Tři Úkoly

39. V zajetí vlastních démonů

Nová Část :) Bez korekce 

Chvíli ještě počkal, než se Severusův dech ustálil. Teprve potom, se zvednul a upřel svou pozornost na ty dva. Stále se, potichu hádající. Dvěma dlouhými kroky, přešel knim. Vypadalo to, že se Ross stále snaží, Draca přesvědčit o své roli v záchraně Severusova života. Harry oba muže, popadl za ramena, aby mu konečně věnovali pozornost. Jinak to vypadalo, že se tak nikdy nestane. „Nechte toho, teď není čas na hádky," vykřikl a každému znich věnoval významný pohled.

Ross se toho hned chytil. „Máte pravdu, pane Pottere, důležitý tady je Severus," prohlásil významně a i hned se k němu chystal vrhnout.

Než ho Harry zatavil. Ross mu věnoval zmatený pohled, ale zůstal stát a počkal, až se Harry vyjádří. „Pane Rossi, jsem vám neskonale vděčný, že jste sem Severuse přivedl, ale myslím si, že bude lepší, když odejdete." Harry čekal, že se Ross bude vzpouzet, ale že mu div, jednu nevrazí, to vskutku ne.

„Pottere vy mě, nemáte co poroučet," vykřikl znova a už se napřahoval, že Potterovi vrazí.

Toho si Harry zavčas všimnul a díky svým, chytačským reflexům mu ruku chytil, těsně u tváře. „Být vámi Rossi nevyskakoval bych si." Okolo Harryho, se zvednul ledový vítr. Byl stejně, tak ledový jako Harryho hlas. „V tom co jste mi před chvíli řekl, máte, možná pravdu, ale to neznamená, že se nechám napadat ve svém vlastním domě." Vítr ustál stejně rychle, jako začal. Harry pustil, Rossovu ruku a nešlo si nevšimnout, že je studená a lepkavá. Otočil se na Draca, který si ho měřil samolibým úšklebkem. Dělal, že ho nevidí a místo toho se ho slušně zeptal. „Draco mohl bys tady, pana Rosse doprovodit ke dveřím a ujistit se, že jimi projde. Nechceme přeci, aby zabloudil?" Při posledním slově, nadzvedl významně obočí.

Dracovi se na tváři rozlil široký úsměv. „Zahrát si na skřítka, byl vždycky, můj sen Pottere."

Harry měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. „Ta tedy, jestli tě můžu poprosit..." Vic říkat ani nemusel.

Draco popadl bez řeči Rosse za paži a táhl ho ven z pokoje.

Harry se za tím obrázkem s úsměvem bavil. Radost ho ale ihned přešla, když mu padl pohled na zakrvácený, Severusův plášť. Trochu obezřetně se k němu přiblížil a sebral ho ze země. Plášť, byl, těší, než obvykle jelikož, byl nasáklý krví. Harry utrápeně zavřel oči. Musel pročistit mysl, aby mohl zase racionálně přemýšlet. Poté, co měl, všechny pocity, ukryty hluboko v sobě otevřel oči a začal, prohledávat, zakrvácený plášť. Na první pohled nic neskrýval, až teprve, když Harry sáhnul do tajné kapsy, kterou našel, jedině ten, co o ní věděl. Nahmatal dřevěný proutek. Okamžitě jim proběhla zuřivá magie. Harry na nic nečekal a vytáhl jí ven. Hůlka pálila v dlani, jasně dávala najevo, že on není její právoplatný vlastník. Okamžitě, bylo vidět, že to, není jen tak obyčejná hůlka. Byla celá červená, Harrymu ta barva, připomínala krev. Okamžitě tu myšlenku, zapudil, jinak by tu hůlku, musel zhnuseně zahodit. Pálila čím, dál víc ale Harry to, ignoroval. Počkal, až se vrátí Malfoy, nemohl tu nechat, Severuse samotného. Zároveň, ale netušil, kolik mu zbývá času, než se Bell bude, schánět po své hůlce. Už se po něm chtěl jít podívat, než udělal krok ke dveřím Malfoy byl zpět.

Byl celý udýchaný. „P-Pottere, až mě zase, budeš nutit, někoho vyhodit, prosímtě na před ho, omráčíme jo?"

Harry zavrtěl hlavou a prošel kolem Malfoye.

„Kam jdeš?" Křiknul za ním. Harry se zastavil, ale neotočil se. „Musím něco zničit Malfoy, prosím postarej se o svého kmotra." Snažil se, aby jeho hlas neprozrazoval, jak se cítí. Jenže zapomněl, že Zmijozelové na to mají šestý smysl.