Utekl zhruba týden a měla jsem se sejít s lidma z konkurzu. Dostavila jsem se do jejich agentury. Po půl hodině čekání před jejich kanceláří vylezl starší pán a uvítal mě: „Dobrý den. Vy jste Chelsea Baker?“ Podal mi ruku, za kterou jsem ho chytla. Měl strašně pevný stisk a myslela jsem, že mi má ruka odumře. „Ano. Měla jsem přijít kvůli tancování na tour skupiny The Wanted“ Po chvilce mě pustil. Nenápadně jsem svou ruku rozhýbávala. Ani mě nepozval do kanceláře. Stáli jsme mezi dveřmi.
„Dobře. Takže abychom to shrnuli. Každý den kromě středy se budete scházet ještě s dalšími tanečníky v tělocvičně, dva bloky odtud od 14:00 do 18:00 hodin, od tohoto čtvrtka. Bude vás trénovat zkušený profesionál. První vystoupení skupiny bude za dva měsíce. S nimi se sejdete týden před vystoupením.“ Trénovat každý den kromě jedno 4 hodiny? Páni.. To bude něco, pomyslela jsem si.
„Dobře dobře a první vystoupení bude kde?“ To mě zajímalo ze všeho nejvíc.
„Jo na to jsem málem zapomněl. Poletíte do New Jersey.“ Poděkovala jsem a odešla. Byla jsem zvědavá jací budou kluci z The Wanted. Jestli budou normální jako Liam a ostatní nebo jim vlezla sláva do hlavy. Přišla jsem domů a nevěděla jsem co dělat, a tak jsem si zapla televizi. Dávali zrovna můj oblíbený film, Pána prstenů. Mam ten film hrozně ráda. No nejen ten film, samozřejmě Legolase a taky Aragorna.. Během filmu jsem usla. Vzbudila mě ale velká rána. Jakoby někdo vyrazil dveře. Bála jsem se, ale vstala jsem a šla jsem se podívat. Dveře byly opravdu vyražené a já měla obrovský strach. Otočila jsem se, abych se rozhlédla. Prudce do mě vrazil někdo celý v černém s kapucí na hlavě. Neviděla jsem mu do obličeje. Tím jak mě srazil jsem spadla na zem a hlavou jsem si dala o roh stolu. Upadla jsem do bezvědomí. Probudila jsem se až v nemocnici. Vedle postele stála Eleanor. Když viděla, že se probouzim zavolala doktory. Rychle ke mně přiběhli zkontrolovali mě a začli se ptát: „ Jak se cítíte?“
„Hrozně mě bolí hlava..“ V tom jsem si na ní sáhla a ucítila jsem, že jí mam obmotanou obvazem.
„Hlava vás ještě bolet bude. Máte slabý otřes mozku. Kdyby něco, okamžitě na nás zavolejte.“ Eleanor u mě zůstala a doktoři odešli..
„Chel pamatuješ si co se stalo?“ Jen rozmazaně se mi v hlavě promítaly vzpomínky.
„Ani ne. Jen si matně vzpomínám, že jsem slyšela ránu, pak do mě někdo vrazil a probudila jsem se tady.“
„A obličej toho kdo ti to udělal si neviděla?“
„Ne, neviděla. Byl celý v černém a měl kapuci. V té rychlosti jsem si ho ani nemohla prohlédnout.“ Štvalo mě to. Kdybych věděla, jaký grázl to udělala, už jsem jeho popis dávno mohla říct policii a mohl být chycený.
„Aha..Víš jak se teď stýkáš někdy s klukama, mohl to být někdo kdo je má rád a chtěl ti ublížit..“ Nedávalo mi to smysl.
„A vlastně kdo zavolal pomoc?“ To mě zajímalo ze všeho nejvíc.
„Byl to Liam..Řekl mi, že za tebou chtěl zajít a na něco se zeptat,ale na co už neřekl. Když tě viděl na zemi okamžitě zavolal pomoc.“
Úplně jsem se zarazila, divila jsem se co Liam u mě dělal. Překvapilo mě to, hlavně jsem byla zvědavá kde je teď, chtěla jsem mu poděkovat.
„A teď je kde?“
„Chtěla jsem ho poslat domů, ale řekl, že tu počká než se probudíš teď je na chodbě šel mi pro kafe.. No ještě abys věděla spala si přibližne 7 hodin“
„On tu 7 hodin čekal jenom na to, až se probudím?“ Vyvalila jsme oči.
„No ano.. A mezi námi. Louis mi říkal, že Liam o tobě často mluví, ale to mu neříkej. Já ti to taky neměla říkat.“ Liam vešel dovnitř. Asi zaslechl co mi El povídala a byl zvědavý. „Co mi nemá říkat?“
„Ale nic, jen že, jen že…“ Eleanor přemýšlela nad výmluvou. Tak jsem jí doplnila:
„Jen že tu o tobě mluvila sestřička, že ses jí strašně líbil.“ Eleanor se na mě s vytřeštěným výrazem podívala. Liam si zamáchal kafe a kroutil u toho hlavou. „Lhaní ti moc nejde co Chelsea? Ale to máš jedno..Jak ti je?“ Studem jsem zrudla.
„Nejde no..Už je to lepší ale bolí mě hlava a děkuju ti. Nevim co bych dělala kdyby si mě tam nikdo nevšiml. Jsem ti moc vděčná.“ Liam se na mě usmál. „Pro tebe cokoliv a navíc by tohle udělal asi každej“. Nevěděla jsem co na to říct. Eleanor se na mě dívala a zadržovala smích. Byli tam se mnou ještě asi hodinu a pak šli domů. Ráno za mnou přišli doktoři a řekli, že mě pustí až za dva dny. Prý kvůli pozorování. Uvědomila jsem si, že jsem prošvihla zkoušku kvůli turné..Když mě po dvou dnech pustili z nemocnice vyzvedla mě Eeleanor a odvezla domů. Po cestě jsem se jí ptala jestli neví co teď bude když jsem prošvihla zkoušení. Byla jsem hrozně naštvaná, protože to byla moje velká šance.
„Chelsea ptala jsem se Louiho a zavolal tam. Nemusíš se bát. Překecal je, ať tě nevyhazují, že tam přijdeš dýl.“ Za tohle jsem Louisovi vděčná.
„Páni vy jste na mě tak hodní..Děkuju..Vyřiď mu, že mu moc děkuju, a že to má u mě.“ Zase jsem byla štěstím bez sebe.
