Tři Úkoly

43. Zazvonil zvonec a pohádky je konec

Takže nová kapitola :) 

Probuzení bylo hořkosladké. Znáte ten pocit, když se vám nechce vstávat, ale musíte, jelikož na vás čekají povinnosti dalšího dne, jenže vy byste, nejraději, prospaly celý den.

Přesně takhle se cítil Harry, když otevřel oči a slastně se protáhl v rozehřátých peřinách. Ležel v manželské posteli, která byla tak pohodlná, že měl znova chuť zavřít oči a spát. Rozespale přejel rukou po tmavém prostěradle, které bylo na dotek velmi jemné. Na rtech se mu objevil úsměv a zvědavě se rozhlédl kolem sebe, první co ho upoutalo, byla modrá záře, která prosvěcovala skrz okno a dodávala prostoru tajemný nádech. Harryho pohled sklouzl přímo ke zdroji oné záře a se zatajeným dechem se zadíval přímo do oka, které se nacházelo po jeho pravé straně. Na hlubinách jezera bylo něco u klidnícího a Harry se při pozorování temných vod, přistihl, že mu lesy ani obloha neschází. Toto mělo také něco do sebe a rozhodně by si na to člověk dokázal zvyknout. Co však Harryho rozechvívalo a nutilo se šťastně usmívat, hned takto po ránu, bylo vědomí, že je ve sklepení, u jistého nevrlého profesora, jelikož, kde jinde jsou za okny hlubiny Bradavického jezera.

Z myšlenek ho vyrušilo rázné zaklepání na dveře. Osoba za dveřmi, ani nečekala na vyzvání a vstoupila.

Severus si to, nakráčel do ložnice s tácem v rukách.

Harry údivně zamrkal, aby se ujistil, zda se mu to nezdá. Byla to však skutečnost, proto se v posteli, pohodlně posadil a čekal, až mu Severus položí tác na nohy.

Tác byl bohatě prostřen. Nacházely se na něm sendviče a míchaná vajíčka. Na menším talířku, vedle, byla zelenina s kousky ovoce. Samozřejmě zde, nechyběly ani nápoje. Voňavá káva, ovocný čaj, voda i dýňová šťáva.

Harry zvedl hlavu od té lahodné hostiny a podíval se na Severuse, který nad ním stál, jako tělesná stráž. „Tohle všechno mám sníst, Severusi? Vždyť ze mě bude buřtíček," smál se a opět se podíval na tu hostinu.

„Však ono ti neškodí trochu přibrat," setřel ho Severus rázně.

Harry ho, propálil, naštvaným pohledem, ale vzal do ruky vidličku a pustil se do míchaných vajíček, na které se mu už při pohledu zbíhali sliny

Severus se nad tou podívanou, spokojeně ušklíbl.

Harry snědl několik soust, když se prostorem ozval zvonek.

„Jez!" přikázal Severus a jako uragán vyběhl z ložnice. Dveře přitom nevědomky nechal otevřené.

Harry opravdu pokračoval v jídle, ale měl přitom nastražené uši. První, co zaslechl, byly Severusovy nadávky, když otevřel dveře a poté veselý hlas Richarda Rose. Vajíčka Harrymu v ústech najednou zhořkla a přešla ho chuť, cokoli dalšího jíst. Vzal si z tácu, sklenici s vodou a na jeden zátah ji vypil. Líp mu sice nebylo, alespoň neměl sucho v ústech. Jemně odstrčil tác a chystal se zvednout, když se hlasy v druhé místnosti, rapidně zvýšily.

„Severusi! Ty, to nechápeš! Ty patříš ke mně! " Rosův hlas zněl zoufale, přesto Harrymu na něm něco nesedělo. Připadalo mu, jako, kdyby to přehrával. Bylo to zkrátka až moc teatrální.

„Drahý Richarde," ozval se druhý hlas, patřící Severusovi. „Myslíš, že jsem takový troll? Prověřil jsem si tě, tvoje rodina má obrovské dluhy."

„Ne! Severusi, já si tě, nechci vzít pro peníze, a ten, kdo tvrdí opak, ti lže!"

Harry by vsadil všechno svoje zlato, nato, že ví, jak se Severus právě teď tváří.