Tři Úkoly

32. Zrada

Tak je tu další kapitola jen doufám že si mě ještě někdo pamatuje:)

Moc se všem omlouvám za delší čekání.

Harry mu po mírném vzpamatování na to chtěl něco peprného odpovědět, ale než ze sebe stačil vyrazit jediné slovo, ozvaly se za nimi kroky.

Severus držícího Harryho stále kolem pasu pár stop nad zemí, ho prostě chytil pevněji a zašel s ním víc do stínů verandy. Pustil Nebelvíra trochu neochotně na zem. Nezapomněl, ale přes něj přehodit svůj černý plášť, co si odmítal celý večer sundat. Teď se sakra hodil! Potter měl sice nádherný hábit, ale byl bílý, ve tmě snadno viditelný. Oba se tiskli ke zdi a naslouchali krokům následně i hlasům.

„Adame počkej!" slyšeli volat Rosse.

Ani jeden se ale neodvažoval nijak reagovat. Severus si přitáhl Pottera víc k sobě v duchu si to odůvodnil tak, že Pottera musí držet, aby ho nenapadla nějaká hloupost a nevrhl se tam po hlavě jako typický Nebelvír.

„Co chceš, Richarde?!"křikl po něm trochu naštvaně Bell.

„Musíme si promluvit." Ross zněl rozrušeně, když přistoupil, až k Adamovi. „Slíbil si mi, že to půjde hladce, že ty budeš mít Pottera a já Snapea," řekl a přitom kolem sebe rozhazoval rukama.

„Přestaň tady šaškovat, Richarde," okřikl ho Bell a rozhlédl se kolem. „Nemohl jsem tušit, že se Potter soutěže zúčastní pod tajnou identitou!" odsekával jednotlivá slova Rossovi přímo do tváře.

Ross na to jen mrkal, jakoby snad nechápal ani slovo z toho co mu tady muž povídá. „Adame, teď je ale tady, můžeme se ho zbavit a nahrát to jako nehodu, vždyť je tu spoustu lidí, co Pottera dřív nemuseli, tak to svedeme na ně." Ross zněl hodně váhavě když to říkal. „Vždyť nemůže být tak silný Adame."

Najednou do něj Bell silně strčil, až se zapotácel div neupadl. „Jsi snad hlupák?! Když ho zabiji, nebudu mít jeho moc! Už jsem ti říkal, že když zemře násilnou smrtí jeho schopnosti se vypaří aniž by si vybrali nástupce?!"

Bell najednou vztyčil ukazováček a výhružně se na Richarda podíval. „Ty se hlavně postarej o to, aby ti řekl, kde má ukrytý předmět své moci."

Na to se Ross jen povzdechl. „Sám moc dobře víš, že on ho nemá, už jsem ti to říkal několikrát a navíc mě pozvali jen na první schůzi na víc ne, ještě mi tolik nevěří."

Adam vypadal po tomto prohlášení ještě víc naštvaně, než před chvíli. „Protože se hlupáku málo snažíš! A neříkej mi, že ho nemá, kdyby ho neměl tak by ho magie dřív nebo později pohltila a věř mi, že to nikdo nechce."

Ross jen kývl ale pak dodal. „Přemýšlel jsi někdy nad tím, že možná Potter už partnera má? Třeba toho lvího strážce, co si o něm lidi povídají."

„Nebuď pitomec Rossi, lví strážci neexistují a kdyby přeci jen, tak by si určitě nevybral Pottera, legendy říkají, že si vybírají jen silné a zkušené kouzelníky a to Potter opravdu není. Neubránil se ani vlkodlakovi veškerou svou magii hodil na štít kolem těch dětí a sám se jim nechal málem roztrhat za živa." Smál se Bell.

Ross na něj jen vykulil oči, ale pak se také nervózně rozesmál. Oba muži se nakonec vrátili zpátky do sálu.

Harry byl po celý čas namáčknutý zády na Severuse se teď konečně pořádně nadechl. Plíce mu naplnil studený svěží vzduch. Ani si neuvědomoval, že skoro po celou dobu dech zadržoval. Harry chtěl udělat krok, ale nad ním se ozvalo zvířecí zavrčení. Hlava se mu automaticky zvrátila nahoru. Severus se díval před sebe a vypadalo to, že se přestává ovládat. Jeho lví část se dostávala na povrch. Sakra co teď, nemůže Severuse nechat se přeměnit. Pomyslel si. Vzal Severusovi dlaně do svých stále omotaných pevně kolem něho. „Všechno je v pořádku Severusi." Mluvil k němu tiše. "Uklidni se."