Tři Úkoly

12. Odjezd a příjezd

Tak je tu další kapitola:)

„Malfoyi, co tady ještě děláš?" Harry zůstal stát na posledním schodě.

„Co by, Pottere, čekám tu na tebe a že sis dal na čas, to ti řeknu." Malfoy se s veškerou grácii odlepil od zdi a šel naproti Harrymu. „Pottere, ne že bych měl něco proti tomu, ale nehodláš na tom schodě vystát důlek, že ne?"

Harry se rázně dal do pohybu a slezl i ten polední schod. „Stále jsi mi neřekl, co chceš. Tak to vyklop, Malfoyi, ať můžeme jít každý po svém."

„Ne tak rychle, Pottere, to, co ti chci říct, si nemůžeme vykládat jen tak na chodbě, nezapomeň, že tady mají i stěny uši."

Harry neměl ponětí, co ho přesvědčilo, možná to byl Dracův vážný výraz, nebo spíš to, co měl v očích, každopádně ho následoval do nedaleké prázdné učebny.

„Tak co se děje, Malfoyi?" zeptal Harry a vytáhl hůlku. Následně s ní mávl na dveře. Nijak ho neudivilo, že Malfoy dělá to samé, zřejmě to bude doopravdy vážné, pomyslel si. Když si byli jistí, že ven nepronikne ani písmenko, šli si oba sednout do jedné ze zaprášených lavic. Malfoy začal těkat pohledem sem tam. Harry čekal, nemělo cenu na něj tlačit, však on se dočká. V klidu si odložil brašnu na zem, až to zadunělo. Malfoy se mezitím dal dohromady a opět měl v očích tu Malfoyovskou aroganci.

„Tak hele, Pottere, vím, že se tady něco děje, a tuším, že má to co dělat se Severusem!" vyhrkl Draco. „Moc bych za to nedal, že v tom má prsty ten jeho objev!" Zmijozel se na mladíka díval tak intenzivně, že nebylo pochyb, co v následujícím okamžiku vysloví. „Musíš to zastavit, jinak to bude zlý. Nechci prožít další kouzelnickou válku! Proto tě žádám, zastav to!" Draco zprudka nabral dech, aniž by Harryho pustil ke slovu tak honem pokračoval: „Oba víme, že nejsi jen obyčejný kouzelník a klidně bych se vsadil, že už teď o tom něco víš. Stačilo mi vidět tvůj výraz, když si scházel schody. Nechci po tobě vědět, co máš v plánu, jen to prosím zastav. Přede mnou si nemusíš hrát na žádného školáčka. Protože jím nejsi, ty jsi tady ten nejsilnější kouzelník naší doby a ten, kdo si myslí něco jiného, je blázen. Jenom ty to můžeš zastavit, ty a nikdo jiný."

Malfoy to ze sebe vyrazil tak rychle, že Harry jen zamrkal. Kdyby to nebylo vážné, asi by se i zasmál, ale takhle mu bylo spíš do pláče. Nemělo cenu si na nic hrát.

„Co o tom všechno víš, Malfoyi?" uhodil na blonďáka a hodlal z něj vytáhnout vše, co ví. Rád chodil do bitvy informovaný o svém nepříteli, už nikdy nechtěl zažít to, co bylo s Voldemortem, jak se říká, nevědomost zabíjí, a to už Harry nedopustí. Neohrozí sebe ani nikoho dalšího, už nikdy!

„Prakticky nic, Pottere. Jen to, že než se ten trotl objevil, byl Severus zcela normální. Rád jsem si s ním povídal, během války na to nebyl čas, tak jsme doháněli to, co jsme zameškali. Dokonce když ho potkal poprvé, tak na něm nenechal nit suchou. Nebylo pochyb, že si ten muž jeho sympatie, nikdy nezíská. Také mi prozradil, že až se vrátí po prázdninách do školy, musí něco napravit. Nikdy jsem se nedozvěděl co. Potom se ale vše změnilo, obrátil se o 180° Začal ho vyhledávat, nic jiného jsem od něj neslyšel, než to jak je báječný, Severus se prostě začal chovat jak bláznivá puberťačka. Pak přišel Brumbál se soutěží, na chvíli se mi ulevilo, říkal jsem si, že Severus si v soutěži vybere někoho jiného a na toho panáka zapomene. Přepočítal jsem se, on ho chce přihlásit, to by byla katastrofa, nikdo z těch, co si říkají kouzelníci, ho neporazí. Musíš to být ty, musíš se přihlásit do soutěže. Vím, že ti Severus ublížil, ale dlužíš mu to, několikrát ti zachránil přeci zadek!"