechl a vydechl. Konečně panika začala ustupovat a Harry mohl jasně myslet. Začal se dostávat skrz vzpomínky. Všechny byly o Severusovi a jeho rodině. Ostatní vzpomínky Harry dával na stranu, nechtěl lézt někam, kam nemá. Soustředil se jedině na ty o Severusovi. Tak se o něm dozvěděl víc než za celý svůj život. Snape neměl lehký život to věděl, ale že to bylo až tak zlé, to neměl ani tušení. Harry netušil, jak moc si jsou podobní, a jak se zdálo, profesor ho pořád bral jako fracka, který neví, co chce. Ale to je teď vedlejší, musí se soustředit na důležitější věci. Ještě chvíli trvalo, než se dostal ke svému cíli. Nakonec se to ale povedlo, byl u vzpomínky, která měla za vinu tenhle chaos. Byla jiná než všechny ostatní. Nehýbala se, zatím co ostatní kolem ní kroužily v plné rychlosti a působily dojmem ochránců. Harry si s tím ale uměl poradit a z dostatečné vzdálenosti je pomocí své mysli odehnal. Když si byl jistý, že je nebezpečí zažehnáno, přišel blíž. Zblízka vzpomínka vypadala ještě divněji než z dálky. Okraje vzpomínky byly černé jako uhel. Tohle Harry ještě nikdy neviděl, ani Gabriel mu nic takového nikdy neřekl. Naštěstí se Harry mohl na vzpomínku podívat, samotný obraz byl v pořádku. Ve vzpomínce byl Severus s mužem, kterého Harry neznal. Brumbál seděl naproti dvojici a o něčem si povídali. Bohužel vzpomínka nepřenášela zvuk. Jedno ale bylo zcela jasné, tohle byl ten muž, do kterého byl Severus zamilovaný. Harry ho sice nikdy neviděl, přesto mu přišel něčím povědomý. Ale ať se snažil jak chtěl, nemohl přijít na to, co mu na tom muži přijde tak moc známé. Potom, co si muže dostatečně prohlédl, věděl dvě věci, za prvé, že je muž atraktivní, ale vyzařuje z něj silná temnota a to i přes vzpomínku. Jaké by to asi bylo se s ním setkat osobně? Nedivil se Severusovi že se do něj zamiloval, on sám mu přece říkal, že ho černá magie přitahuje a tenhle muž je jí prošpikovaný skrz na skrz.

„Kam se na něj hrabe slavný Harry Potter..." pomyslel si Harry znechuceně sám nad sebou. Když mu tenkrát nadbíhal, jistě se Snape asi náramně bavil, obzvlášť jestli nebyl jeho tip, a jak je vidět, tak není. Snape hledá někoho, koho může vedle sebe ukazovat a s kým se může chlubit. Kdo se nekrčí v koutě, ale naopak se svými činy chlubí. Harry nebyl ani jedno z toho, což znamená, že to, co bylo mezi nimi předtím, byla pro Snapea jenom hra jak se pobavit na účet syna, někoho, kdo ho celá léta ve škole šikanoval. Jiskřička naděje, která jen nepatrně poblikávala a doufala, že by se mohl Snape zase vrátit teď definitivně zhasla. Harry už chtěl sledování vzpomínky ukončit, když si periferním viděním všiml Severusova pohledu, jak se dívá na toho muže a jak ho drží za ruku. Tohle není možné, Severus nikdy za žádných okolností nedává emoce ani náklonost na veřejnosti najevo. Držení za ruku pro něj je nepřestavitelné. A pohled byl taky úplně jiný. Severus Snape byl pověstný svým ostrým pohledem, kterým vám viděl až do žaludku. Všichni, včetně Zmijozelu, se pod tím pohledem třásli. Tenhle pohled nebyl vůbec Snapeův, byl tupý a zorničky byly rozšířené. Ne, tohle nebyl Severus Snape, tohle byla loutka, která bojuje o svou vlastní vůli, ale loutkář jí má pevně v rukou. Stejně jako měl tuto mysl, než pod tím tlakem zkolabovala.

„Tak to ne, Voldemorta jsme se úspěšně zbavili, aby neovládl kouzelnický svět, a teď si přijde další, který to tentokrát zkouší přes lidskou mysl, tak to tedy ne!" zařval Harry rozzuřeně. Musel zhluboka dýchat, aby se aspoň trochu uklidnil. Takový vztek nezažil už dlouho. Naposledy, když mu do hlavy lezl Voldemort. Teď bylo úplně jedno, co Snape cítí k němu, musí mu pomoct, tenhle muž, co je ve vzpomínce je nebezpečný nejen pro Severuse, ale pro celý svět. Pomocí mysli se snaží ovládnout lidi okolo sebe a nejhorší je, že se mu to daří. Dlouho ale ne, tohle musí skončit, otázka je jak? Nemůže přece chodit ke každému v kouzelnické Británii a zkoušet jestli koná z vlastní vůle, to ne. Musí useknout hadovi hlavu. Porazit ho v jeho vlastní hře. A kde jinde by to bylo nejlepší, než v soutěži o Severusovu ruku. Pokud se mu podaří toho ovladače myslí porazit, tak Severus i ostatní budou volní a podruhé se mu to už nepovede. To je pravidlo mysli. Mysl může být ovládána jen jednou, víckrát ne. Kolik lidí se mu ale už povedlo ovládnout? Komu Harry může věřit, nebo kdo je jen loutka v rukou loutkáře? Tolik otázek, ale žádná odpověď. Musí se spolehnout jen sám na sebe, nikdo se to prozatím nesmí dozvědět. Brumbál je zatím příliš oslaben, aby mu to řekl. Mysl se časem vyléčí a pak se uvidí co dál.