Tři Úkoly

24. Druhý úkol

Tak je tu další kapitola:)

Harry nikdy nebyl z těch, co by se vzdávali, ale teď k tomu měl hodně blízko. Od té doby, co opustil velkou síň a urazil Ginny, uběhlo už deset dní. Za tu dobu stačil popsat tunu svitků a nechat vybouchnout dva kotlíky. Byliny, co mu nechali v pokoji, byly opravdu jen základní, ale za to byly prvotřídní. Harry jich použil zatím jen pár. Na základy do lektvaru. Co se týkalo samotného lektvaru, měl celkem jasno, co bude vařit.

Už jednou to přeci dokázal, sice pod vedením Gabriela, ale zvládl to. Tak proč to teď nejde? Dračí krev, kterou lil do kotlíků v plném varu, jen zasyčela. Chvíli ji míchal, než to vypadalo, že může přidat i druhou přísadu, krev jednorožce spolu s dikobrazími ostny. Tentokrát jich tam dal ale o dva více s nadějí, že to bude stačit. Míchal a čekal, co se bude dít, naštěstí se začaly ostny rozpouštět a lektvar začal nabírat fialovou barvu. Kdyby se Harry nebál, že když přestane míchat, pokazí se to, začal by tancovat po laboratoři vítězný tanec. Takhle se mu jen po tváři rozlil vítězný úsměv plný úlevy. Byl rád, že na to přišel tak rychle, stačilo jen přidat o dva na víc, než se psalo v receptu, který mu Gabriel daroval, než odešel z jeho domova. Dal by ruku do ohně, že tam tu chybu udělal schválně, aby ho potrápil. Harry si přehodil míchačku do levé ruky, za stálého míchání vzal do ruky pinzetu a vytáhl z malé lahvičky, co stála nedaleko jeho pravé ruky, jeden dlouhý vílí vlas. Opatrně ho nesl až nad kotlík, kde ho z pinzety uvolnil a čekal, až dopadne do kotlíku. V momentě, kdy se tak stalo, lektvar začal bublat. Harry hodil pinzetu stranou a vzal ze stolu malý nožík na krájení kořínků. Bez meškání se řízl do dlaně. Krev se objevila okamžitě, Harry dal ruku nad kotlík a nechával stékat krev do lektvaru tak dlouho, dokud se nezklidnil a nezměnil barvu do modra. Potom si ránu pomocí kouzla zahojil a došel přes místnost ke skříni, kterou otevřel a jeho pohled začal vyhledávat dvě lahvičky. Našel je, rychle popadl a zase skříň zavřel. Šel zpátky ke stolu, položil obě lahvičky na stůl. Lektvar se zdál být v pořádku, takže se mohl pustit do dalšího kroku. Sáhl za sebe a vzal z poličky skleněnou baňku s kulatým dnem, opatrně jí položil na stůl a natáhl se pro lahvičky na stole. Obě otevřel a přičichl k nim, zdálo se být vše v pořádku. Takže obě vzal a začal jednu sypat do baňky a druhou lít. Naštěstí věděl, kolik je toho potřeba na tři várky, tak nic vážit nemusel. Doufal jen, že to vyjde, zub baziliška ani slzy fénixe nebyly levná záležitost, stejně tak ostatní přísady. Poloprázdné lahvičky vrátil zpátky do skříně a pro jistotu zabezpečil silným kouzlem. Nechtěl riskovat. Baňku vzal znovu do ruky, tentokrát i s práškem, co se pomalu rozpouštěl v slzách fénixe a nalil do lektvaru. Pomalu začal uhasínat oheň pod kotlíkem, ale i nadále míchal, dokud lektvar nezbělal a nestal se hustým. Potom ho nechal na deset minut odstát. Mezitím si uklidil a umyl vše, co na lektvar použil. Potom lektvar přelil do lahviček a ukryl na tři různá místa v laboratoři.

Konečně si mohl oddechnout. Stáhl ze sebe plášť, co nosil tyhle dny téměř nepřetržitě a pověsil ho na věšák. Jeho ruka vzala za kliku u dveří, zatáhl za ní a otevřel. Zrak mu padl na Tily, která utírala prach z prázdného obrazu na stěně. Hned, jak uslyšela vrznutí dveří, se otočila. „Tak co, jak to dopadlo?" vyhrkla nedočkavě.

Harrymu se znovu po tváři rozlil vítězný úsměv se špetkou úlevy.

„Já to věděla!" vykřikla skřítka a než se stačil Harry rozkoukat, tak mu skočila do náruče, až klopýtl. Naštěstí to ustál, chytil Tily pořádně do náruče a zatočil se s ní dokola.

„Ani nevíš, Tily, jak jsem šťastný, že se mi to povedlo!" křičel Harry skřítce do ucha.

Tily se od něj trochu odtáhla. Podívala se na něj přesně tak, jako se dívají matky na své děti, když řeknou své první slovo. „Ale vím, pane Harry, jsem na vás opravdu pyšná. Stejně tak by na vás byl pyšný i pan Gabriel."