Tři Úkoly

38.Sbližování

Čas plynul jako voda. Ze dnů se postupně stávaly měsíce a všechno šlo kupodivu bez katastrof. Bell o sobě překvapivě nedal vůbec vědět, ani se po Severusovi nesháněl. Jediné, co se jednoho dne změnilo, bylo, že v domácnosti přibyl ještě jeden člen.

Muž se na nic neptal. Prostě se každý večer objevil ve své lví podobě a ráno tu byl zase jako Severus. Harry ho podezříval, že to dělá naschvál. Musel vědět, že by ho jako člověka ve své posteli přespávat nenechal. Ale jako lvovi mu nemohl odolat. Netrvalo dlouho a muž toho začal hojně využívat. Byl v jeho přítomnosti v podobě lva téměř neustále a Harrymu to na jednu stranu vyhovovalo. Protože když byl Severus lev, neměl tu tendenci před ním utíkat nebo se vyhýbat náhodným dotekům. Bohužel, tohle uspořádání nervalo věčně.

V momentě, kdy si Severus všiml, že se mladík v jeho přítomnosti uvolňuje, začal, zkracoval své přeměny ve lva. Samotnému Harrymu to nejprve ani, nedošlo, teprve až při Dracově návštěvě ho to tvrdě praštilo do tváře.

Šel si tenkrát pro čaj a sušenky, než se měl v plánu připojit ke Zmijozelům. Vytáhl je ze skřínky a nasypal do porcelánové mističky. Následně zalil čaj a vykročil se vším do pokoje. Vždycky chodil okolo krbu, aby se posadil na volnou židli, která byla perfektně umístěná pro někoho, jako byl on. Nedocházelo totiž k tomu, že by se někoho musel i jen dotknout a právě tehdy se to stalo. Místo toho, aby si sedl na svou židli, vybral si bezmyšlenkovitě tu vedle Severuse, a co hůř, v prvních deseti minutách si to ani neuvědomil. Došlo mu to celé až ve chvíli, když se otočil na hodiny, které viděl úplně z jiného úhlu. V ten okamžik jako kdyby do něj uhodil blesk. Musel urychleně položit napůl dopitý šálek na stůl, jinak by ho byl schopný rozbít, jak se mu z toho roztřásly ruce. Vyjeveně se podíval se na Severuse a začal uvažovat, kdy se to stalo. Kdy mu začal věřit natolik, aby ho nechal vstoupit do svého osobního prostoru, aniž by ztuhnul nebo začal podvědomě couvat? V hlavě mu to začalo šrotovat. Na nic ale nepřišel. Jediné vysvětlení bylo, že se to stalo postupně bez jeho povšimnutí. Zkrátka zařadil Severuse do kolonky lidí, kterým mohl věřit a tím se uvolnila i některá privilegia.

Jenom Tily se dokázala dostat tak blízko. Harry už popravdě nedoufal, že se to povede někomu dalšímu. Očividně se, ale mýlil, a co se týkalo Severuse Snapea platilo to dvojnásob. Tímto prozřením si Harry uvědomil další maličkosti. V jeho koupelně byl v kelímku druhý kartáček, stejně tak ve skříni se nacházelo pár poliček zaplněných Severusovými věcmi. Co však bylo, z toho všeho ale nejdivnější, že mu to všechno bylo vlastně jedno, aspoň tu nebyl celé dny sám. Měl tu sice Tily, ale ta dohlížela na malého Allyho, neměla tudíž pokaždé čas. Navíc tady byli oba v bezpečí. Čeho se, ale začínal doopravdy bát, že se do muže znovu zamiluje, když si ho pustí příliš k tělu. Ne! Nemohlo se to tak jednoduše znovu stát!. Zapřísahal se, přece že se Severusem Snapem už nikdy nic mít nebude. Jenže problém byl v tom, že Harry nevěděl, jak zůstat jen na té hranici přátelství. Obzvlášť, když mu to Severus všemi možnými způsoby ztěžoval. Zval ho na různé večeře a bez mrknutí oka tvrdil, že je to jen proto, aby je spolu viděl bulvár, kvůli jejich hře na pár. Ovšem potom, co napsali, že Severus potřebuje brýle, aby si všiml, jakou kreaturu si vybral, všechno se změnilo.

Harry se tomu tehdy smál, když to viděl. O hodinu později se přihnal Severus, v jedné ruce sáček s čerstvým pečivem, v druhé ten pochybný plátek. Vypadal přesně jako ve třetím ročníku, když mu Sírius pláchnul. Vyptával se ho, co s tím bude dělat. Když mu oznámil, že nic, vystřelil z domu jako dělová koule a do večera se neukázal. Zůstal po něm jen pytlík s čerstvým pečivem, který Harry zvesela znárodnil.

Druhý den byla v novinách obrovská omluva. Harry na to koukal jak zjara. Vylekal ho až hlas za ním.

„Ten pisálek, co včera napsal tu ohavnost, si už neškrtne."