Tři Úkoly

36. Madam Malfoyová

DŮLEŽITÉ INFORMACE !!!!!!!!!!!!!

Takže je tu další kapitola :) jenže mi psala korektorka že jede na tábor takže tu nějákou dobu nebude. Dávám vám tímto na vybranou buď budu pokračovat chvíli bez ní s tím že tam budou chyby nebo bude pauza a nové části povídky budou až po prázdninách. 

Je to na vás. Ráda bych aby jste se k tomu vyjádřili.    

A  teď si užijte novou kapitolu:) 

To, že to nebylo možné se, ukázalo ihned vzápětí. Na jeho zavřené oči padl stín. V duchu tiše zasténal. Ve skutečnosti otevřel oči a hbitě se na gauči narovnal. Pohled mu padl na postarší dámu v letech opírající se elegantně o hůl. Jako správný gentleman vyskočil z místa a pomohl té ženě sednout. Když se ujistil, že sedí pohodlně, chtěl se nenápadně vytratit, protože něco v jejím pohledu ho znervózňovalo. Jenže pozapomněl, že líp se mizí, když je sál plný lidí a ne, když je sám, jen se starou dámou. Tento detail mu jaksi unikl. Zrovna byl připravený k odchodu. Když ho hůl té dámy dost krutě zastavila. Konec hole mu dost bolestivě zatlačila do zad, až vyjekl.

„Kampak, mladíku?" ozvalo se za ním panovačně. „Snad jste mě tu nechtěl nechat o samotě. Mě starou dámu." Na konci věty zatlačila ještě víc, až si Harry myslel, že bolestí oslepne. Doteď na svá poraněná záda ani nepomyslel.

„J-Já myslel, že si chcete odpočinout?" řekl poněkud váhavě, a poodešel dál od hole, tak aby se mohl postavit dámě čelem.

„Mladíku, na odpočinek budu mít dost času v hrobě. Takže mě tady nepoučuj a sedej!" Přikázala striktně a rukou ve které nedržela hůl, naznačila, co má dělat. Harry poněkud váhavě uposlechl a sedl si vedle. Dal si dobrý pozor, aby nebyl blízko hole.

„Promiňte, nechtěl jsem vás urazit, madam."

Žena po něm hodila dost nerudný pohled. „Mladíku, mě nemůžete, jen tak urazit, pouze jste mě dost, překvapil, že jste ode mě utíkal."

Harry si přišel jak malý kluk, sklopil hlavu do klína a ještě jednou se omluvil.

Žena nad tím jen mávla rukou. „Nechte těch prázdných frází, a radši mi řekněte, jak jste nás proboha, dokázal zbavit toho odporného znamení."

Harry byl zase mimo. „Cože, vás?" Díval se na starou dámu zmateně.

„Samozřejmě, že ne, přímo mě ty hlupáčku, ale mého syna a vnuka." odpověděla netrpělivě.

Harry zakroutil hlavou ze strany na stranu. „Takže vy, jste Malfoyová?"'

„Správně mladíku, když už jsme si ujasnili, kdo je kdo, mohl by ses konečně dostat k jádru věci!"

Staré paní docházela trpělivost a tak Harry začal váhavě vyprávět, jak se takový lektvar vaří, samozřejmě že pár detailů vynechal. Paní Malfoyová ho pozorně poslouchala, na konci řekla něco, co Harryho hodně překvapilo.

„Proč si mladíku hraješ na hlupáka, když jim nejsi?"

Toto prohlášení vyrazilo Harrymu dech. Nakonec se zmohl jen na chabou obhajobu.

„Nehraji si na hlupáka, jen nechci, aby si lidé mysleli, že ze mě bude další pán Zla."

Paní Malfoyová se zamračila a naštvaně praštila holí o zem. „Lidé si to budou myslet stále, i když jim žádný podmět nedáš! Jsou už takový od přírody, nikdy se jim nezavděčíš. To ty ztrácíš, tvá magie je obrovská a ty jí využíváš jen špetku z toho, co máš. Dostal si velký dar, tak toho koukej využít a ne se schovávat za průměrného kouzelníka!"