Za chvíli už jsme byli před hotelem, kde bylo tolik fanynek a fanoušků. „Proč já vždy Paulovi uteču.“ Kroutil Liam hlavou. „No jo, kde vlastně je?“ Vyjukaně jsme se podívala. „Volal mi, že jel z rádia pryč, pak žě te vyzvedne. Bylo to akorát, když ti volali, no to je fuk. Tak jsem mu řekl, že tam pro tebe zajedu já. Chtěl tam hned jet taky, ale já mu řekl, že to zvládnu.“ Tak už jsem v tom měla jasno. Zastavili jsme na parkovišti před hotelem. „To zvládnem.“ Vystoupili jsme oba z auta a Liam ho zamknul. „Támhle jsou!“ Fanynky se za námi rozeběhli. „Chelsea, to začíná přesně jak v jedné z mých nočních mur.“ Liam mě chytnul za ruku. „Neboj se méďo. Nedopadne to jak tam.“ Ruku jsem mu pevněji stiskla a oba jsme se přimáčkli k autu. V tom už jsme byli v obklopení fanynek. „Liame, Chelsea! Vyfotíte se se mnou?“ Ozývalo se ze všech stran. „Chelsea, slyšela jsem to v tom rádiu, je mi to líto.“ Ozvala se jedna z fanynek, která upoutala mou pozornost. Stála přímo předemnou. Vlasy měla černé a dlouhé po pas. Byla nádherná. „Děkuju.“ Usmála jsem se. „Liame, špatně se mi dýchá.“ Byla jsem tak utiskovaná. „A taky to jak v tý noční můře pokračuje.“ Oznámil mi. „Holky prosím! Nechte nás projít!“ Prosil je Liam. „Zlato já…“ Nevím co mi bylo, ale tak strašně špatně se mi dýchalo, až se mi zatočila hlava a spadla jsem na zem…
„Chelsea, prober se.“ Někdo mě jemně pleskal po tvářích. „Co se stalo!?“ Pomalu jsem rozevírala oči. „Omdlela si.“ Až teď jsem ten hlas poznala. Jen mě překvapilo, že to nebyl Liam, ale byla to Lou. „Lou?“ Otevřela jsem oči a rychle se posadila. Rozhlížela jsem se kolem sebe. „Klid Chelsea, uklidni se.“ Sedla si ke mně. „Kde je Liam?“ Pohlédla jsem na ni. „Řekněme, že…“ Napnutě jsem na ni koukala. „No, nejdřívě si poslechl Paulovo ponaučení, protože ho pořádně seřval. Za další dělá twitcam v ložnici.“ Oznámila mi. „Ale ne…“ Slezla jsem z gauče. „Jak dlouho jsem byla mimo?“
„Asi 45 minut. Už jsem chtěla jít za Liamem a říct mu, že bychom tě měli odvést do nemocnice, ale díky bohu ses probrala.“ Usmála se. „Tak za nim jdu teď já. Děkuju Lou.“ Mrkla jsem na ni a šla jsem do ložnice. Chtěla jsem otevřít, ale bylo zamčeno. „Liame!“ Zavolala jsem a zabušila na dveře. V tom se otevřely. Okamžitě jsem se ocitla v jeho objetí. „Jsem v pořádku.“ Odtáhla jsem se od něho. „Slyšela jsem, že děláš twitcam.“ Nahlédla jsem do ložnice. „Ano, a chci aby ses tam ukázala.“ Liam mě chytl za ruku. „Liame ne. Nejdu tam.“ Vysmekla jsem se mu. „Dneska jsem si toho zažila až moc. Jsem unavená.“
„Jak myslíš. Vypnu to a můžeš si jít lehnout.“ Chvilku jsem počkala za dveřmi a když Liam twitcamukončil, pustil mě dál. „Co si jim říkal?“ Z tašky jsem si vytáhla něco na spaní. „No.“ Podrbal se ve vlasech a já začala být nervózní. „Liame, ven s tím.“ Zamračila jsem se. „Pravdu. Že mě naštvali, že nechápu proč ti neustále musí ubližovat a že to ničí nás oba.“ Vyjelo mu z úst. „Lásko, nemusel si.“ Přišla jsem k němu. „Ale já chtěl.“ Chytla jsem ho okolo krku a přitáhla si ho k sobě. „Ale prosím tě o jedno. Nebuď smutný.“ Liam mě chytl za boky. „Víš, že tohle ti slíbit nemůžu. Můžu to jen zkusit nedávat na jevo.“ Odtáhla jsem se od něho. „Jak myslíš…“ Odešla jsem do koupelny, kde jsem se vysprchovala a oblékla do pyžama.
Vrátila jsem se zpět do ložnice, kde Liam nebyl. Lehla jsem si do postele, přikryla se a hned jsem usnula.
„To si už dělají prdel!“ Probudil mě řev. Vyskočila jsem z postele a běžela jsem na místo, odkud se řev ozýval. Byl to obývák. Liam v ruce držel nějaký časopis a Lou stála při něm. „Děje se něco?“ Nejistě jsem šla k němu. Liam časopis schoval za záda. „Vůbec ne.“ Usmál se, ale vynuceně. „Dej sem ten časopis.“ Natáhla jsem ruku a Liam mi ho tedy neochotně vydal. Na titulce jsem byla já a on s nadpisem: „Ona už neví jak upoutat pozornost a on jen histerčí…“ Nalistovala jsem na stranu o nás.
