Tři Úkoly

33. Nemožná mise

Ahoj tady je další kapitola. Chtěla bych jí věnovat jedné osůbce co složila úspěšně několik, zkoušek a ještě jednou jí pogratulovat k úspěchu.

Je to tvoje: Kliste :)   

Samozřejmě i vy ostatní. Si užíte  kapitolu. Moc vám všem děkuju za vaší podporu. 

33. Nemožná mise

Když si Potter obouval boty, Severus v duchu tiše panikařil. Netušil, jak se má teď zachovat, jestli má něco říct, nebo raději mlčet a nechat ho jít. Bože, připadal si jak na rozpadajícím se mostu, kde každý krok může být poslední. Nakonec z něj vyšla první blbost, co mu padla na mysl.

„Kde máte hůlku, Pottere?" Snažil se, aby jeho hlas zněl stejně jako jindy, ale asi se mu to tak úplně nepovedlo, protože Potter škubl náhle hlavou směrem k němu a celý se napjal do bojové pozice.

„Proč vás to zajímá, Snape?!" promluvil chladně a probodával ho zlým pohledem.

„Protože zrovna vy, byste bez hůlky chodit neměl," odpověděl mu profesor klidně a bez emocí. Vypadalo to, že tato odpověď Pottera uklidnila. Napětí v ramenech se viditelně uvolnilo.

„Vy byste měl vědět, pane profesore, že na takové akce se hůlky nenosí. Jediný, kdo je může mít, jsou pořadatelé akce, v tomto případě rodina Malfoyových, a blízcí členové rodiny." Harry si to nemohl odpustit a myslel si, že tím je debata u konce. Vstal z postele.

Zase se spletl, Severus v debatě hodlal pokračovat, protože přešel k oknu na druhé straně místnosti. Pod oknem stál prostorný kulatý dřevěný stůl se dvěma na pohled pohodlnými vypolstrovanými židlemi. „Neposadíme se?" zeptal Snape a mávl hůlkou směrem ke stolu, kde se objevilo občerstvení a krásně vonící ovocný čaj.

Harryho žaludek měl očividně svůj názor na to, aby zůstal protože zakručel na celou místnost. Dotyčný zčervenal, jak rajče. Hlavu sklopil k zemi a pomalým krokem přešel k volné židli. Na stole leželo skoro všechno co měl rád. Trochu podezřele se podíval na Severuse, co oběma naléval čaj.

„Co budeme dělat s Bellem a Rossem vypadá to, že jsou spolu spřaženi." Rozhodl se Severus zavést rozhovor na neutrální téma, i když ho daleko víc zajímal Potter sám.

Harry upil ze svého čaje a z tácku si vzal jedno linecké kolečko, které následně namáčel do čaje. Zamyšleně se díval z okna a přemýšlel, jak nejlépe odpovědět.

Severus se také napil pohodlně se opřel do opěradla židle a čekal, co mu na to Potter odpoví. Dávno mu došlo, že Potter není takový hlupák. Dokonce by i řekl, že má vlastnosti Zmijozela, jaká škoda, že je nechává projevit tak málo. Raději se schovává za neškodného pitomce.

Harry se znovu podíval Severusovi do očí.

„Nevím, jestli to spolu plánovali od začátku. Teď mě však trápí jiná věc a tou je, že ví, co na něj chystáme."

Potterova tvář vypadala opravdu hodně ustaraně. Severus by se možná u jiného člověka škodolibě bavil, ale u Pottera to jaksi nešlo. Spíš mu to dělalo nepříjemné pocity v útrobách. Odtrhl od Pottera svůj upřený pohled a znovu se napil. Pak skoro až šeptem řekl. „S tím si nemusíme dělat starosti. O Rossovu paměť jsem se postaral."

„Kdy?" zeptal se lehce překvapeně Harry.

„Hned ten den, co jsme z ústředí odešli, bylo mi divné, že se na všechno ptal tak do podrobna. Tvrdil sice, že je to protože chce postavit podobný dům, ale já tomu moc nevěřil. Jak jsme přišli do Bradavic, upravil jsem mu vzpomínky. Myslí si, že jsme spolu byli v restauraci v Prasinkách." Ten pohled, co mu Potter věnoval, stál za to. Byl plný úlevy a štěstí. Zase ten divný pocit v útrobách, tentokrát příjemný.