Tři Úkoly

27. Plášť

Tak je tu nová kapitola :)

Harry zprudka otevřel oči a zvedl se do sedu, dezorientovaně se díval kolem sebe.

Oči měl zalepené spánkem, takže zvedl ruce a co nejrychleji si je protřel, když se podíval podruhé okolo sebe, poznal, kde je. U sebe, přesněji řečeno v sídle Patrika Wolfa.

'Byl v bezpečí', touto myšlenkou jím projela taková úleva, že sebou práskl zpátky do peřin. Jenomže jeho válení netrvalo příliš dlouho. Dveře od jeho pokoje se v zprudka otevřely, Harry znovu vystartoval do sedu, už se chtěl bránit útočníkovi, než si všiml, že je to Tily, zase si chtěl lehnout, ale zastavila ho.

„Vstávat pane, je bílý den." Rázně přešla přes pokoj, pomocí svých kouzel roztáhla záclony, které doteď v pokoji obstarávali uspokojivou tmu.

Harry jen protestně zabručel a přikryl si rukama oči, stejně mu to nepomohlo. Věděl, že proti Tily nemá šanci, takže se vzdal bez boje.

„No jo, vždyť už vstávám, ale jsi hrozná, nenecháš člověka ani dospat," stěžoval si a vstal z postele s úmyslem jít se do koupelny trochu zlidštit.

„Pane Harry, spal jste dva dny, je na čase dát věci opět do pořádku." Tily se pustila do ustlání pánovi postele a vůbec jí netrápilo, že Harry stojí po jejich slovech jak solný sloup uprostřed pokoje.

„Co?!" Bylo to nejinteligentnější, co ze sebe v tu chvíli dokázal Harry dostat a dívat se na Tily jak vyoraná myš. „Jak dva dny, co je dneska za den?" vyhrkl rychle.

„Je středa a našla jsem vás před dvěma dny na okraji Anglie v lese na louce, teda to co z ní zbylo, spal jste tam jak nemluvně." Tily dokončila stlaní a podívala se na Harryho, stále stal uprostřed místnosti v pyžamu, co mu bylo až moc velké, ale odmítal se ho vzdát, vlasy měl jak vrabčí hnízdo a pod očima tmavé kruhy.

( Však dva dny spal, co já bych za to dala ano, opět vlezlá korektorka.)

Kdyby záleželo jen na ní, nechala by ho spát dál, bůh ví, že to potřeboval, ale nešlo to, svět se po tom velkém odhalení zbláznil a je jak utržený ze řetězu. „Běžte se umýt pane, budu na vás čekat dole se snídaní."

Harry přikývl a trochu zmateně se vydal do koupelny.

Tily ještě počkala, než odejde za dveře, než se otočila ke skříni v rohu pokoje, váhavě jí otevřela, pohled jí okamžitě padl na černý plášť, a ona dobře věděla, komu patří. Po celou dobu v Bradavicích ten kus látky vídávala skoro denně. Otázka je, proč se to ocitlo pod Harryho hlavou. Měla jisté podezření, ale doufala, že není správné. Zatřepala hlavou, až jí ouška pleskla o hlavu, zcela automaticky vytáhla pánovi věci na dnešní den a potom vytáhla i ten zpropadený černý plášť, který dala hned vedle pánových věcí.

Harry vyšel z koupelny. Děkoval Merlinovi za sušící kouzla, trávil tak v koupelně polovičku času než mudlové. Župan, co měl přes sebe přehozený, ho příjemně hrál. Trochu ho zarazilo, že když zavíral dveře od koupelny, viděl stát Tily nad postelí a zírat na černý kus látky.

Přišel k ní blíž a lehce se jí dotkl. Cukla sebou, ale neotočila se. Harry zaměřil pohled tam kam ona a zamrazilo ho. „Kde jsi to našla?" Zeptal se tiše.

Tily stejně tiše odpověděla: „Pod vaší hlavou, když jste spal na té louce."

Harrymu se udělala slabo, rychle si sedl na právě ustlanou postel, nebo by skončil na zemi. Nemusí to být jeho, na světě je takových plášťů spousta. Běhalo mu myslí a tím se snažil zahnat tu paniku uvnitř sebe. Musel si to ověřit a je jen jedna možnost. Rozklepanou rukou vzal ten plášť do ruky a přitáhl si ho až k obličeji a zhluboka nasál jeho vůni. Okamžitě ho do nosu udeřila vůně bylinek a zatuchliny, co panovala po celé roky sklepením a takovou smíšenou vůni mohl vonět jedině ten, co po celý svůj život s nimi pracoval. Plášť upustil na zem a dal hlavu do dlaní. Ne to není možné, opakoval si pořád dokola v hlavě. Ale na výsledku to nic neměnilo, Severus Snape je lví strážce.( Fanfáry!)