Tři Úkoly

19. Záchrana v pravý čas

Moc omlouvám, že to trvalo tak dlouho, ale další kapitola je na světě.  A mám pro vás dobrou správu. Našla si mě tady další hodná duše která je ochotná ty moje žvásty opravovat:) tímto bych jí to ráda věnovala VallikC. 

Uběhlo několik dní, kdy se Ally přidal do jejich malé rodiny. S Tily se rozhodli, že zatím Allymu neprozradí, kdo se ve skutečnosti skrývá v kůži Patrika Wolfa. Harry se za ten čas už plně zotavil, jediné, co zůstalo, byla malá jizva na hrudi.

***

Zrovna mířil na snídani, lidi kolem ho zdravili a usmívali se. Ještě aby ne, venku bylo hezky. Usedl za svůj stůl, v žaludku už mu chvíli kručelo hlady. Vzal si rohlík a chtěl ho potřít máslem, ale na jednou se ozvala rána, okamžitě hledal původce toho hluku. Pohled mu padl na zrzku ležící na zemi. Dlouho se nerozmýšlel a běžel k místu, kde se začalo shromažďovat víc a víc lidí. Procpal se až dopředu, kde už byl ředitel spolu s ošetřovatelkou. Zatímco ostatní profesoři se snažili zjednat klid a udržet určitý prostor okolo ležící dívky, Harrymu bylo hned jasné, co se stalo, viděl, jak sebou dívka cuká, jako při epileptickém záchvatu. Madam Pomfreyová se do ní snažila dostat lektvar na uklidnění, ale přes zuby, které měla pevně zaťaté, to byla předem prohraná bitva.

„Víte, co se s ní děje?" ptal se ředitel ošetřovatelky.

„Nemám tušení, Albusi, na kouzla nereaguje a lektvary do ní nelze dostat, nejlepší bude ji přemístit na ošetřovnu, kde se rozhodne, co a jak uděláme dál."

Ředitel nemohl jinak než souhlasit, zde zrovna není vhodné místo na to, aby slečnu Weasleyovou vyšetřili.

Naložili ji na nosítka, její rodina šla z obou stran, aby zajistila, že nespadne. Dívčino tělo totiž sebou zmítalo ještě víc, než před chvílí.

Harry si teď strašně přál být sám sebou a být oporou rodině, kterou považoval za svou. Takhle mohl jen doufat, že přijde léčitel ze Svatého Munga a dá Ginny dohromady.

Učitelé konečně donutili hosty se vrátit na svá místa. Všichni se skutečně vrátili ke své snídani, ale už to nebylo poklidné jako před tím. Dospělí se dohadovali, co se asi té chudince mohlo stát, nejčastěji padala teorie, že jí někdo otrávil. Děti, ty si jen řekly, že to bylo jen další dobrodružství.

Harryho na jídlo přešla chuť, odstrčil od sebe talíř s naloženým jídlem a rozhodl se vrátit zpátky do pokoje. V hlavě mu běhaly myšlenky, jedna střídala druhou.

V pokoji se natáhl na postel a snažil se chvíli meditovat, snažíc se v sobě tak najít trochu klidu. Mohl doufat, že se pro Ginny najde někdo, kdo jí dokáže dát do kupy a to co nejdříve, tenhle stav byl hlavně nebezpečný tím, že čím déle jste mimo, tím hůř se to pak dává zpátky do pořádku bez následků. Člověk nemusel být žádný myslitel, aby mu došlo, kdo zatím stojí, ale proč napadl Ginny, co by z toho měl, to vůbec nedávalo smysl.

Musel usnout, protože když otevřel oči, byla za okny tma a v žaludku mu bolestivě kručelo. Vstal z postele, trochu mu trvalo, než se zbavil malátnosti z únavy. Všiml si, že na malém stolku nedaleko postele je večeře. Hned se do ní pustil. Přitom zavolal Tily.

Skřítka se objevila okamžitě a mračila se na něj jako sto čertů. „Pane Harry, měl byste víc jíst a ne to takhle odbývat, až na večer to není zdravé!"

Harry si jen povzdechl, tohle její poučování neměl rád, ale chápal, že si o něj dělá jen starosti. Byla pravda, že tomu jídlu opravdu moc nedal, ale jeho magie to dokázala srovnat. Dodávala mu energii. Tohle ale Tily nedokázala pochopit. Teď se ale Harry nechtěl hádat, o jeho stravovacích návycích. Chtěl vědět jiné věci.