Řekla jsem Liamovi ať mě ráno až bude odjíždět vzbudí, ale nevzbudil mě. Vstala jsem až dvě hodiny za ním. Rozkoukala jsem se. Spike ležel vedle mě na posteli místo Liama. Já jen doufala, že je Liam ještě někde v domě, ale nebyl. Když jsem se šla nasnídat ležel na stole dopis: „Nechtěl jsem se loučit promiň. Jak tě znam naštveš se za to, ale vážně by to bylo těžký. Miluju tě..-Liam.“ Chápala jsem ho, ale naštvaná jsem trošinku byla. Ale nemohla jsem se na něj zlobit. Slyšela jsem z ložnice jak tam kňučí Spiki. Nemohl se dostat z postele. Uchopila jsem ho do ruky a položila jsem ho na zem. On někam utíkal. Nevšímala jsem si ho a šla jsem si udělat snídani. Najedla jsem se. Když jsem se otočila za sebe Spike kousal Liamovy boty. „Ty uličníku jeden! No co teď! Byly úplně nové. Ale když na tebe se nedá zlobit viď..“ Koukal na mě tim svým roztomilým kukučem a nedalo se mu vynadat. Botu jsem vzala do ložnice a vrátila se do obýváku. Cítila jsem jak něco zapáchá. Spike se počůral na zem vedle gauče. Utřela jsem to a šla jsem do vany. Jenže on nedal pokoj. Kňučel před koupelnou dokud jsem nevylezla. Šla jsem se převléct abych ho mohla vzít ven.
Oblékla jsem si sportovní oblečení, nasadila Spikovi obojek, který mu Liam koupil. Spike se vztekal a chtěl si obojek strhnout. Musel to ale vydržet. Když jsme vyšli ven už na obojek zapomněl a začal lítat po zahradě jak splašený. Byla sranda se na něho koukat. Sehla jsem se k zemi a vytáhla pamlsek co jsem radši vzala s sebou aby ke mně přiběhl. Dala jsem mu ho a Spika vzala od ruky. Připnula jsem mu vodítko a šla se s ním projít. To vodítko celou cestu kousal jak šílenej. Šla jsem kolem parku, když jsem potkala Eleanor. Běhala jako vždy. Zastavila se u mě. „Ahoj Chelsea. Ježiškote co to je za prcka?“
Eleanor se ohla ke Spikimu a začala si s ním hrát. „Tak El tohle je Spike. Liam mi ho včera dal prý ať se o mě postará.“
„Je nádherný. Aspoň nejsi doma sama..“
„Tak to nejsem, ale dává mi zabrat. Čůrá všude možně a Liamovi už rozcupoval boty. Ještě o tom neví.“ Eleanor se mi začla smát. „Tak si to s ním teda doma uží. Já zase běžim..“
„Když budeš chtít stav se.“ Eleanor kývla hlavou a odeběhla. „No tak špunte deme domů.“ Spike se pomalu loudal, protože byl unavený. Nakonec jsem ho pár metrů před domem musela vzít. Doma jsem ho položila do pelechu a on okamžitě usnul.. Večer ke mně přišla na návštěvu El a přespala u mě.
