Tři Úkoly

25. Zvraty

Tak je tu nová kapitola. 

Všem přeju hezké Velikonoce.

Bell se zvedl od stolu, který stál skoro až na konci Velké síně a prošel uličkou ke Snapeovi. Suveréně vytáhl lahvičku z náprsní kapsy a dal jí na stůl před Severuse. Ten si jí vzal do ruky a nastavil proti oknu.

Harry si stačil všimnout barvy. Na dně flakonku byla barva červená, ale jak postupně stoupala nahoru a barvila do černa. Harrymu se s toho udělalo zle od žaludku. Okamžitě ten lektvar poznal, i když ho s Gabrielem vařil pouze jen jednou. Gabriel ho před lektvarem varoval dostatečně na to, aby ho víckrát nezkoušel.

Sám o sobě byl lektvar těžký a protijed bylo skoro nemožné uvařit. Harry pochyboval, že Severus bude vědět, s čím má tu čest. Jednalo se lektvar Věčné Lásky a ten, kdo se z něj napije, se zamiluje do člověka, jenž ho uvařil. Navždy a bude trpět takovou láskou k tomu druhému, že ho to časem zničí a je velká pravděpodobnost, že spáchá sebevraždu.

Severus si lektvar se zájmem prohlížel, otáčel ho ve svých dlouhých prstech a hodnotil tak jeho barvu a hustotu. „Vskutku zajímavý lektvar, pane Belle. Smím-li se zeptat, odkud ho máte? A k čemu slouží?" V hlase tkvěl skutečný zájem. Tento lektvar ještě nikdy neviděl. Jeho lektvarová duše se doslova třásla po informacích.

„To mě vskutku nepřekvapuje, že jste s ním nepřišel nikdy do styku, pane Snape, je to totiž rodinné dědictví," prohlásil Bell a jeho nadutý výraz byl snad ještě nadutější než před chvílí.

Snape položil lahvičku zpátky na stůl a vytáhl hůlku. Všichni okolo zatajili dech, když jí nejprve namířil na lahvičku a vyslovil kouzlo, pod kterým lahvička bíle zazářila. Pak hůlku s mírným zaváháním namířil proti Bellovi a vyslovil to samé kouzlo. Kolem Bella se také objevila bílá záře.

Severus sklonil hůlku a podíval se do očí zmatenému Bellovi. „To bylo takové malé opatření, pane Belle, abychom se ujistili, že jste ten lektvar vařil sám."

Severusův úšklebek, co se objevil potom, když se potvrdilo, že ten lektvar vskutku vařil Bell, mohl pro okolní svět vypadat jako úsměv, ale pro Harryho, co znal Snapea už dost dlouho, vypadal jako hodně zklamaný. Upřímně ani Harry se nemohl vyhnout malinkému zklamání, přitom věděl, že Bell se musí dostat až do třetího úkolu. Kde se objeví všichni, co v kouzelnické Británii něco znamenají a že je jen na Harrym, aby ho usvědčil z manipulování a zbavil ho moci.

Bellův samolibý výraz trochu opadl. Pak mu ale opět zrak spočinul na pekelné lahvičce a v očích se mu nebezpečně zajiskřilo. „Pane Snape, nechcete ten lektvar vyzkoušet?" nabídl a už se sahal po lahvičce.

„Myslím, že to nebude potřeba, pane Belle." Severus se natáhl po lahvičce dřív, než ji Bell stačil otevřít. „Rád bych lektvar prozkoumal a zjistil, co všechno obsahuje, to víte, jsem mistr lektvarů, takže si na mě hned někdo nepřijde." Snape se podíval někam za Bella a očima vyhledal rodinu Malfoyů. „Draco, můžeš? Rád bych tě tu měl jako asistenta." Poprosil ho.

„Jistě, Severusi, beze všeho," souhlasil Draco a vstal ze židle. Za chvilku stál po Snapeově boku. „Co mám dělat?" vyptal se.

„Na, tady máš pergamen a brk, zapisuj jména soutěžících a jejich lektvary, ať v tom nemáme zmatek."

Draco jen kývl a převzal si od Severuse psací potřeby. Bez meškání zapsal první jméno a lektvar. Severus se podíval na Bella.

„Potřebujete ještě něco?" Bell sebou lehce trhl, jako by se probral z tranzu.