Vzhledem k tomu, že Eleanor byla s nimi v New Yorku, proto se tam Louis neobjevil, jsem se neměla jak zabavit. Napadlo mě ale zavolat taťkovi do Tennessee. Dlouho jsem s ním nemluvila. Hned jsem šla pro telefon a vytočila jeho číslo.
„Ano?“ Ozval se z druhého konce jeho hlas. „Ahoj tati, tady Chelsea.“ Zasmála jsem se. „Ahoj beruško. Jak se máš?“ Posadila jsem se na postel. „Ale tak, dá se to.“
„Jen dá?“
„Jen jsem se chytla s Liamem, ale už je to dobré. Odletěl ale bez rozloučení a mrzí mě to, i když jsem s ním teď volala přes počítač. Vlastně, taky si viděl můj trapas?“ Narážela jsem na to, kdy jsem si přišlápla šaty.
„Hlavně, že jste si to vyříkali. Myslíš tvůj pád na cestě na after party? Ano. Neřeš to. Vypadala si úchvatně a fotky z té budky se vám opravdu vyvedli.“ Na internet se dostane vážně vše. „Trošku jsme se bavili.“
„To je dobře. S Liamem jste na tom červeném koberci vypadali přenádherně. A musim uznat, že babičce to tam taky slušelo.“
„Děkujeme. Vážně si zmínil babičku?“ Udivila jsem se.
„Ano. To máš jedno. Napadlo mě, nechceš přiletět?“ Vlastně se mi v hlavě motala ta samá myšlenka.
„Taky mě to napadlo. Byla bych moc ráda, doma se jen nudím.“ Táta najednou utichl a já uslyšela hlas Nicka. „Chelsea příletí, Chelsea přiletí?“ Zněl tak natěšeně. „Jo a teď neotravuj.“ Sykl na něho taťka. „Dej mi ji k telefonu, prosím.“ Byl tak roztomilý a to jsem ho ani neviděla.
„Dam ti na chvíli Nicka, otravu jednoho.“ Mobil předal Nickovi. „Chelsea?“ Ten jeho sladký hlas mi chyběl. „Ano?“ Zasmála jsem se. „Že přiletíš co nejdřív, prosím!“ Hrál si na zoufalého. „Co takhle, za tři dny?“ Navrhla jsem. „Jo!“ Vyjekl. „A co Liam? Ten taky?“ Hned se ptal. „Ten je teď v New Yorku, jinak by určitě přiletěl.“
„Tak dobře. Už se na tebe těším, ale táta tě chce zase slyšet. Mam tě rád Chelsea. Měj se.“
„Já tebe taky.“ Stihla jsem odpovědět a telefon mu zase přebral táta. „Takže za tři dny?“ Asi to slyšel. „Ano.“ Vše bylo dohodnuto.
Babičku jsem nechtěla obtěžovat, tak jsem dohodnula hlídání Spika u našich sousedů. Už v tu dobu jsem ho litovala, protože na to, co u nich viděl Liam, jsem nezapomněla.
Tak a po třech dnech jsem tedy odlétala. Ta cesta byla zdlouhavá, k tomu jsem přesedávala na letadlo v New Yorku. Letělo mi asi 30 minut po mém příletu, takže jsem to měla jen tak tak. Ale stihla jsem to. Okamžitě jsem do něho zase nasedla a už jsem letěla směr Tennessee. Cestu jsem se pokoušela prospat, i když to nešlo.
Dorazila jsem tam v sedm večer. Vylezla jsme z letadla, šla jsem si pro kufr a poté jsem si to kráčela do haly. Nikde jsem tátu nebo Nicka neviděla. „To je Chelsea Baker!“ Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a stálo tam několik fotografů. „Prosím, nechte mě aspoň teď.“ Nasadila jsem si na hlavu kapuci a šla jsme k východu. Oni mě ale následovali. „Chelsea,podívejte se na mě.“ Pořád zvolávali. „Ségra!“ Ohlédla jsem se a uviděla malého Nicka. Běžel za mnou. Upustila jsem tašky, dřepla si a on mi skočil okolo krku. Málem jsem kvůli němu spadla na zem. „Ahoj lumpe.“ Políbila jsem ho na tvář. „Pojď, musíme se dostat pryč.“ Zvedla jsem se, vzala jsem do ruky kufr a druhou rukou jsem se chytla s Nickem, který mě vedl za tátou. Fotografové už dali konečně pokoj. „Je to horší a horší…“ Vzdychla jsem si. „Co je horší a horší?“ Ozval se vedle mě taťkův hlas. „Ty fotografové! Už mi lezou na nervy.“ Políbila jsem taťku na tvář. „Vybrala sis za přítele jednu z nejpopulárnějších celebrit na světě, tak se nediv.“ Vysmál se mi. „Jo, kterýho vidim jendou za sto let.“ Vzdychla jsem si pro sebe. „No tak pojedeme.“ Věci jsme naložili do taťkova auta a nasedli jsme. Poté táta nastartoval a my mohli vyjet.
