Tři Úkoly

34. Hra může začít

Další kapitola huráááá

Harry šel po schodech po boku Severuse. Muselo to vypadat vskutku hodně komicky, protože výrazy, co ty dva doprovázely, mluvily za vše. Harry šel jakoby nic z toho, co se dělo okolo nebyla jeho věc. Oba sešli do přízemí a Severus mu nabídl rámě. Harry na sekundu zaváhal, ale pak ho bez řečí přijal a ještě k tomu přidal milý úsměv. Zamířili přímo do sálu, kde na parketu některé páry tančily valčík.

Severus se naklonil k Harrymu. „Nezatančíme si?"

Harry po něm hodil trochu vyděšený pohled. „Ty si nebyl na plese v mém čtvrtém ročníku?"

Severus zřejmě pochopil kam tím míří. „Byl, ale pokud si dobře pamatuji, tehdy si vedl ty."

Harry jen nadzvedl obočí. „V tom je nějaký rozdíl?"

Teď se Severus vysloveně mračil. „Samozřejmě že je, Pottere!"

Harry se jen smál, bavilo ho Snapea provokovat. Věděl jaký je v tom rozdíl, ale kdo by si neodpustil profesora lektvarů popichovat? Když se nad tím tak zamyslel, tak asi jenom on sám. Zkrátka má vražedné sklony už od malička.

Severus se mezitím i s Potterem, který to naprosto nezaznamenal, přesunul na kraj parketu. Ze svého zamyšlení se probral až tehdy, když si ho Severus natočil proti sobě a zaujmul základní taneční postoj.

Harry ucítil Severusovu ruku okolo pasu a automaticky mu proto dal ruku na rameno. Pak už stačilo málo, aby začali tančit. „Jestli vám pošlapu boty, nestěžujte si."

Severus si ho přitáhl o něco víc tak, aby se dotýkali hrudníky. „Nestěžuj si," opravil ho ihned. „Začali jsme si tykat, nezapomínej na to, Harry."

Ten jen zčervenal, ale nic neříkal a nechal se vést. Hudba zněla krásně.

Harry dostal chuť zavřít oči a nechat se unášet. To ale nebylo možné, jeho instinkt by mu to nedovolil. Severusovi věřil, ale lidem okolo ne. Zrovna prováděli otočku, když Harrymu podjela v těch botách s hladkou podrážkou noha. Nebýt Snapeových rychlých reflexů, natáhl by se na parketě a Severuse by vzal sebou. Z té představy se mu udělalo špatně od žaludku. Ne, on opravdu nebyl stvořen pro tanec a ty boty taky ne!

Byli teprve v půlce skladby, když se to stalo znovu! A tentokrát to Severus nenechal bez povšimnutí. „Harry!" zavrčel „Co sis to vzal k čertu za boty, vždyť se v tom dřív nebo později zabiješ." Jen co to dořekl, uklouzlo to Harrymu znova. I tentokrát se Severusovi povedlo ho včas chytit.

Jenomže tentokrát už došla Harrymu trpělivost dělají tu lidem akorát šašky! Vytrhl se Severusovi ze sevření a lehce se uklonil a odešel na druhou stranu sálu, kde se Díky Merlinovi, netančilo. Otočil se zády ke stěně a pohodlně se opřel. Očima sledoval dav lidí na parketu. Viděl Severuse, jak se marně snaží dostat až k němu. Pokaždé se ale našel někdo, kdo mu jeho snahu zmařil. Harry se musel tiše smát. Bylo vtipné, jak se je Severus snažil zastrašit, ale vůbec se mu to nedařilo, už pro ně nebyl ten obávaný smrtijed, ale opěvovaný hrdina. Smích ho ale rychle přešel, když si všiml Bella a Rosse, jak chytli Snapea z obou stran a chtěli, aby šel s nimi. Severus se ale oběma vykroutil a něco peprného jim odsekl, Harry nevěděl co, ale usoudil, že to musela být perla, jelikož Ross se málem rozplakal. Severus potom už neměl s nikým slitování, kdo ho zastavil, toho obdařil smrtícím pohledem. Nakonec dorazil, až k Harrymu ten měl na tváři široký úsměv.

„Koukám, že se náramně bavíš!" štěkl po něm vztekle a opřel se vedle něj.

„Náramně," usmál se na něj ještě víc Harry. Pak ale zvážněl. Pohledem kmitl k těm dvěma, co stáli kousek dál a propalovali je pohledem. „Co po tobě chtěli?" zeptal se jednoduše.