Asi ve tři hodiny ráno jsem s vzbudila, protože jsem nemohla spát a jednak jsem měla žízeň. Opatrně jsem se od Liama odtáhla, vstala jsem, potichu otevřela dveře od ložnice, zavřela je a šla si pro pití. Lekla jsem se, protože na gauči seděl Niall. Poskočila jsem a on se na mě podíval. Ani se neusmál. Vzala jsem si pití a sedla si k němu. „Stalo se něco Nialle?“ Niall se na mě podíval a usmál se. „Chelsea proč máš o mně pořád takovou starost?“
„Protože mi na tobě záleží víš. No tak co se stalo.“ Zadívala jsem se mu do očí. Šel tam vidět smutek. „No už přes tři měsíce jsem neviděl svojí rodinu, mamka sice byla na koncertě, ale byl jsem s ní tak 3 minuty. Stýská se mi..“
„To je mi líto.“ Obejmula jsem ho. Chtěla jsem ho pustit, ale on si mě přitáhl znova k sobě. Nechala jsem ho, protože to objetí potřeboval. Ale, když mě držel až moc dlouho, už jsem se vzepřela. „Promiň..“ Řekl mi. „To je dobrý. Ale Vánoce s nimi trávit budeš ne?“
„To ano.“ Usmála jsem se na něj. Ještě půl hodiny jsme tam seděli a povídali si. Pak jsem se zvedla. „Už jdeš?“ Zeptal se mě. „Ano jdu si lehnout. Nialle kdykoli tě bude něco trápit řekni mi to. Jsem tu vždy pro tebe.“
„Mam tě rád Chelsea. Nepochop to blbě, jen jako kamarádku..“
„To já tebe taky.“ Odešla jsem zpátky do ložnice. Liam se převalil i přes mojí půlku postele. „Ty si mi lakomec..“ Řekla jsem si a vlezla si k něm. Probudil se. „Kde si byla?“
„Jen pro pití. Spi dál méďo.“ Přendal přes mě zase ruku a přitáhl si mě k sobě. Dal mi pusu na rameno a hned usnul. Po chvíli jsem usla i já. Ráno nás vzbudila nějaká rána. Oba jsme vyběhli z pokoje, protože jsme se lekli co se stalo. Nevěřili byste jaký jsou ti kluci dementi. Zayn se pral s Louisem . Při „rvačce“ strčili do Harryho a on pustil na zem hrnec co držel v ruce. Niall ten nadával, protože v tom hrnci byla udělaná polívka a celá se rozlila na zem. „Kluci!“ Zařval na ně Liam. Všichni se na něj podívali. Zayn pustil Louise a vstal. „Fakt, větší magory jsem nezažil.“
„Nenadávej na ně.“
„Děkujem Chelsea.“ Zase ta jejich sehranost. „Nemáte zač. Já jdu radši sehnat někam hadr nebo něco, abych uklidila tu polívku ze země.“ Zašla jsem se podívat do koupelny a na zemi nějaký hadr ležel. Namočila jsem ho a šla zpátky ke klukům. Nejhorší bylo, že ta polívka byla na koberci. Začla jsem jí drhnout. Harry ke mně přišel a pomohl mi. Liam šel něco radši uvařit a Niall mu u toho asistoval. Věřte, že jeho asistování u vaření dokáže nehorázně lízt na nervy. Koberec jsme konečně vydrhli. Vstali jsme a Harry mi nastavil ruku. „Dobrá práce parťáku.“ Řekl mi a plácli jsme si. Otočila jsem se a Zayn s Louisem byli zase v sobě. „Bože už se nechte! Jste jak malí. Radši běžte zabavit Nialla nebo se tam Liam z něj zblázní.“ Liam to slyšel a z kuchyně se ozvalo: „Děkuju lásko.“ Louis se chopil úkolu a šel za Niallem. Odvedl ho k televizi a začli hrát videohry. „Zayne! Co zas děláš! Panebože nech ho bejt!“ Plížil se ze zádu k Louisovi. Sklesle se podíval a otočil se. K tomu byli všichni kluci jen v boxerkách kromě, vlastně kromě nikoho. Námitky jsem na to neměla, neberte si to špatně. Myslim, že žádné námitky byste neměli ani vy. Další vtipná část byla, že se Harry rozeběhl do pokoje, protože mu zvonil telefon, zakopl a švihl sebou o zem. Všichni jsme dostali nehorázný záchvat smíchu. „Hahaha fakt vtipný!“ Zakřičel na nás, naštvaně se zvedl a odešel. Spustila jsem Zayna z dozoru a zkuste hádat co dělal. Škrtil Louise. „Zayne ty si fakt, ach bože! Radši nic.“ Zakroutila jsem hlavou a šla za Liamem. „Bože to jsou takoví..“
„Magoři? Já vím. Říkám to pořád.“ Liam se zasmál a otočil se zpět k vaření. „Chceš pomoc?“ Zeptala jsem se ho. „To je v pohodě. Běž klidně za nima.“