Uteklo pár týdnů a já se rozhodla jet k babičce. Sbalila jsem si věci, vzala Spikovi pelech a zbytek jeho věcí a odnesla to do auta. Dala jsem Spika do kufru auta a vyjeli jsme. Celé dvě hodiny v autě vyl jak magor. Ta cesta se mu nelíbila. Ale řeknu vám, že za těch pár týdnů docela vyrostl a taky mi rozkousal tričko, bačkory a Liamovi jeho oblíbené kalhoty. No nemohla jsem se dočkat až přijede domů a tohle uvidí. Konečně jsme dojeli k babičce. Už mě vyhlížela z okna. A to, že jsem s sebou vezla Spika nevěděla. Ona ani nevěděla, že ho máme doma. Vystoupila jsem z auta a už se s dědou hnali za mnou. Obejmula jsem je a vyndala si věci z auta. „Babi mam překvapení. Teda musíš ho doma strpět dokud neodjedu.“ Vyndala jsem z kufru Spika. Babička vyvalila oči, ale hrozně se jí líbil. „Jak dlouho ho máte?“
„Pár týdnů. Liam mi ho dal než odjel.“ Podala jsem ho babičce do ruky a ona s ním odešla. Bydlí v Oxfordu. V takových těch řadových domech jestli víte co myslím. Ale to je jedno. Děda mi pomohl s věcmi, já zamkla auto a šli jsme dovnitř. Spike už mezitím stihl počůrat babičce koberec. „Babi uklidim to promiň.“ Babička jen mávla rukou. Vzala jsem hadr a šla to vydrhnout. Spike mě mezitím pořád tahal za kalhoty. „Je to nezbeda co?“ Zeptal se děda s úsměvem na tváři. „Je a jakej. Až Liam uvidí co mu udělal s věcmi..No. Radši to nechci vědět.“ Děda se zasmál. Zvedla jsem se ze země a šla do koupelny vyprat hadr. Když jsem ho dávala na topení zapípal mi mobil. Byla to smska od Liama. Najednou se mi na tváři udělal úsměv od ucha k uchu. Stálo v ní: „Ahoj zlatíčko. Koncerty si užíváme, ale hrozně mi chybíš. Kluci tě pozdravují a smějí se mi, že usínám s tvou fotkou. Niallovi jsme už něco naznačili, ale je úplně slepí. Rebecca mu ani nenapíše, nezavolá nic. Odpoví mu jen na jeho zprávy. Pozdravuj toho malýho nezbedu. Vlastně co děláš ty? Odepiš mi, ale nevím jestli ti hned odpovím, protože za chvíli jdeme s kluky vystupovat. Až přijedu domů všechny ty noci a dny co jsem nebyl s tebou si vynahradíme. Miluji tě –Liam.“ Byla to krásná smska, která mě hrozně potěšila. Hned jsem mu na ní odpověděla: „Ahoj méďo. Taky mi hrozně chybíš. S Niallem si teda promluvím až přijedete. Nezbedu pozdravovat budu, ale až přijedeš domů moc nadšenej z něj nebudeš. Užíte si koncert. Už se na tebe moc těším. Taky tě miluji. Tvoje Chelsea.“ Odeslala jsem mu jí a šla jsem za babičkou do kuchyně. „Chceš s něčím pomoc babi?“ Zeptala jsem se jí. „Ne nechci, to je dobrý drahoušku, běž si vybalit.“ Už jsem byla na odchodu, ale zastavila mě. „Mimochodem za pár dnů budeme hlídat malou Nicole. To je ta sousedka co jsem ti vyprávěla.“
„No to bude opravdu super.“ Zakroutila jsem očima a odešla jsem. Nemam ráda děti. V tomhle jediném se s Liamem neshodujem. On je miluje, já nesnáším. Vybalila jsem si věci, když jsem si všimla, že v televizi za mnou dávají přímí přenos koncertu kluků. Sedla jsem si do křesla a koukala jsem. Přišel za mnou děda. Kouknul se na mě jak šťastně pozoruji Liama v televizi. „Chelsea jaký je pocit ho tam vidět?“ Lekla jsem se ho, ale v zápětí mu odpověděla: „Dědo. Já vlastně..Je to zároveň smutný i příjemný pocit vidět ho tam. Jsem šťastná, že si ty koncerty užívá, ale taky smutná, že tu teď není se mnou. Ale taky mě zároveň uklidňuje to, že když je to přímí přenos vidím, že je v pořádku.“ Děda se na mě usmál a pohladil mě po vlasech. „Hrozně si vyrostla. Moc nám tu s babičkou chybíš. Už máš svůj vlastní život. Přítele, se kterým bydlíš. Hrozně to uteklo.“ Nevěděla jsem co to dědu přepadlo, protože takový nebývá. „Dědo však vy mi taky chybíte. Hold už nejsem ta malá holčička.“ Dědovi bylo skoro do pláče. Odešel za babičkou do kuchyně. Sledovala jsem Liama. Vypadal šťastně a tím pádem jsem byla šťatsná i já. Koncert skončil s tím pádem i přímý přenos. Asi po třech hodinách mi Liam napsal zprávu ať jdu na počítač, že si se mnou chce zavolat. Okamžitě jsem zapla počítač a skype. Liam už byl online. Zavolala jsem mu a zapla si kameru. Vzal mi to a zapl si jí také. „Ahoj zlatíčko. Potřeboval jsem tě vidět. Ty si u babičky?“
„Medvídku jsem. Chybíš mi.“ Slyšela jsem jak se za ním smějou kluci a říkají mu: „Medvídku jak se máš.“ Liam vzal polštář a hodil ho po nich. Kluci zmlkli. „Jsou to volové neřeš je. Jen neví jak se zabavit. To tam kňučí Spike?.“ Kňučel. Seděl na zemi vedle mě a chtěl ke mně na klín. „Ano.“ Zvedla jsem ho a ukázala ho do kamery. „Nějak vyrostl. To jsem tak dlouho nebyl doma?“
„Tohle ještě není zas tak strašný. Asi 25 dní..“ Vážně to nebylo ještě tak hrozný. Někdy není doma i dva měsíce.
