Tři Úkoly

35. Výslech

Další kapitola :)

Najednou Harrymu přišlo, že Severuse Snapea vůbec nezná. Díval se na něj a viděl před sebou úplně cizího člověka, co si klidně od mladého kluka nechá plivnout do obličeje. Čím je pro něj Raul tak důležitý, že mu to projde? Z jeho myšlenek ho nakonec probraly Raulovi slzy, co se mu znenadání objevily v očích.

„Proč jste ho bránil? Víte přece, co udělal mému otci," vypravil ze sebe Raul chraplavě. Nenávist v jeho očích nahradila čistá oddanost vůči muži, klečícím před ním.

Severus po celou dobu nehnul ani brvou, co by jiné dojalo a dohnalo k slzám. Jeho to ještě více zatvrdilo, už od mala nesnášel slzy. Většina lidí si pokaždé své přání vymáhala právě slzami, když neviděla jinou možnost, tak prachsprostě vydírala a Raul nebyl výjimkou. Svým hezkým vhledem ovládal lidi a nutil je k tomu, co sám chtěl. Severus ho ale prohlédl dávno. Bylo to hned na začátku konce války, kdy mu přišel pogratulovat k pádu Pána Zla. Tehdy Severuse okouzlil. Myslel si, že takové rozkošné nevinné mladé stvoření o něj nebude mít zájem. Jak on se mýlil. Raul mu nadbíhal, kde se dalo a Severusovi to dělalo dobře. Začal mu proto kupovat všelijaké dárky. Ukazoval se s ním na veřejnosti a pro své poblouznění neviděl to, co je zřejmé, že ho mladý Raul využívá jen proto, aby dostal místo na ministerstvu. Celé to šťastné období trvalo asi dva měsíce, než to začalo skřípat. Raul byl často pryč, vymlouval se na práci. Ze začátku to Severus i chápal, lidé na ministerstvu měli Raula rádi i přesto čí to byl syn. Sám ministr si ho vzal pod svá ochranná křídla a bral ho jako syna. Zlom nastal tehdy, když už to Severus nevydržel a pokusil se s Raulem rozejít. Mladý Popletal se mu vysmál a řekl, že on se s ním rozhodně nerozejde, teprve až sám on bude chtít. To byla pro Severuse poslední kapka, ukázal mu proč byl dřív Smrtijedem. Raul ani ne po deseti minutách pelášil i se svými věcmi pryč ze Snapeova bytu. Když za ním Severus zavíral dveře, poprvé si přiznal, že není lehké být pro kouzelnický svět hrdinou, že mnohem víc by chtěl být zase jen nerudný mistr lektvarů bez falešných fanoušků, co ho stejně využívali jen pro svoje potřeby. Už nikdy s nikým nebyl víc jak jednu noc. Pro změnu on začal využívat je. A tajně si přál mít zpět svého, dříve neoblíbeného, žáka, do kterého se později zamiloval, i když to nedával najevo. Tak hrozně litoval svého rozhodnutí. Chtěl ho zpět. A pak na Příčné ulici zahlédl toho, komu tak moc ublížil. Změnil se, měl dlouhé vlasy, dělaly ho křehčím, než ve skutečnosti byl. Ucítil neodolatelnou chuť se za ním rozběhnout, jak malý puberťák a znovu se s ním jen tak pohádat do krve, jen kvůli blbosti, jako dřív. Jenže to nebylo možné, on svojí šanci na to být v Potterově blízkosti zahodil. Jen proto, že byl namyšlený hlupák. Sledoval ho tenkrát hodně dlouho. Nemohl si proto nevšimnout, jak na Pottera lidé reagovali. Někteří se zhnusením, jiní s pohrdáním a malá část i s lítostí. Našli se i tací, co se nestyděli po Potterovi hodit kus kamene a křičet po něm 'děvko'! A Potter to vše snášel se zkamenělým výrazem. Severus to všechno jen mlčky sledoval a chtěl vrátit vše, co kdy o Potterovi řekl. Trvalo týden, než se rozhoupal k nějakému činu. Vydal se tehdy do Medového ráje a koupil tam tu největší krabici čokoládových žabek, co tam měli. Nechal jí zabalit do krásného balícího papíru a na kartičku napsal jen jediné slovo 'Odpusť', nechal to s malým příplatkem poslat na uvedenou adresu. Jestli mu poslal Potter něco na oplátku, to se už nikdy nedozvěděl, protože tehdy ho už měl v moci Bell. Naštěstí se v Potterovi opět probudil záchranný komplex a nenechal Bella, aby lidi úplně pohltil a za to mu Severus nepřestane být vděčný a rozhodně si druhou šanci s Potterem nenechá jen tak zničit tímhle otrapou, co si myslí, že mu pro jeho hezkou tvářičku všechno projde. Upíral na něj své oči v domnění, že ho obměkčí. Ty časy jsou už dávno pryč! Severus se místo na Raula podíval na Pottera a viděl, že má v očích zmatek. Vysvětlí mu to, ale až později.