Byl to Liam. Podíval se na mě a poprosil kluky jestli nás mohou nechat o samotě. Kluci odešli. Vstala jsem, ale musela jsem si zase rychle sednout, protože se mi zamotala hlava. „Si v pořádku?“
„Ano..“ Byla jsem naštvaná a šťastná zároveň, že Liamovi nic není. „Chelsea..Vím, že se asi pořád zlobíš, ale věřim, že se nic nestalo! Možná jsem udělal chybu, že jsem ti neřekl, že jdu s ní..Ale tebe bych nikdy nepodvedl. Si to největší štěstí v mém životě.“
„Liame. Naštvalo mě to ano. Ona byla hrozně hezká..a. Prostě žárlím..Nechci o tebe znovu přijít. Promiň..“
„Ty se nemáš za co omlouvat a taky nemáš na co žárlit. To já se mam omlouvat..“
„Vstala bych a skočila bych na tebe, ale dopadlo by to tak, že bych sebou šlehla o zem. Pořád se mi motá hlava.“ Liam bez váhání přišel ke mně. Sedl si a nádherně mě obejmul. „Nebyl si přes noc na pokoji..Kde si byl?“
„Potřeboval jsem si vyčistit hlavu..“ Kluci měli pravdu. Přece jen Liama znají dýl. Všichni 4 najednou společně vrthli do pokoje a rozeběhli se za námi. Oba nás hromadně obejmuli. „Co se děje?“ Zeptali jsme se jich udiveně.
„Nic jen jsme šťastní, že jste si to vyřešili.“…V New Yorku jsme ještě pár dnů zůstali, kluci měli totiž ještě koncerty. Pak jsme odletěli domů. S Liamem jsme doma zůstali jen přes noc a pak jsme jeli k babičce pro Spika. Ta dvou hodinová cesta s nim utekla rychle a taky nás něco napadlo. Teda spíš Liama. „Chelsea přemýšlel jsem nad tím, že tvůj táta, babička, děda, Ash a Nick se naznají s mojí rodinou. Co je všechny pozvat někam na večeři ať se seznámí..“
„Vážně chceš aby tvoje rodina poznala mojí rodinu?“ Byla jsem hrozně ráda a cítila se šťastně. „Ano chci. Vrtalo mi to hlavou už dlouho, ale až teď jsem ti to řekl.“
„No tak dobře..Jen musíme včas informovat tátu aby přiletěl.. Ani nevíš jak jsem ráda..“ Liam se na mě podíval a chytl mě za ruku. Jenže si neuvědomil, že řídí a když se otočil dostal smyk, protože na nás troubilo auto. Naštěstí ho vychytala jeli jsme dál. „Méďo radši řiť ano? Na tohle máme času dost.“ Liam chytl oběma rukama volat a zhruba po hodině jsme už dorazili na místo. Vystoupila jsem z auta a šla zazvonit na babičku. Nikdo nebyl doma. Naštěstí vim kam schovávají klíče a tak jsem odemkla. „Halo!?“ Zakřičela jsem, ale nikdo neodpovídal. Ani Spike tam nebyl. „Zlato oni nejsou doma?“
„Nejsou Liame.“ Liam vedle sebe našel dopis na kterém bylo napsáno „Pro Liama a Chelsea“
„Chel to je pro nás.“ Přišla jsem k němu a on dopis otevřel. Stálo tam: „Když tohle budete číst jsme na procházce se Spikem. Vrátíme se kolem páté hodiny. Babička s dědou.“ Liam se koukl na hodiny a bylo půl čtvrté. „No tak co budeme dělat?“ Zeptal se mě. Já si vzpomněla na noviny kde jsem byla vyfocená s kočárkem a chtěla jsem mu je ukázat. Noviny kde je zmíňka o mně a Liamovi babička nevyhazuje a vím kam je dává. „Pojď něco ti ukážu.“ Vzala jsem Liama za ruku a dovedla ho ke skříňce kde byly noviny. Sehla jsem se a vyndala je. Nalistovala jsem stránku, kde jsem a ukázala mu to. „Jeden den tu hlídám malou Nicole a hned jsem těhotná a plánujeme rodinu..“ Liam se na mě jen usmál. „A těhotná nejsi že?“
„Přibrala jsem? Babička s dědou se ptali na to samé a já nevim proč..Zlato těhotná nejsem a věř mi, že kdyby jo, si první kdo to bude vědět..Ale já na dítě nejsem připravená.“ Liam se jen šťastně zatvářil. „Nepřibrala si. A i kdyby pořád budeš úžasná. Já taky ne..jen jsem se chtěl zeptat. Víš co změníme téma.“ Liam vrátil zpět do skříňky časopis. Šli jsme si sednout. No vlastně Liam si sedl do křesla a já se posadila na něj. „Kdy vlastně s klukama zase odlítáte?“
