Tři Úkoly

9. kapitola Ředitelna

Moc se vám všem omlouvám, za tak dlouhou odmlku, ale nějak to nevyšlo.

O několik dní později o tom věděla celá škola. Že slavný Harry Potter, pomohl ženě Smrtijeda na svobodu. Nejhorší na tom asi bylo to, že to byli Malfoyovi, komu Harry pomohl. Lidé se po válce stali pomstychtivými. Prahli po smrti těch, kteří byli podle nich vinni na smrti svých blízkých. Společenství ale vůbec nemělo ponětí, že se celá rodina Malfoyových po půl roce vzestupu Pána zla rozhodla přidat na stranu Dobra a s nimi několik dalších čistokrevných rodin. Poté, co válka skončila, začaly soudy, Harry to ale po prvním soudu začal nazývat popravy. Konal se vždy jen jeden proces, kde obžalovanému přečetli, z čeho je vinen a bez možnosti odvolání šel rovnou pro Mozkomorův polibek. Nebo ti, co měli větší štěstí, skončili na doživotí v Azkabanu s nejvyšší ostrahou. Otázka je, jestli to bylo skutečně štěstí. Kdyby se tenkrát Harry společně s Brumbálem nepostavili tomuhle zacházení, bůh ví, jak by to dopadlo. Prosadili společně do čela ministerstva Kingsleyho a doufali, že takhle se vrátí do kouzelnické Británie řád a pořádek.

Po této události se lidem Harry znelíbil. Začali ho pomlouvat, už pro ně nebyl hrdina, ale ten kdo se spolčil se Smrtijedy a chce být příštím Pánem zla.

Harrymu to bylo jedno. Stále měl, po svém boku přátelé, kteří mu věřili. Tedy až do teď. Když Hermiona zjistila, proč potřeboval pomoc od Edwarda, tak se strašně naštvala. Na jednu stranu jí i chápal. Bellatrix jí mučila, a ani jeden z Malfoyů nehnul ani prstem, aby jí pomohli. Ale Hermiona zřejmě zapomněla, že se jí poté přišel sám Lucius Malfoy omluvit a odstranil jí ten strašný nápis na ruce. Když jí tohle všechno Harry taktně připomněl, vrazila mu facku se slovy: "Už nejsi, můj přítel, Harry Jamesi Pottere!"

Harry tam stál jako opařený a díval se na své dva přátelé, jak spolu odchází. Stál by tam dlouho nebýt Malfoye, který mu tehdy vrazil do ruky jeho brašnu.

„Na Pottere, nebudu se tahat s tvojí taškou, a hejbni zadkem musíš na hodinu."

To bylo jediné, co mu Malfoy oznámil, než se vydal svou vlastní cestou. Žádné urážky, ani posměšky se nekonaly. Od té doby se stali jakýmisi přáteli.

***

Harry měl zrovna hodinu Přeměňování, když se doprostřed učebny přemístil osobní ředitelův skřítek.

„Pan Potter musí okamžitě do ředitelny. Heslo jsou gumový červy! " vypískl a jak se znenadání objevil, tak také zmizel.

Celá třída po skřítkově odchodu vypadala mírně zmateně. První kdo se vzpamatoval, byla profesorka McGonagallová. „Běžte, pane Pottere, pan ředitel na Vás určitě nebude čekat celý den."

"Ano, paní profesorko," řekl Harry a začal si rychle balit věci do tašky. Už byl skoro u dveří ale hlas za jeho zády ho zastavil: „Pane Pottere, doufám, že si později doplníte látku. Sám velmi dobře víte, jak na tom jste v tomto předmětu!"

Její hlas se zařezával Harrymu do uší.

„Jistě, paní profesorko, budu na to myslet," kývl Harry a zabouchl za sebou dveře.

Cestou do ředitelny Harry běžel. Když se konečně před ním objevil chrlič, který chránil vchod do ředitelny, musel se opřít o stěnu, aby chytil dech. Pramínky vlasů se mu nepříjemně lepily na obličej, začal si je rozčíleně strkat za uši. Konečně, když už zase začal vypadat jako člověk, se zhluboka nadechl a vkročil na točící se schody, které ho vyvezly až nahoru před dveře do ředitelny. Lehce zaklepal a po vyzvání vstoupil. Ředitel seděl na svém obvyklém křesle za stolem, ale naproti místo dvou křesel byly ihned čtyři křesla, otočená zády ke dveřím. Harry, netušící kdo to je, slušně pozdravil.