Tři Úkoly

26. Rozhovor

Tak lidičky je tu další kapitola:) 

„Cože, tys tam byl!?" Harry se tak moc chtěl otočit, ale tělo sebou ani nehnulo.

„Byl a můžeš mi říct, proč si utíkal jak vyplašené kůzle?" ptal se lev mírně naštvaně.

Harry protočil očima, na nic jiného se v tu chvíli nezmohl. „Podívej se kolem sebe, všechno je okolo desítky kilometrů zničené. Tak jak si myslíš, že by dopadl Bradavický hrad, kdybych tam stál jak trubka a nechal magii, aby si dělala co chtěla."

Lev se skutečně podíval okolo sebe a musel dát chlapci za pravdu.

„Asi máš pravdu. Ale proč tvá magie najednou tak zdivočela? To tě tolik ten Snape urazil. Netušil jsem, že jsi tolik stahovačný."

„Ale vůbec ne," rozčiloval se Harry. „Jen mě to zamrzelo. V hodinách to bylo takhle pořád, takže jsem na to zvyklý, netuším proč mě to tak vyvedlo z míry. Asi je toho na mě moc." Harry zavřel oči, cítil jak ho v očích začínají pálit slzy.

„Ale houby je toho na tebe moc, jen si prostě čekal, že když řekneš co je to za lektvar že ti padne kolem krku a že spolu budete žít až na věky věků."

Harry se na svého lva díval s vykulenýma očima.

Lev se mezitím, co Harrymu říkal svojí domněnku, zvedl a přecházel sem a tam dokud nestál přímo u jeho hlavy a nakláněl se tak, aby ho Harry viděl.

Potter ze lva cítil naštvání a přál si ho uklidnit, sice netušil proč je tak naštvaný, ale chtěl ho uklidnit. Dívali se jeden druhému do očí a vypadalo to, že se lev uklidňuje.

Lev po chvíli odtrhl pohled a zmizel z Harryho zorného pole. Následně Harry ucítil, jak se mu lví hlava uvelebuje na hrudi. Lví hříva ho zašimrala na bradě. Znovu se pokusil pohnout rukou a haleluja, ono to šlo! Síla se mu vrací! Ruku pomalu a těžce zvedl a položil na hlavu lva.

Prsty vnořil do lví hřívy a začal krouživými pohyby hladit lva po hlavě. Za chvíli Harry uslyšel mručivé zvuky. Lev si hlazení po tak dlouhé době zřejmě užíval plnými doušky a to je co říct. Jeho lev nebyl zrovna mazlící typ. Harry ho musel kolikrát i přemlouvat, aby se od něj nechal pohladit. Ze začátku to Harry bral, neznali se. Ale potom už mu to vadilo, jak pořád uhýbal, až nakonec ze lva vylezlo, že to nemá rád. Pak už Harry přestal naléhat a nechal lva sám si určit, co a jak chce, nevychovával ho. Stačilo si neustále říkat, že tam někde v kůži lva je dospělý člověk a ne mazlíček, se kterým si může hrát. Prostě ho bral jako sobě rovnému. Harry se musel sám pro sebe usmát, když si na to všechno vzpomněl. Ale jak se zdálo, tak dneska měl jeho společník výtečnou náladu, protože takhle dlouho se nenechal hladit snad nikdy!

„Musel jsem ti asi hodně chybět, co?" Položil otázku Harry do ticha, co se kolem nich panovalo.

„Podle čeho tak usuzuješ?" Vrátil mu jeho otázku nazpět a dál si v klidu hověl na chlapcově hrudi.

„To je jednoduché, nikdy jsi mě nenechal tě tak dlouho hladit, pokaždé jsi se otřepal a řekl jsi, že z toho máš akorát osypky," smál se Harry a ruku pro jistotu sundal ze lví hlavy.

Lev zavrčel, když ho ruka přestala hladit.

„Koukej tam tu ruku vrátit! A neřekl jsem, že mám z tvého hlazení osypky, jen nejsem zvyklý se od každého nechávat osahávat jako nějaký prašivý pes.". (pozn. korektorky: Urazili Siriuse)