„25 dní a zdá se mi to jako rok.“ Liam se smutně zatvářil. „To uteče. Vlastně jak jste si užili koncert. Koukala jsem na vás v televizi.“. Liam mi odpovídal a já mezitím položila Spika zase na zem. „Užili. Bylo to báječné. Vlastně už si si vymyslela plán na Halloween?“ V plánu jsem nic neměla, jen jsem měla nápad, že bych Liama přiletěla překvapit. „Ne.. Co ty? Už víš kde budeš?“
„No jdeme s klukama. Přidají se k nám i lidi z kapely, takže Josh a tak. Měl by přiletět i Andy. Zrovna budeme v New Yorku.“ Dostala jsem nápad že bych se s Andym spojila a letěla s ním..Jen jsem se bála, že by to Liamovi řekl. „Tak si to užijte zlato.“ Povídali jsme si ještě hodně dlouho, ale pak už jsme byli unevení.
Za dva dny jsme hlídali Nicole. Nebyla jsem z toho nějak extra nadšená. Ale byla strašně roztomilá a hodná. To se musí nechat. Dovedli jí k nám sousedi asi v jednu hodinu odpoledne. Byli mladí. Mohlo jim být okolo 30. Otevřela jsem ji dveře. „Dobrý den vy budete asi Mexovi.“ Koukali na mě jak na magora, protože nevěděli kdo jsem a já je znala. „Jo já jsem Chelsea. Vnučka paní Thomsnové.“ Už jim to došlo. Podali mi každý ruku. „Jasně Chelsea. Jenna nám o tobě vyprávěla..Tak tohle je malá Nicole. Můžeme vám jí svěřit že?“ Podali mi ji v přenosné sedačce a ještě mi dali tašku s jejími věcmi.. „Spolehně te se.“ Poděkovali a odešli. Já na to miminko koukala jak kdyby to byl vrah. Odnesla jsem jí dovnitř babičce. „Tak máš jí tu. A myslim, že potřebuje přebalit. Děsně smrdí.“ Babička se začala hrozně smát. „ A to si myslíš, že jí budu přebalovat já? Mam plný ruce práce. Je na tobě se o ní postarat.“
„Tak tohle mi děláš schválně.“ Byla jsem naštvaná. Vyndala jsem malou Nicole a položila jí na gauč. Neměla jsem ani páru jak se takové dítě přebaluje. Babička za mnou přišla. „Vyndej si z té tašky co ti dali plenu, vllhčený ubrousek a zásyp pro miminka.“ Poslechla jsem jí a vyndala to. „Babička mi ještě podala ručník. „Nadzvedni jí opatrně nožičky a dej pod ní ten ručník.“ Udělala jsem co mi řekla. „Tak teď jí rozepni plínku. Vlož po dní tu novou. Utři jí a tim zásypem jí no..Víš co myslim..“
„Jo vim. A pak jí už jen zapnu?“ Babička kývla a všechno jsem udělala. „No vidíš si talent.“
„Hahaha. Že je to už všechno?“ Zoufale jsem se na babičku podívala, ale nepomohlo to. „Ne. Půjdeš se s ní projít. Kočárek je už připravenej v chodbě.“ Protočila jsem oči. Zavolala jsem na Spika, dala mu obojek a vodítko. Vzala jsem do ruky Nicole a šla jí opatrně položit do kočárku.
