„Jsou tak roztomilí.“ Uslyšela jsem něčí hlas. „Ano, to jsou.“ Odpověděl další hlas. Pomalu jsem rozevřela oči. Venku už byla tma. S Liamem jsme zaspali celičký den. „Co potřebujete?“ Zeptala jsem se a ani se nepodívala, kdo byl ve dveřích. „Grilujeme v zimní zahradě, až se proberete, přijďte tam.“ Už jsem dokázala rozpoznat ten hlas. Byl to táta. „Dobře.“ Zamumlala jsem a zase jsem hlavu zabořila do polštáře. „Kdo to byl lásko?“ Liam přisál horké rty na můj krk a po vteřince je dal zase pryč. Nejen rty, ale i jeho dech byl tak strašně horký. „Táta.“ Odpověděla jsem mu. „Necítím se nějak dobře.“ Liam se posadil. „Jak to?“ Natočila jsem se na něho. Oči měl jak dvě sklíčka a vlasy celé spocené. „Tady bude někdo nemocnej.“ Klekla jsem si a ruce mu přiložila na tváře, poté čelo. „Méďo, vždyť ty celý hoříš.“ Vyvalila jsem oči. „Asi mi ta noc ve stanu neudělala moc dobře.“ Viděla jsem, jak se pomalinku začínal klepat. „Je ti zima?“ Optala jsem se. „Je a taky mě šíleně bolí hlava a celý tělo.“ Seskočila jsem z postele. „Chřipka, co jiného. Podam ti něco na sebe. Zajdu se táty zeptat, kde má teploměr, uvařim ti čaj a pak se od tebe nehnu, dokud ti nebude dobře.“ Mrkla jsem na něj. „Nechci, aby si byla nemocná ještě ty.“ Začala jsem se Liamovi hrabat v tašce, ze které jsem vytáhla černé kalhoty na spaní a bílé tričko s potiskem Iron Mana. „Na kulíšku.“ Věci jsem mu podala. „Myslím, že se rychle osprchuju.“ Věci si ode mě vzal. „Běž, ale hned po tom, ať tě vidim tady.“ Přejela jsem mu rukou po tváři a šla jsem za ostatními do zimní zahrady. „Hale kdo se nám probudil.“ Usmál se taťka. „Kde máš Liama?“ Zeptal se Harry. „Jaksi onemocněl. Tati, kde máte teploměr?“ Táta se hned zvedl ze židle. „Pojď, dam ti ho.“ Chytl mě kolem ramen. „Pak se na něj přijdem podívat!“ Upozornili mě ostatní. Já se s tátou odebrala do kuchyně, kde mi z lékárničky vytáhl digitální teploměr. „Děkuju.“ Vzala jsem si ho od něho. Táta jen přikývl a zase šel. Já Liamovi ještě postavila vodu na čaj. Do velkého hrnku jsem vložila sáček s černým čajem a čekala jsem, než se voda uvaří. Konečně se tak stalo. Čaj jsem zalila. Hrníček jsem vzala do jedné ruky a do druhé teploměr. Odkráčela jsem zase k pokoji, který byl zavřený. Chtěla jsem položit hrnek na zem, ale naštěstí kolem mě procházela Eleanor. „El, prosím otevři mi.“ Hlavou jsem jí ukázala na dveře. „Jasně.“ Otevřela mi a já šla dál. Dokonce za mnou i zavřela. Liam už ležel opět zakutaný pod peřinou v posteli. Čaj jsem položila na stůl a s teploměrem jsem šla k Liamovi. „Tak na.“ Podala jsem mu ho. „Děkuju.“ Chtěl mě políbit na tvář, ale v tom se zarazil. „Chápu. Když jsem nemocná já, zakazuju ti, abys mi dával pusinky, takže když si nemocný ty, budeš se toho držet nadále.“ Zakroutila jsem očima. „Ano, přesně tak.“ Usmál se a teploměr si vložil pod paž. Po chvilce začal pípat. „Tak kolik?“ Liam teploměr vytáhl. „No, 38.8.“
„Tak hold budeš ležet chlape.“ Teploměr jsem mu vzala a odložila ho pryč. „Tak co ty marode?“ Louis ze zbytkem kluků vrthli do pokoje. „No ty vypadáš.“ Smáli se mu. Liam měl vlasy připláclé k hlavě, protože je měl spocené. „Jestli jste mi přišli říct jak vypadám, tak prosím, můžete se obrátit a zase jít.“ Převalil se na bok. „Nechte ho bejt.“ Postavila jsem oči v sloup. „Promiň. Myslíš, že to do tří dnů vyležíš?“ Zeptal se Zayn. „Nevím. Pokusím se.“ Odpověděl Liam. „Tak mi nebudeme otravovat.“ Kluci z pokoje vycouvali pryč a zmizeli. „Lásko, já nechci aby si byla nemocná i ty. Ale zase je to tvůj pokoj a nechci tě vyhazovat.“ Povídal Liam, ale nekoukal při tom na mě. „Já tě chápu. Budu tu s tebou dokud neusneš a pak si ustelu někde jinde.“ Pohladila jsem ho po zádech. „Děkuju.“ Otočil se na mě. „Chelsea, nemáš ještě nějakou deku?“ Zachumlal se do peřiny ještě víc. „Jistě.“ Vstala jsem z postele a ze skříně jsem vytáhla fialovou deku, kterou jsem Liamovi podala. Ze stolu jsem vzala hrnek s čajem a položila ho na noční stolek u Liama.
