Tři Úkoly

2. Zrada

Minulost

Byl to sotva měsíc, kdy padnul Lord Voldemort, a kouzelnický svět se teprve postupně vzpamatovával.
Včetně Chlapce, který přežil.

***

Konečně nadešel den, kdy Harryho pustili z ošetřovny. Neváhal a okamžitě si to zamířil do sklepení. Byl rád, že si po měsíci může protáhnout nohy. Na ošetřovně ho sice navštěvovali přátelé, ale ten, koho tam nejvíc chtěl, za ním nepřišel. Rozhodl se proto poctít ho svou návštěvou. Znal Severuse dost dobře, aby věděl, že by jen tak neseděl u jeho postele a nedržel ho za ruku. Ne, když se kolem pohybovali lidé. Proto se taky nemohl dočkat, až dají všem najevo, že patří k sobě. Předtím to nešlo, Voldemort byl u moci a Snape byl špion. Byla by to v tu dobu učiněná sebevražda.

***

Nebelvír, nervózní a zpocený, zastavil před dveřmi Severusova kabinetu. Utřel si zadýchaně pot s čela a nejistě zaklepal. Nohy ho bolely jako čert, očividně ještě neměl takovou fyzičku, jak si myslel.

Za dveřmi byl slyšet šramot, než se rozrazily do kořán.

Harry to nečekal a o krok ustoupil. Ve dveřích stál obávaný profesor Snape, jenže jeho zevnějšek působil úplně jinak, než se na profesora slušelo. Bílou košili měl od krku až dolů rozepnutou a samotná látka vypadala pomačkaná a neupravená. Každý by si domyslel, co se právě dělo nebo stále děje za zdmi tohoto kabinetu.

„Á, Pottere, nečekal jsem vás tak brzy." Snape vypadal, jako by právě vyhrál v loterii. „No, nevadí, pojďte dál, ať to máme za sebou. Čím dřív, tím líp pro nás oba."

„Severusi, nechápu, o čem to mluvíš?" Harry nejistými kroky překročil práh profesorova kabinetu.

„Posaďte se a udělejte si pohodlí, já jen něco dořeším," odbyl ho a vydal se zpět do ložnice.

Harryho omámená mysl si mezitím odmítala připustit to, co bylo nad slunce jasné. Chlapec nebyl hlupák, jen doufal, že tohle by mu Severus přece neudělal.

Zatímco se Harrymu hlavou honily myšlenky tohoto typu, Severus vyšel z ložnice už zcela upravený.

„Promiňte, že jsem vás nechal čekat. Chtěl jsem za vámi zítra zajít, ale myslím, že takhle v soukromí to bude lepší," řekl a mávnul rukou směrem k baru. „Odpusťte mi mou nevychovanost, mohu vám něco nabídnout?"

Harry měl co dělat, aby nezůstal sedět s otevřenou pusou, takže jediné, na co se zmohl, bylo zavrtění hlavou. Tohle že je Severus Snape? Ten věčně ironický, protivný mrzout? Co se to s ním proboha stalo, že se usmívá a nabízí návštěvě občerstvení?

Je pravda, že si s ním byl Harry blíž než s kýmkoli jiným, ale pořád to byl Snape, který by byl schopný ho poslat klidně tam, kde slunce nesvítí, když na něj neměl náladu. Ne, tohle rozhodně není Severus Snape.

Muž, jako kdyby mu četl myšlenky, se několika rychlými kroky dostal ke křeslu naproti Harrymu a s elegancí sobě vlastní se pohodlně usadil. „Vím, co si teď myslíte, Pottere, ale zkuste mě alespoň trochu pochopit. Jsem teď slavný a kouzelnický svět má o mě zájem. Potom, co jsem si prožil, a vzhledem k tomu, co jsem pro kouzelnický svět udělal, si přeci zasloužím trochu toho uznání."

Mladík zmateně přikývl a uvažoval, jestli se někde cestou nepraštil do hlavy.

„Budu sice muset trochu pozměnit své chování na veřejnosti, ale podle toho, jak se tváříte, mi to jde skvěle."

„Co to tady povídáš, Severusi? Já to nechápu." Harryho hlas zněl nakřáple a v očích se mu objevily slzy.

„Vy jste byl vždy pomalejší v úsudku, že, Pottere? Tak tedy jinak. Prostě vás už nechci, nepřitahujete mě. Nemohl bych být přece s někým, kdo vypadá takhle," poukázal gestem ruky k Harrymu.

Teď už neměl Harry pochyb, byl to Snape a to, co tady před chvílí předváděl, bylo opravdu jen divadlo určené pro veřejnost. V soukromí bude stále ten zlý a sobecký parchant. Snažil se na sobě nedat znát, jak ho mužova slova zasáhla, ale ve skutečnosti mu bylo, jako kdyby mu vrazil do srdce dýku a ještě s ní pootočil, aby to víc bolelo. Srdce ošklivě krvácelo, jenže Snape, jak se ukázalo, ještě neskončil.

„Víte, Pottere, zjistil jsem, že teď, když je s Voldemortem amen a já jsem konečně volný, mohu si vybírat muže podle svého vkusu, hezké a chytré," ušklíbl se. „Není tedy třeba nadále přiživovat náš vztah, ono by to stejně nevydrželo," prohlásil Snape, naprosto spokojený sám se sebou, a úplně přitom ignoroval zarmouceného mladíka před sebou.

„Teď, pokud vám to nebude vadit, bych se rád vrátil k tomu, co jsem provozoval před vaším příchodem," pohybem ruky směrem ke dveřím dal jasně najevo, že Harry už tady není nadále vítán.

Kdyby tehdy chlapec nebyl nadopovaný uklidňujícím lektvarem, zřejmě by jednal jinak. Nadával by. Proklínal by. A v neposlední řadě by prosil. Takhle se jen v klidu zvedl a jako hromádka neštěstí vyšel z místnosti.

Prásknutí dveří za ním znělo ještě dlouho.

Za komenty nebo hvězdičky budu ráda.

Doufám že, se vám druhá část líbila a Snape jako parchant ještě víc.