Tři Úkoly

7. Kapitola Závist

Ahoj lidi, přidávám novou kapitolu. Bohužel je mi líto, ale bude to poslední která, bude opravená další už jedu opět solo takže, to bude z chybami ale doufám že vás to neodradí.

Pokud by se ale některá hodná, duše našla kdo by mi to opravil byla bych moc ráda. Tak a teď si užijte kapitolu.     

Harry v chalupě prožil několik měsíců spolu s mužem. Výměnou za pravdu a informace o válce se Harry naučil dovednostem, které mu měly později pomoct v boji proti Voldemortovi. Harry měl strach o svou nejlepší kamarádku Hermionu, ale Gabriel ho uklidnil tím, že když souhlasil, že se bude učit, čas venku se zastavil. Čas se proto v domku stal nepodstatným. Harry, který měl plné ruce práce s novými kouzly a zaklínadly, si ani nevšiml, jaké pokroky začal dělat. Nejen, co se týkalo kouzel nebo nitrobrany, ale i souznění s přírodou. Ze začátku, když ho to Gabriel začal učit, byl mírně řečeno k těmto věcem skeptický, ale brzy poznal, jak se mýlil. Každá rostlina - i ta sebemenší - dokázala dát kouzelníkovi svou vlastní energii. Pokud toho však kouzelník některak zneužil pro zlé účely, byl za to náležitě potrestán a to tak, že se příroda proti němu spikla a pro změnu vysála všechnu energii z kouzelníka. A to bylo většinou smrtelné. Proto se kouzelníci začali k přírodě stavět odmítavě. Harry, jak správně podotknul Gabriel, byl ale jiný případ. On nikdy netoužil po moci, ani si nikoho podmínit, takže proto to našeho hrdinu naučil. Poprvé, když to zkusil, to nedopadlo zrovna nejlépe. Harry neodhadl proud energie a ten ho na pár dní poslal do kómatu. Další pokusy už byly úspěšnější. Netrvalo dlouho a z Harryho byl v tomto oboru mistr. Pořád zůstával ale opatrný, sám věděl, jak je moc opojná, takže chtěl zůstat při zemi. Sám sobě si slíbil, že to živé duši nepoví. Gabriel věděl, že se jejich společný čas chýlí ke konci a bylo mu z toho smutno. Na jeho společnost si zvykl, ale co naplat, každý musí jednou odejít. A proto jednou chlapce vzbudil a oznámil mu, že musí pokračovat ve své cestě. Harry zprvu nesouhlasil, ale tušil, že to jinak nejde. Rozloučil se se svým přítelem a vydal se zpět k Hermioně. Cesta zpátky netrvala tak dlouho. Jak Gabriel řekl, tak se vskutku stalo. Dívka neměla ani tušení, kde se Harry přes noc ocitl...

Harry dokončil svůj příběh a stočil svůj pohled na lva. Lev, který celou dobu poslouchal Harryho příběh, se jen zhluboka nadechl.

„Kdo o tom ví?"

„Skoro nikdo, jen ty a profesor Brumbál. Nikomu jinému bych to ani neřekl, byli by až moc ve velkém nebezpečí kvůli Ty-víš-komu. Během války je mohl Voldemort chytit a přečíst si to v jejich hlavě. Dát něco takového jemu do rukou by bylo velice špatné."

„Proč jsi to řekl mě?"

„Protože věřím svým instinktům a doufám, že ti mohu věřit, ale neboj se, mám i určitou pojistku."

„Jakou?"

„Je vcelku jednoduchá. Tomu, kdo to ví a pokusí se to říct jiné osobě, která by mohla toho zneužít, se zaktivuje v mysli kód, který jí ty informace vymaže z paměti."

„Chytré, nepřestáváš mě překvapovat, už nejsi ten malý naivní klučina, za kterého jsem tě měl."

„V některých věcech už opravdu naivní nejsem, ale přesto věřím, že je v lidech i dobrota a srdečnost. Vím, že ti asi zním jako sentimentální hlupák, ale to jediné mi dává ještě sílu každé ráno vstát..."

Pokud chtěl Harry ještě něco říct, už se k tomu nedostal. Na nočním stolku se objevil oběd spolu s dezertem. Harry, který neměl moc hlad, se do toho přesto zdráhavě pustil. Dokázal sníst sotva polovinu a už cítil, že je žaludek plný. Proto odložil vidličku a jídlo s podnosem okamžitě zmizelo.