Tři Úkoly

14. Vévoda Patrik Wolf

Takže, další kapitola pod stromeček doufám že si jí užijete tak jako já když jsem jí psala. Všem přeju bohatého Ježíška a veselého silvestra. 

Nastal den D a Harry se chystal do Bradavic jako Patrik Wolf. Byl rád, že plán šel jako po drátkách. Den předtím mu totiž přišlo potvrzení, že byl vybrán do soutěže o Severusovu ruku. Proto teď společně s Tily běhali po domě a sháněli poslední maličkosti.

Přesně ve dvanáct se Tily přemístila po svém do Bradavic společně s Harryho kufry. Harry jí o malou chvíli následoval krbem.

Objevil se v kruhové místnosti, která byla třikrát tak velká než normálně. Harry udiveně vylezl ven z krbu, to velké množství lidí ho znervózňovalo. Jen co stačil vystoupit, už u něj stál samotný Albus Brumbál společně se Severusem.

„Vítám vás zde, pane Wolfe," řekl Severus suše a hrubě mu potřásl rukou a svou typickou chůzí se otočil a zmizel. Kdyby ho Harry neznal, musel by se urazit. Severus teď předvedl to nejhrubější chování, co kouzelnická společnost viděla.

Zřejmě i na Brumbála tohle bylo moc, protože jaký pohled hodil po odcházejícím Severusovi, Harry ještě nikdy neviděl.

„Musíte ho omluvit, je už unavený, vy jste náš poslední host a Severus na tohle není zvyklý, byli bychom rádi, kdybyste se zapojil do dnešní oslavy, jezte a pijte, co hrdlo ráčí."

Brumbál se snažil Snapeovo chování omluvit, jak se jen dalo.

„V pořádku, já to chápu," kývl Harry s chladným výrazem a odešel od Brumbála. Jako Harry by si to nikdy nedovolil, ale jako Patrik se musel chovat docela jinak. Nemohl, si tady dělat přátelé, bylo by to příliš nebezpečné.

Vzal si ze stolu jen pohár vody a šel si stoupnout do nejtemnějšího rohu.

Začal se rozhlížet po okolí, musel uznat, že těch, co prošli, je opravdu málo. Bylo tedy přes padesát kouzelníků, víc ne, a všichni se snažili vetřít do přízně Snapea. Kdyby to neviděl na vlastní oči, nevěřil by tomu.

Jeho pozornost upoutal Brumbál, který teď vzal Snapea za loket a odvedl ho dál od společnosti. Jedno z Harryho neverbálních kouzel a mladý muž slyšel, o čem se tam dohadují.

„Severusi! Nemůžeš být trochu slušnější, takhle všechny brzy odradíš."

„Brumbále, to vy jste mě do tohoto divadla zatáhl, tak se potom nedivte, že neskáču radostí."

„Severusi, já vím, že jsi doufal, že se tu objeví Harry, ale nestalo se tak. To ale ještě neznamená, že budeš na ostatní hrubý."

„Mně je ale úplně jedno, jestli se tu objeví Potter, je tu Bell, to stačí, ne!"

Severus se vrátil zpět k muži, u kterého byl, než ho Brumbál odtáhl s sebou.

Harry byl z toho rozhovoru upřímně zmatený. Proč proboha by Severus chtěl, aby se zde objevil jako Harry Potter, to mu hlava nebrala. Chvíli ještě sledoval Brumbála, který si na druhé straně povídal s profesorkou McGonagallovou.

Severus ten stál vedle charismatického muže, co vypadal, že je stejně starý jako Snape. Měl na krátko ostříhané hnědé vlasy, byl stejně vysoký jako Severus možná o něco vyšší, oči měl hnědé, zakryté dlouhými řasami, které by mu mohla závidět ledajaká žena. Obličej o tom se ani zmiňovat nechtěl, měl ho bez sebemenší chybičky. Harrymu připomínal vzhledem Lockharta, ale vystupováním se zcela lišil a bylo na něm vidět, že ví, jak k sobě lidi nalákat. Přesně věděl, co chtěl ten druhý slyšet.