Tři Úkoly

42. Louka

Nová kapitola:) 

Bez korekce

Všude bylo ohlušující ticho. Harrymu přišlo, že se na chvíli zastavil čas. Když vystřelil samotnému mu nedošlo že ta zbraň, nevystřelila sama ale on tomu dopomohl. Toto zjištění v něm zbudilo hrůzu. Pravda byla že nechtěl vystřelit, jen ho trochu postrašit. To že vystřelil byla nehoda. Ruce se mu roztřásly a zbraň mu vypadla z rukou. Kde kdo by to považoval za normální, přeci poprvé vystřelil a zabil člověka. Jenže Harry už pár lidí za svůj život zabil, tohle ho nemohlo vykolejit. Ale člověk do kterého střelíte a on nepadne na zem, jako shnilá hruška trochu vykolejit dokáže.

„Ale Pottere snad sis nemyslel, že jsem ti tam dal ostrý," Bell měl chuť si toho kluka vyfotit jeho výraz stál za to. „Dá se říct Pottere, že jsem tvoje kroky maličko předpovídal a tak jsem ti tam dál slepý. Jsem upřímně zvědavý co teď uděláš, utečeš?"

Upřímně to netušil ani Harry, ale útěk v plánu neměl rozhodně né bez přátel a Tily. Zoufalé situace si žádají zoufalé činy. Ponořil se do své mysli a pokusil se spojit se Severusem, jenže jak se jen přiblížil k jeho Nitrobraně byl nemilosrdně vykázán. Tak to zkusil znovu zase byl odstrčen, tentokrát víc razantně. Nevzdal se zkusil to i po třetí dal do své mysli všechnu naléhavost. Ani teď nebyl vyslyšen, místo toho zavyl bolestí hlavy, protože ho Severus vážně nešetřil tohle mu teda vrátí! Bohužel to syknutí bolesti nebylo, jen v jeho mysli všimnul si ho i Bell. „Ale copak lví strážce nechce přiklusat a vytáhnout Pottera z problému. To je prostě Severus na to si zvykneš, že když dělá ty svoje lektvary je prakticky nepoužitelný. Harry přes bolest hlavy, se na něj podíval. „Jak víš že je Severus lví strážce?"

„Nejprve jsem to samozřejmě nevěděl, ale když jsem jednou šel do Zodpovězeného lesa, není podstatné proč, nachytal jsem ho zrovna při přeměně v člověka. On o tom nemá ani tušení. Na to je až moc pyšný, aby uznal že měl kolem sebe dát odpuzovací kouzlo."

Harry nestačil zírat co ten chlap všechno neví, asi ho hodně podcenili. Po celou dobu, byl pár kroků předními. Harry si připadal, jako hlupák. Všechno šlo do háje, jen kvůli jejich ješitnosti. Mysleli že když porazili Pána zla, že na ně nikdo nemá. No chyba už se stala. Teď musí hrát, jen stím co má a že toho moc nebylo. I přes bolest hlavy co mu Severus způsobil promluvil. „Netuším co chceš dělat, když seš prakticky mudla, ale ať je to cokoli nevyjde ti to."

Po jeho slovech se Bell znova rozesmál. „Pottere tys to stále nepochopil že? Mě už to vyšlo, zbavím se tě a ochočím si tu tvojí kočku, bude mi zobat z ruky."

„To ti neprojde, jestli zemřu já zemře Severus." Prohlásil Harry pevně.

„Já ti to neřekl Pottere? Když nejste spojení zemřeš jen ty, Snape sice prožije bolest z tvé smrti. Časem si jeho kočka najde jiného pána, mě zatímco ty budeš hnít pod hlínou a budou tě žrát červy." Bell se cítil téměř už jako vítěz.

Může se to ještě víc posrat, proběhlo Harrymu hlavou. Kde přesně se to začalo, takhle bortit. Chtěl jen zachránit své přátele a místo toho to vypadá že si sem přišel vystrojit vlastní funus. Ale rozhodně se nevzdá bez boje!

Bell nedával moc pozor, proto když do něj narazilo těžké tělo, lehce ho svalilo na zem. Oba dva se prali hlava nehlava. Chvíli vedl ten pak zas onen. Tohle ale nemohlo trvat dlouho, Bell byl podstatně větší a silnější. Proto Harryho brzy dostal, pod sebe a začal ho škrtit. Harry se bránil, ale čím víc sebou škubal tím víc mu docházel kyslík. Začal mít před očima černé tečky a síly ho pomalu, ale jistě opouštěli. V duchu věděl co to znamená, proto se tiše pro sebe omluvil, všem za to že je tu nechává na pospas tomhle šílenci. V hlavě se mu ozval, lví řev asi už má halucinace. Oči se mu začali zavírat, když tíha Bellova těla zmizela. Stejně tak ruce co ho škrtily. Okamžitě se otočil na bok a začal kašlat do očí se mu tlačily slzy bolestí. Krk ho bolel, jako ještě nikdy. Vysíleně ležel na zemi a snažil se vzpamatovat. Kdyby neslyšel podezřelé zvuky, asi by tam ležel věčně. Těžce zvedl hlavu a snažil se pomoci mrkání zahnat slzy, aby neviděl tak rozmazaně. Když se mu to povedlo uviděl, několik metrů před ním černého lva. Zaplavila ho obrovská úleva a aby toho nebylo málo, byl tu i Brumbál a všichni z Fénixova řádu. On i jeho přátelé jsou v pořádku. Už by si znova lehnul, kdyby ho nevyrušil nepříčetný křik Bella.