Uběhl týden a konečně se rozhodla, že mi představí kluky. Ten den jsem byla na konkurzu. Ráda tancuji a tohle byla moje velká příležitost, na které jsem se mohla dostat na tour skupiny The Wanted a tancovat tam. Tu skupinu mam docela ráda, ale spíše mi šlo o to se prorazit a nějak se zviditelnit. Tancování totiž miluju. Konkurz se mi zdál docela v pohodě. Byla jsem nervózní, ale dala jsem do toho vše a podle mě zatancovala na výbornou. Tak jsem se jen modlila.. Porota byla milá. Po tancování mi zatleskala na něco málo se zeptali a pak mě poslali pryč. Z konkurzu jsem se vrátila domů a šla se osprchovat. Vylezla jsem ze sprchy a někdo zazvonil. Rychle jsem se zabalila do ručníku, udělala si turban na hlavě a šla otevřít. Na chodbě před dveřmi stála Eleanor. Podívala se na mě a překvapilo ji, že ještě nejsem oblečená.. „Promiň El. Před chvílí jsem se vrátila z konkurzu.“ Počkala jsem až projde kolem mě dovnitř a zavřela jsem dveře.
„A jak dopadl?“ Otočila se na mě.
„Ještě nevím, ale dají mi vědět. Je to velká příležitost ukázat se světu. A navíc s The Wanted. Ale mam z toho celkem dobrý pocit.“ Pomalu jsme šly do obýváku, který je hned za rohem.
„Snad ti to dopadne dobře, ale být tebou před klukama o nich moc nemluvím, nemají se zrovna v lásce.“ Usmála se.
„Dobře, ale v kolik tam máme být?“ El se podívala na hodiny, které vysely na stěně nad stolem a pak opět na mě.
„No zhruba za hodinu , tak pohni! Zatim se jdu koukat na televizi..“ Odeběhla jsem, do koupelny. Vyfénovala jsem si rychle hlavu. Rozčesala jsem si vlasy a nechala je být. Na obličej jsem si nanesla slabou vrstvu pudru a na řasy si dala řasenku. To jsem měla za sebou. Teď oblečení. Nevěděla jsem absolutně co na sebe. Cestou do ložnice jsme si to rozmýšlela, ale nic mě nenapadlo. Zavolala jsem si pro radu Eleanor. Ta mi ani nepomohla. Smála se jak divá... „Hale a to si říkáš nejlepší kamarádka? Radši mi poraď.“ Zamračila jsem se. Samotný mi to ale přišlo směšný. Takhle vyvádět. Konečně jsme něco vyhrabaly. Džíny, bílé tílko a lehký šedý svetřík na knoflíky. Tímhle se nic nezkazí. Eleanor šla ještě do obýváku a já se zatím převlékla. Byla jsem hotová. Do tašky jsem si dala peněženku s telefonem a pár dalších věcí. „Můžeme jít!“ Zavolala jsem na El do obýváku a šla jsem se obout. Eleanor zatím přišla a šla počkat na chodbu. Obula jsem se a zamkla byt. Jeli jsme Eleanorninym červeno černým Mini Cooperem. Vůbec jsem neměla ponětí, kam jedeme. Ta cesta mi přišla neznámá. Po nějaké době jsme konečně dojely na místo.. Zastavily jsme u chodníku před velikým domem. Byl to bílý bungalov s obrovskou zahradou. Vystoupili jsme z auta. Eleanor otevřela branku do zahrady a po kamenném chodníčku jsme došli až k domu. Pořád jsem se rozhlížela. Eleanor zazvonila na zvonek a usmála se na mě. „Připravená?“ Zeptala se. Já jen nejistě kývla. Otevřely se dveře. Stál v nich vyšší kluk s červenými kalhoty a pruhovaným tričkem. Oči měl úžasně modré a vlasy trošku rozcuchané. Ano. Byl to Louis. Eleanor vtiskl něžný polibek na rty. „Ahoj zlato. A ty asi budeš Chelsea?“ Podíval se na mě a podal mi ruku. „Ano.“ Ruku jsme mu přijmula a potřásla si s ním. Pustil mě a chytl Eleanor kolem pasu. „El se nezmínila, že si tak hezká..“ Začal se smát a Eleanor se na něj zamračeně podívala, rázem ztichl. Nervozita ze mě pomalu spadla. „Tak pojďte dál.“ Ukázal na dveře a čekal než projdeme dovnitř. „A Chelsea.“ Zavolal na mě. Otočila jsem se po něm. „Nervózní být nemusíš. Klukům se budeš líbit. Tak běž..“ Otočila jsem se zpět a pokračovala jsem v cestě. Došli jsme do obýváku. Na gauči seděl celý zbytek skupiny. Když mě spatřili, všichni vstali. Šla jsem se jim tedy představit.. „Ahoj, já jsem Chelsea“.. Každý z nich mi podal ruku a představil se. Všichni byli milí. Teď ale došla řada na něho. Přede mnou stál sympatický kluk. Jeho vlasy byly mírně zvlněné a hnědé. Měl nádherně hnědé oči. Na sobě měl džíny, conversky a tmavě modré tričko s límečkem. Byl tak rozkošný, jeho výraz mam v hlavě doteď. Koukl se na mě těma nádhernýma pronikavýma hnědýma očima. Usmál se tak úžasně, že mě málem ani gravitace neudržela na zemi. Podal mi ruku a já myslela, že v tu chvíli omdlím. „Ahoj já jsem Liam, jsem rád, že tě konečně poznávám.“ Málem jsem oněměla. „Já. Já jsem..“ Prostě jsem nemohla mluvit. „Chelsea. Já vím.“ Zasmál se. Všichni se posadili na gauč a tak jsem si přisedla k nim. Vlastně mezi Harryho, toho kudrnatého s ďolíčkami ve tvářích s výrazem jak andílek a Liama. Teď byl samozřejmě čas na to, aby začali vyzvídat. Začal Harry: „Kolik ti vlastně je?“
„Je mi 18…“ Usmála jsem se. „Zase starší holka jak ty. Co Harry?“ Zasmál se Niall. „Zmlkni.“ Sykl po něm. „A kde bydlíš?“ V tom mi do řeči skočil Zayn: „Bejt tebou, kde bydlíš mu neříkám, bůh ví co má za lubem.“ Všichni se začali smát, tak aby to nebylo blbé, přidala jsem se taky. Liam se na mě podíval: „Co vlastně děláš?“ Jeho hlas zněl o dost vážněji než ostatních.
