Tři Úkoly

10. Kapitola Severus není Severus?

Tak je tu další kapitola

Harry, který se začal zvedat ze svého křesla, někde ve skrytu duše doufal, že si ho možná nikdo nevšimne a on se v klidu proplíží ven z ředitelovy kanceláře. Naštěstí zvítězilo jeho slušné já, které na něj po celou tu dobu v duchu křičelo, aby se rozloučil a nechoval se jako malé dítě, kterému vzali hračku.

„Pane řediteli, já už raději půjdu, nerad bych zmeškal zbytek hodin." Harry si vzal ze země svojí školní brašnu a trochu s obtížemi si její ucho přetáhl přes hlavu na rameno.

„Jistě, Harry, jen prosím tě, mohl bys ještě chvíli počkat? Rád bych s tebou ještě něco projednal." Brumbál vstal od stolu a začal se loučit s hosty. Harry ho napodobil. První si Harry podal ruku s Luciusem Malfoyem, který mu jen chladně kývl. Staré zvyky se asi těžko budou odbourávat. Harrymu to bylo ale úplně jedno. Malfoy už prostě takový byl a nikdo a nic ho nezmění, možná kromě jeho rodiny, na kterou nedál dopustit. Potom se Harry rozloučil ještě s paní Malfoyovu, která věnovala Harrymu vřelý úsměv a nezapomněla připomenout pozvání do jejich domu. S Dracem se Harry neloučil, vždyť se vidí každý den. Poslední, kdo mu zbýval, byl jeho obávaný profesor Lektvarů. Přišel až k němu a než stačil cokoli říct chladný hlas mu projel tělem.

„Pane Pottere, mi si tu snad na nic hrát nebudeme," řekl a vrhl na něj pohled plný opovržení. Harry, kterého tahle slova zasáhla, vystrčil bradu a možná ještě z větší záští, která by se mohla Snapeovi rovnat mu jeho slova oplatil.

„Ano máte pravdu, proč si hrát na slušňáka, když jím nejste, že?"

„Ty drzý spratku! Co si to ke mně dovoluješ, jsem tvůj učitel!" Snape vypadal, jako by měl každou chvíli vzteky vybouchnout. Jeho tvář se zbarvila do červena, a na krku mu naskákaly rudé flíčky. Harryho jeho výbuch dost překvapil. Snape se vždy a v každé situaci uměl ovládat. Harry podezřele přimhouřil oči. Neverbální magií vyslal kouzlo na prověření totožnosti, jeho magie se bez povšimnutí omotala okolo té Snapeovy.

Byl to Snape, o tom nebyl pochyb, ale něco přeci bylo v jeho magii jiné. Harry to nedokázal přesně identifkovat. Rychle stáhl svou magii zpět, aby nedošlo k jeho odhalení. Tohle totiž bylo protizákonné, nesmělo se manipulovat s cizí magií, toto povolení měli jen lékouzelníci. To ale neznamenalo, že to Harrymu nevrtalo hlavou. Chlapec si znovu v hlavě vybavil obraz Severusovy magie. Zkoumal ji ze všech stran. Všechno vypadalo v pořádku, až na ten jeden potlačený uzlíček magie. Dokázal by to s menšími obtížemi uvolnit, ale otázka byla, jestli to není naschvál? Zase tolik Severuse neznal, a o jeho minulosti nevěděl skoro nic. Severus nebyl jeden z těch lidí, kteří by se svěřovali. Jedno však věděl jistě, udělal to někdo, kdo se v tom vyzná, a nebyl to žádný amatér. Navíc ta magie se neustále snažila dostat ven... Ať to bylo, jak chtělo, dlouho to v útlumu nezůstane. Harryho myšlenky, přerušil až ředitel, který se snažil Snapea uklidnit.

„No tak, Severusi, uklidni se, kde je tvůj pověstný klid? Harry to určitě tak nemyslel, že ne, chlapče?"

Otočil se na Harryho Brumbál. Opět se Harry nestačil ani nadechnout, když mu Snape skočil znova do řeči.

„Vy sám moc dobře víte, Brumbále, že to ten spratek myslel zcela vážně, tak se ho tady nesnažte omlouvat. Kdybych teď neměl dovolenou kvůli té zpropadené soutěži, měl by u mě trest nejméně na měsíc." Na poslední slovo dal velký důraz. „Severusi, možná bys měl raději jít," požádal jej co nejmileji Brumbál. „Uvidíme se za tři týdny, až se bude konat první kolo." Tímto prohlášením způsobil malé pozdvižení.

„Cože?! Já netušil, že se to bude konat tady!?" ozval se Draco Malfoy a překvapeně se napřímil v křesle.

„No, oficiálně to ještě není známo, ale kde jinde by to bylo vhodnější než-li v Bradavicích, které sám Severus považuje za svůj domov?"