Tři Úkoly

18. Smlouva

Tak je tu další kapitola. 

Čas letěl jako splašený, takže nebylo divu, že Harry běhal po ložnici jako poplašený kůň, když se blížila doba setkání. Snažil se vypadat, co nejlépe, potřeboval na Foxe udělat dojem. Podle toho, co se před hodinou dozvěděl z pergamenu, který mu jeho tajný informátor zaslal, tak se jednalo o muže, který si o sobě hodně myslel a s lidmi, co považoval za slabochy, se nebavil. Byl to bezpáteřní člověk, co to hrál většinou na všechny strany. Bylo potřeba s ním jednat opatrně.

Harry měl ale pár es v rukávu, které v případě potřeby se nebál vytáhnout. Jediné, co ho zarazilo, bylo to, proč už ministerstvo neřeší jeho zvěrstva na skřítkách? Podle zákona, který byl před rokem schválen, se skřítkové nesměli trestat rukou kouzelníka a Fox to za ten rok, co nabyl zákon platnost, porušil nejméně pětkrát. To bylo Harryho první eso, jedno z nejhlavnějších. Pak jich ještě pár měl, ale ty doufal, že nebude muset použít. Člověk by nevěřil, co všechno se dá na člověka vypátrat, když má peníze a motivaci.

Harry stál před zrcadlem u vchodu z komnat a vázal si vázanku. Jak on tyhle věcičky nesnášel. Nejradši by tam šel v riflích a vytahaném tričku, ale to si jako vévoda nemohl dovolit. Naposledy se podíval do zrcadla a musel uznat, že lepší už to asi nebude. Vzal si pergameny ze stolu a pečlivě si je zandal do kapsy.

***

Cesta do ředitelny byla dlouhá a Harrymu přišla delší, než kdy dřív. Lidé, co ho míjeli, na něj buď koukali se strachem, nebo s úctou Harry se snažil si jich nevšímat, rázně kráčel přímo do ředitelny. Až když se ocitl před chrličem, co chránil ředitelnu, uvědomil si, že nezná heslo. Naštěstí jen co ho kamenná obluda spatřila, uhnula stranou.

Harry se nechal vyvést až nahoru. Před ředitelnou se ještě jednou zhluboka nadechl a zaklepal. Počkal na tiché vyzvání a vešel. Byl tady o deset minut napřed, takže nebylo divu, že tu druhý muž ještě nebyl. Místo toho tu byli svědci a kdyby to bylo jen trochu možné, Harry by ředitele na místě proklel. Nevěděl, kam dal Brumbál při výběru svědků, rozum - jestli tedy nějaký kdy měl. Vždyť tyhle dvě rodiny se už od nepaměti nenáviděli. Harry někdy pochyboval zda, to má ředitel v hlavě v pořádku. Svědky vybral ty nejhorší, jaké mohl: Weasleyovi a Malfoyovi, mezi nimi byla i Hermiona, skutku výborná kombinace. Obě rodiny seděly na opačných stranách místnosti a snažily se dělat, že tam ti druzí nejsou. Jediný, kdo se tvářil vesele, byl sám ředitel. Ten, když spatřil právě příchozího Patrika Wolfa, se zprudka zvedl ze židle a hnal se ho náležitě přivítat.

„Pane Wolfe, vítám vás," potřásl mu ředitel rukou. „Rád vás opět vidím. Koukám, že jste v pořádku. Mohu vám představit vaše svědky, doufám, že budete spokojený, jsou to lidé, na které se mohu spolehnout," řekl Brumbál a táhl Harryho k Weasleyům. Harry byl z toho všeho mírně mimo, skoro nikdy neviděl Brumbála tak veselého. Harryho napadlo, že by mu někdo měl zkontrolovat dózičku s bonbóny, které tak rád cucá.

Podal si se všemi Wealsovými ruku, přičemž se mu dvojčata snažila podstrčit falešnou hůlku. Ujistil je, že určitě svou hůlku neztratil, ať se zkusí jinde se optat. Molly Weasleyová zbledla, když si všimla, co zase její děti málem provedly, ihned se mu začala omlouvat a přitom oba dva syny zpohlavkovala. Harry jí se smíchem řekl, že je to v pořádku, že se někdy člověk rád pobaví, akorát že teď by to bylo ve špatné situaci. Jako poslední podával ruku Hermioně, která si ho po celou dobu pečlivě prohlížela.

„Našla jste to, co jste hledala, slečno?" ozval se Harry a díval se, jak ji dostává do rozpaků, tohle by se Harrymu Potterovi nikdy nestalo. Takže si to náramně užíval.