„Já ani nic. Vlastně tancuju. Než jsem sem jela, byla jsem na konkurzu. Chci se zkusit nějak prorazit.“
Niall zbystřil: „Na konkurzu? Jako skupiny nebo?“ Niall působil tak roztomile. Ty blonďaté vlasy, modré oči, rovnátka. Byl to prostě originál.
„Ano na skupinu..“ Teď jsem se rozmýšlela, jestli tu skupinu říct, či ne. Ale řekla jsem to. „The Wanted..“Kluci v tu chvíli zmlkli a naráz řekli „Aha“. Podívala jsem se na Eleanor a ta naznačila svým výrazem větu: Já ti to říkala.. Povídali jsme si, když Zayn dostal chuť si zakouřit. Harry s Niallem s ním šli ven a Eleanor s Louisem šli někam do kuchyně. Já zůstala s Liamem v celé místnosti úplně sama. Chvilku bylo ticho, ale pak se Liam začal vyptávat dál. „Ty bydlíš ještě s rodičema?“
„No nebydlím..víš mě rodiče..No o tátovi nic nevím a máma mi umřela když mi byli 3 roky“ Zastesklo se mi.
„Promiň, to je mi líto. Nechtěl jsem se tě dotknout.“ Najednou se sklonil k zemi, jakoby ho to vážně mrzelo.
„To je dobrý. Nemohl si to vědět. Jinak jsem bydlela s babičkou a dědou, ale odstěhovala jsem se do bytu v Lodýně. No vlastně asi 9 kilometrů odtud“ Zase se na mě podíval.
„Ahá..Asi bydlíš s přítelem viď?“ Stiskl si spodní ret.
„Ne jsem sama.“ Začla jsem se smát ani jsem nevěděla proč. Možná proto, že to vypadalo, jakoby si oddychl, že nikoho nemam.
„Aha, myslel jsem si, že tak pěkná a milá holka jako ty má přítele.“ Dostával mě do rozpaků. Buď to dělali jeho slova nebo ten štěněčí obličej.
„No víš před pár měsíci jsem se s jedním rozešla, ale už je to zamnou.“ V tu chvíli se vrátili kluci a Eleanor s Louim. Propovídali jsme celé odpoledne. Večer jsem ale už byla hrozně unavená. Chtěla jsem jet domů, ale El chtěla ještě zůstat. Liam to na mně poznal, protože jsem pořád nenápadně, i když pro něho asi ne, zívala. Nabídl se, že mě odveze. Souhlasila jsem. Rozloučila jsem se se všemi.Doprovodili nás až k autu. „Liame přijedeš ještě pak?“ Zeptal se ho Louis a všichni se na mě podívali. „Pojedu domů. Slíbil jsem ještě, že zavolam mamce. Dlouho jsem s ní nemluvil.. Tak se mějte.“ Otevřel mi dveře od auta. Nasedla jsem a zabouchl je. Poté nasedl i on. Musela jsem ho celou dobu navigovat. Byla to sranda párkrát odbočil i jinam. „Moje navigace je na nic. Jako GPS bych se neuživila.“ Řekla jsem mu a začal se tomu smát.
„Vtipná si, to se musí nechat..“ Ještě k tomu dodal: „A nejen to.“ U toho si mě celou prohlídl. Začervenala jsem se a usmála se. Dovezl mě k bytu. Vysedla jsem a rozloučila se s ním.. „Tak ahoj a moc děkuju. Máš to u mě.“
„Nemáš za co, až budeš mít čas ozvy se. Ahoj a dobrou noc.“ Zavřela jsem dveře.
Byl to krásný den a mám se mu ozvat. Byla jsem hrozně šťastná.
