Nalezla jsem dovnitř a zabouchla dveře. „Medvídku.“ Liam měl hlavu opřenou o okénko a podřimoval. Přisunula jsem se k němu blíž. Když ucítil mou přítomnost, hlavu si opřel o mé rameno. Sundala jsem mu čepici, položila ji vedle a políbila ho do vlasů. „Už tě nenecham pít.“ Už vím, jak se cítil, když jsem byla opilá a on o mě měl starost. Měla jsem to stejné. Ale bála jsem se kvůli tomu, že na sebe musel dávat pozor. „Není mi dobře.“ Zaúpěl. „Za chvíli budeme doma. Půjdeš do postele a vyspíš se z toho.“ Pohladila jsem ho po tváři. Auto se rozjelo.
Paul se na nás otočil. „Řekl bych ti, že se máš připoutat, ale když vidím jak mu je… Frede, dávej pozor, ať nenabouráš.“ Řekl směrem k řidiči. „Paule, jak je to s tou Austrálií, a tak?“
„Kluci tam letí na měsíc a půl, nejspíš. Jenže pak je ještě čeká Japonsko a tak. Budeš bez něj dlouho.“ Povzdychla jsem si. „Nějak to přežiju a při nejhorším, poletím za ním. Což myslím, že bude po pár dnech.“ Zasmála jsem se. „Nedivím se ti. Taky mě štve, že nemůžu být s Clodagh a prckama.“
„Tak tohle chápu dvojnásobně.“
„Chelsea!?“ Liam měl tak potichý, ospalý tenký hlas. „Ano!?“
„Děkuju, že si se mnou.“
„Vždycky budu s tebou.“ Stiskla jsem mu ruku.
Auto zabrzdilo před našim domem. Paul mi pomohl Liama odvést do bytu, až do ložnice, kde ho posadil na postel. „Děkuju Paule.“ Objala jsem ho. „Nemáš zač. Pádím. Užíjte si spolu ty čtyři dny a dávejte na sebe pozor.“
„Děkujeme.“ Usmála jsem se a následovně odešel. Obrátila jsem se na Liama. Klimbal a hlava mu padala dozadu. Pak se vždy otřepal a dělal jakoby nic. Zasmála jsem se mu. „Tak ožralo. Donesu ti sklenici vody, pak tě svlíknem a jde se spát.“
„Rozkaz šéfe!“ Pokroutila jsem nad ním pobaveně hlavou. Sundala jsem si boty a utíkala do kuchyně, kde jsem mu do sklenice napustila studenou vodu. Vrátila jsem se zpět do ložnice. Liam ležel a oddychoval. Musela jsem ho ale vzbudit, protože vodu potřeboval.
Obešla jsem postel. „Payno, vstávej.“ Pohladila jsme ho po tváři. „Musíš se napít vody.“ Zamručel a pak se s mojí pomocí posadil. Podala jsem mu sklenici. Vypil ji až do dna. Odložila jsem ji na noční stolek.
„A teď šup z těch věcí.“ Klekla jsem si k němu na postel. Chytla jsem ho za lem tílka. „Ruce nahoru.“ Nakázala jsem mu a on je poslušně zvednul. Tílko jsem mu přetáhla přes hlavu a odhodila ho na zem. Prstem jsem mu přejela po jeho rozpálené hrudi a pak ho do ní šťouchla. Položil se na záda. Rozepla jsem mu kalhoty. „Nadzvedni se.“
„Ne.“ Protestoval. „Dělej.“ Zamračila jsem se. „Hm, fajn.“ Nadzvedl se a já mu kalhoty stáhla po kolena. „Můžeš si lehnout.“ Ihned to učinil. Džíny se už válely na podlaze společně s trikem. Slezla jsem z postele a stáhla ze sebe šaty. Byla jsem až moc líná na to, abych hledala něco na spaní, tak jsem si k Liamovi zase zalezla. Přehodila jsem přes nás peřinu a přitulila si ho k sobě.
„Bože, moje hlava.“ Vzbudilo mě Liamovo naříkání. Začala jsem se hihňat stále se zavřenýma očima. „Co je na tom k smíchu?“ Vyštěkl. „Nebuď nevrlý.“ Zavrčela jsem a otočila se na pravý bok. Opatrně jsem rozevřela oči. LIam vypadal tak strhaně. Taky k tomu měl důvod. „Promiň. Dnes nebudu k použití.“ Zakroutil očima a náhle se chytl za hlavu. „Měli jsme jet na tu chatu.“ Řekla jsem sklamaně. „Já jsem tupec! Takovej tupec!“ Zanadával. „V pohodě. Prostě tu rezervaci zruším.“ I když jsem to dělat nechtěla, byl to asi nejlepší nápad. „Ne. Nedělej to. Je to posledních pár dní, které s tebou můžu strávit, než zase odletím. Dej mi hodinku, dvě a pak si připravím věci. Jen budeš muset řídit.“
