Za půl hodinky jsme se ocitli doma. Nick dělal jakoby nic a zavřel se u sebe v pokoji, s tím, že jde hrát hry. Já se převlékla do věcí na ven, vzala jsem si do kapsy mobil a šla jsem se do stáje podívat na Arga.
Hned jak jsem tam přišla, koukam na mě těma svýma obříma nádhernýma tmavýma očima. „Ahoj chlape.“ Došla jsem k němu a natáhla jsem ruku, abych si ho mohla pohladit. Neměla jsem ale v úmyslu se na Argovi projet. Mobil jsem si s sebou vzala jen proto, že jsem pořebovala slyšet Liama. Ano, jako bych ho neslyšela předešlý den…
Posadila jsem se na stoličku, kterou jsem si dotáhla k Argovo boxu. Vytočila jsem Liamovo číslo. Po pár pípnutí se ozval hlas nějaké dívky. „Ano?“ Optala se. „Kdo to je?“ Přimhouřila jsem oči, vůbec se mi to nelíbilo. „Já jsem Cara, co potřebuješ?“
„No vzhledem k tomu Caro, že držíš v ruce mobil mého přítele, potřebovala bych toho hodně, hlavně vědět.“ Snažila jsem se zůstat v klidu. „Caro, kdo to volá?“ Ozval se za ní Liamův hlas. „Tvá přítelkyně.“ Odpověděla poklidně. „Dej mi to.“ Chvilku se v telefonu ozýval ruch, ale pak Liam. „Lásko?“ měl vystrašený hlas. „Kdo to sakra byl!?“ Nechtěla jsem být žárlivá, jako byl vždy on, ale bylo to celé divné. „Beruško, to byla Cara Delevingne. Harryho kamarádka…“
„Jo jasně…“ Odfrkla jsem si.
„Chelsea, copak mi nevěříš? Myslíš snad, ře bych tě podvedl?“
„Ty si nevěřil mě, pamatuješ?“ Chtěla jsem mu připomenout dobu, kdy si myslel, že mam něco s Niallem nebo s Justinem. „Chelsea, byl jsem vůl, stačí? Nikdy bych tě nepodvedl…“
„Tys udělal chybu, že si nevěřil mě. Já ale neudělam tu chybu, že bych nevěřila tobě.“
„Tak stačí… Chelsea, proč se mi zdáš mrzutá, ale ne jen kvůli tomuhle incidentíku?“
„Liame, jde o Nicka…“ Začala jsem mít roztřesený hlas. „Zlatíčko, co se stalo?“
„Liame, šikanují ho…“ Rozplakala jsem se úplně. „Lásko, tímhle jsem si prošel taky, sama to víš. Vydrž pár vteřinek.“ Jak řekl, tak jsem počkala. „Dobrý, jsem tady.“ Řekl. „Liame, já…Já mu slíbila, že to neřeknu našim, proč jsem tak pitomá? Teď mu nechci ublížit a zradit ho.“ Naříkala jsem.
„Chelsea, nejsi pitomá. Já to jako první řekl sestře, ta mi poradila, ať chodím na box. Až když jsem se domu vracel s modřinami a vším tíhle, řekli jsme našim o co jde. Takže klid prdelko. Víš co? Přiletíme už za dva dny a já si s ním o tom promluvím, co ty na to? Když bude vědět, že jsem si tím prošel taky, třeba mi dá za pravdu.“ Měl pravdu. „Tak dobře, už tě nechci zatěžovat…“
„Chelsea, nezatěžuješ mě. Jestli se trápíš ty, tak i já. A tohle je věc, ve které tě chápu dost dobře.“
„Liame, ale tohle není jediné co mě trápí, opět…“
„Tak povídej miláčku.“
„To nemá cenu ani řešit.“ Chtěla jsem to odbít. „Když jde o tebe, vše má cenu řešit.“
„Jde jen o Ashley i tátu… Táta mě Ashley celý život zatajoval, dobře, možná chtěl začít nový život, ale je divné být zatajované dítě. Táta o mě ani nestál…“ V tom mi Liam skočil do řečit. „Utekl za prací, dobře. Ale Chelsea, přece jen kdyby o tebe nestál, proč teď si u něho doma? Proč zase někomu říkáš tati? Chelsea, on tě má moc rád, věř mi. Trápí ho, že zatajoval tak úžasnou dceru. Zlatíčko, řešil bych tu s tebou tyhle věci a povídal si do..pffff dlouho. Ale už musim jít, za chvíli máme důležitou schůzku. Za dva dny mě máš u sebe, tak se neboj, vše bude dobré. Miluju tě, pa.“ Řekla jsem mu sbohem a zavěsil. Musela jsem o jeho návštěvě, vlastně i s kluky říct tátovi. Vrátila jsem se zpět do baráku. Táta byl ve své pracovně. Šla jsem za ním. „Tati?“ Zaťukala jsem na pootevřené dveře. „Dál.“ Ozval se jeho hlas. Otevřela jsem je dokořán. „Tati, za dva dny přiletí Liam, ano?“ Oznámila jsem mu, i když tázacím tónem. „Dobře, už bude spát u tebe.“ Zasmál se. „Ale je tu menší problém.“ Chytla jsem pravou rukou levou paži a začala klepat nohou. „Jaký?“ I se židlí se na mě otočil. „Přiletí s nim i kluci.“ Uculila jsem se. „Budou tu spát?“ Nadzvedl obočí. „Klidně jim můžu říct, ať si pronajmou něco v hotelu.“ Ruku jsem si pustila. „Ne, přespí tady. Liam bude spát u tebe, dva můžou přespat v pokoji pro hosty, jeden u Nicka a další…To ještě vymyslím, asi na gauči.“ Usmál se. „Dobře, nějak to ještě probereme. Děkuju.“ Přišla jsem k němu a vtiskla mu polibek na tvář…
