Tři Úkoly

41. Třetí úkol

Takže je tu další část. A moc se omlouvám, že jsem neodepsala na všechny komentáře, blbnul mi Wattpad. Doufám že vás to neodradí mi napsat na tuhle, protože mě  váš názor konkrétně na tuhle kapitolu zajímá:)   

Bez korekce 

První instinkt bylo se z těch paží chtěl vykroutit. Hlas co se mu ale ozval u ucha ho úplně paralyzoval.

„Vím že jsem udělal chybu, ale skus mě pochopit, Chtěl jsem tě jen chránit. Nečekal jsem, že se to tak zvrtne. Kdyby tam sním nebyl ten mladý Popletal, vyšlo by to."

Harry jen smutně zavřel oči a pokusil se aspoň otočit, čelem k Severusovi. Tomu když došlo o co se snaží svůj stisk trochu povolil. Konečně se mu tak Harry mohl podívat do tváře, jen ho trochu znervózňovalo, že byl Severus do půl těla nahý. Netušil co tím pádem s rukama. Rozhodně se ho nechtěl dotýkat! Nakonec to vyřešil tak, že si je pověsil podél těla.

„To už je teď stejně jedno, hůlka je zničená, takže jediné co nám zbývá je Bella potrestat za jeho skutky. Přišel tedy čas na poslední úkol," Oba kouzelníci se na něj překvapeně podívali. První promluvil Draco: „Co máš v plánu? Nemůžeš ho jen tak obvinit, kouzelnická společnost ti to nezbaští."

„Já ho taky nechci obvinit , já sním svedu kouzelnický duel na život a na smrt."

„Tak to nikdy!" Prohlásil Severus vztekle. „Tohle ti nikdy nedovolím!"

„Budeš muset Severusi, jiná možnost není." Stál si Harry tvrdě za svým. Ani jeden nechtěl tomu druhému ustoupit. Oba na sebe zírali jakoby se chtěli navzájem sežrat. Na konec je vyrušil až Draco co si decentně odkašlal. „Já se vám do toho nechci plést ale Potter má pravdu, Bell se stává čím dál nebezpečnější, už to není jen šašek kterého jsme podceňovali."

Další možné argumenty přerušil Severus. „Máš pravdu nepleť se do toho! A jdi, chci si tady s panem Potterem promluvit sám." Jen co domluvil trhnul hlavou směrem ke dveřím a Draco šel, věděl totiž, že pokud si něco jeho kmotr vezme do hlavy, nejede přesto vlak.

Severus počkal až za sebou Draco zavře dveře. Potom se podíval na Harryho. Tušil že bude Potter naštvaný, ale vždyť se zas tolik nestalo. Snažil sám sobě namluvit. Když pracoval pro Pána Zla taky hodně riskoval a nikdo to neřešil. Potter by mu měl spíš poděkovat že se mu podařilo, získat tu zpropadenou hůlku. A ne tady na něj ječet, jak hysterka.

Harry po celou dobu mlčel a čekal až si to Severus srovná v hlavě. Musel uznat, že to jak se Severus omluvil bylo opravdu zarážející, věděl že se změnil ale že až tak že by uznal svojí chybu? Následně se Harry ale přesvědčil o opaku Severus bude vždycky Severus. První co udělal bylo že Harryho pustil a založil si ruce na hrudníku. Tenhle postoj Harry velice dobře znal, proto se v duchu připravil na ošklivou hádku.

„Pottere, myslím že by jsi tu po mě neměl řvát jako nějaká hysterka. Nezapomínej jsem tvůj profesor. Naopak by si měl mi poděkovat, že jsem nás konečně posunul dál. Vždyť jsme se dobu, nehnuli z místa a ty jsi nevypadal že bys nějak spěchal. Přiznej to vyhovovalo ti to," Severus netušil co to do něj vjelo, měl vztek na sebe, jak hloupě se nechal chytit. Nejprve si část svého vzteku vylil na Dracovi a teď i na Harrym. Věděl že to co říká není pravda, ale vztek mu zamlžil rozum.

Harry chvíli stál jako opařený a naslouchal tomu, jak ho Severus obviňuje. Tak to ne! Tady nejsme ve škole nenechá se jen tak obviňovat a řvát na sebe. Dvěma kroky se ocitnul až u Severuse a zazíral na něj. „Podívej Snape, já netuším co ti přelítlo přes nos a je mi to jedno." Harry se začínal dostávat do ráže, nenechá po sobě Severuse šlapat už ne. Po tváři se mu objevil smutný úsměv. „Víš co jsem si myslel Severusi? Že bychom mohli být aspoň přátelé, když už nemůžeme být víc."