Tři Úkoly

17. Plán

Tak je tu další kapitola. Užijte si jí :)  

Druhý den už Harry dokázal vylézt z postele. Tily se ho snažila přesvědčit, aby ještě zůstal ležet, ale bylo to marné. Nic ho nebolelo, tedy kromě rány od olihně.

Všechny obvazy si sundal a konečně se pořádně umyl. Hned si připadal jako nový člověk. Oblékl se a musel uznat, že ještě vše nebylo plně uzdraveno. Při prudkém pohybu ho žebra trochu zlobila, ale dalo se to vydržet.

Jídlo si nechal donést do pokoje. Ještě se necítil na to, aby šel do Velké síně. Když se v klidu nasnídal, rozhodl se, že musí udělat pár základních lektvarů.

Byl zrovna u posledního, když se k němu do laboratoře přemístila Tily.

„Pane, dobývá se sem Severus Snape, mám ho pustit?"

Harry se koukl na hodiny. Ručička se blížila k číslu dvanáct. Nemohl to odkládat, čím dřív to bude mít za sebou, tím lépe. Akorát čekal, že se nejprve objeví ředitel.

Severuse dá se říct, že vůbec nečekal a už vůbec ne, že ho navštíví osobně. Upřímně ho ten muž nepřestane nikdy překvapovat.

„Pust ho dovnitř, Tily, a prostři oběd pro dva, prosím."

Tily po něm hodila překvapený pohled, Harry ale dělal, že ho neviděl. Zamrazil lektvar a odstavil ho od ohně. Potom přešel k věšáku u dveří, kde měl přehozený svůj zelený kabátec. Než si ho navlékl, tak si upravil oba rukávy, které měl dosud vytažené nad lokty. Když bylo vše, jak má být, vyšel z laboratoře a vydal se naproti přes chodbu, kde byl uvítací salonek, jak ho začala nazývat Tily. První Harryho do nosu praštila vůně jídla, co se šířila místností a až potom si všiml muže sedícího na židli u stolu. Záda měl rovná jako pravítko, postoj ukázkový a k tomu všemu elegantně oblečený.

„Promiňte, že jsem vás nechal čekat," omluvil se Harry, sedl si na židli naproti. „Doufám, že se nezlobíte, že jsem vás pozval na oběd sem. Necítím se ještě na to jít do Velké síně." Harry se cítil nervozní, i přesto v klidu odklopil víko na talíři a položil ho vedle, kde okamžitě zmizelo. Všiml si, že ho jeho společník napodobil.

„To je v pořádku, pane Wolfe, jen jsem to nečekal. Ale máte pravdu, tady to bude mnohem příjemnější, než ve Velké síni, kde se mimochodem asi budete cítit ve veliké oblibě než doposud." Severusův hlas zněl bezbarvě a Harry nevěděl, co si o tom má myslet.

„Slyšel jsem od své skřítky, o tom co se šíří nevím, co bych vám na to řekl, ale ať se šíří cokoliv, já o to nestál. To vám mohu zaručit."

Severus po něm šlehl svým zabijáckým pohledem a Harry si zase přišel jako školák, co špatně napsal domácí úkol.

„Abych pravdu řekl, myslel jsem, že jste jiný než ostatní tady. Ale ne, jste stejný jako oni. Bažíte po moci a slávě chcete jen to nejlepší, co se na trhu nabízí." Snapeův hlas se zařezával do kůže jako žiletky.

Harry měl chuť mu vchrstnout do obličeje dýňový džus, co právě pil. Myslel si, že mu jde poděkovat a zatím to vypadá, že ho za to, co udělal, ještě uráží. Harry si to ale nenechal líbit, místo toho přešel do proti útoku. „V jednom máte pravdu, mám rád jen to nejlepší, co se na trhu nabízí, ale nesmí to být opotřebované - pak to ztrácí svůj lesk a já nestojím o nic, co se nabízí každému. To mi to je potom k ničemu, a pokud jde o moc a slávu o tu věru nestojím, k ničemu mi není."

Harry se hned cítil lépe, když viděl, jak se Severus tváří. Probodával ho pohledem, který si výhradně šetřil na Nevilla, když roztavil kotlík. On ale nebyl, ustrašený Neville, takže mu jeho pohled plnou silou vracel. Mladý muž si všiml, jak se Severusovi rozšířil zlý úsměv na tváři. To nebude nic dobrého.