Následující den jsem strávila celý jen s ním. Užili jsme si ho. Odpoledne jsme si vyšli na picknick. Vlastně jsme jeli autem. Jeli jsme daleko za město, abychom byli jen sami dva. Liam rozložil deku a posadili jsme se na ní. No sranda byla, že jsme ani jeden neměli hlad. Takže jsme si povídali. Je dobře, že máme pořád o čem mluvit. Liam mi vždycky vypráví zážitky z tour a já jemu z X Factoru a co dělám celé ty dny, co jsem sama doma. Baví mě poslouchat co s klukama prováděj. Povídali jsme si hodně dlouho a pomalu se stmívalo. „Liame neměli bychom jet už domů?“
„Ještě počkej. Jsme tu úmyslně takhle dlouho. Až vyjdou hvězdy chci ti jednu ukázat.“ Byla už úplná tma. Oba jsme se přikryli tou dekou a koukali na hvězdy. Byla jsem opřená o jeho rameno a on mě rukou držel za pas. Když v tom ukázal na jednu z hvězd. „Chelsea vidíš támhle tu jasnou hvězdu v dálce?“
Koukla jsem se směrem, který ukazoval. „Ano už vidím. Je krásná. Pročpak?“
„Ano je a taky se jmenuje po jedné krásné osobě. Jmenuje se Chelsea Baker. Je pojmenovaná po tobě..“ Nechtěla jsem mu to uvěřit, ale z auta vyndal papíry, které to dokazují. „Liame panebože. Ty si prostě úžasný.“ Obejmula jsem ho. Já od něj ani tyhle věci nepotřebuju. Nepotřebuju od něj ty nejdražší dárky. Mě stačí jen on. Ale když po mě pojmenuje hvězdu. No co na to říct. Je to prostě úžasné. „Liame. Já, já ani nevim co na to říct.“
„Nemusíš říkat nic.“ Přiblížil se pomalu ke mně a začali jsme se líbat. Chytl mě za hlavu a pomalu mě položil do trávy. Najednou se z ničeho nic rozpršelo a začla strašná bouřka. S Liamem jsme se honem zvedli. Sbalili jsme deku a ostatní věci. Papíry, které svědčili, že je po mě hvězda pojmenovaná si schoval včas do kapsy. Rychle jsme zaběhli do auta. Čekali jsme, až bouře ustane. Byli jsme strašně promáčení. „Liame čistou náhodou tu sebou nevozíš oblečení co?“
„Možná tu mam mojí starou mikinu. Je ti zima viď?“ Jen jsem kývnula hlavou. Strašně mi drkotaly zuby. Liam prolezl dozadu na sedačku a podal mi jeho mikinu. Pak zase přelezl dopředu. „Zapnu topení.“ Řekl mi. Sundala jsem si mokré tričko s mikinou, co jsem měla na sobě. Jen když jsem si to sundala málem jsem umrzla. Rychle jsme si nandala Liamovo mikinu. „No lásko. Myslim, že budu nemocná.“
„Neboj budu se o tebe starat ty moje princezno.“ Dal mi pusu na čelo. Bouřka po chvilce už trochu ustála, takže jsme jeli zpátky domů. Cestou jsme měli tolik smyků, že jsem myslela, že nedojedeme v pořádku. Nakonec ale naštěstí dojeli. Když jsme šli do baráku celou dobu jsem pšíkala. Liam se mi smál. „Hale ty se o mě budeš starat až budu nemocná tak se moc nesměj.“
„Já budu jen rád. Aspoň budu mít výmluvy na to, abych byl s tebou víš.“
Liam udělal čaj a já šla zatím do vany. Oblíkla jsem se do pyžama a županu, ale pořád mi byla strašná zima. Lehla jsem si do postele, zapla televizi a Liam mi čaj donesl. „Děkuju lásko. Myslim že mam zimnici.“ Zasmála jsem se. „Zajdu se jen vysprchovat a donesu ti ještě nějakou deku ano?“
„Budeš moc hodný.“ Usmála jsme se na něj a odešel. V televizi nic moc nedávali. Když přišel akorát jsem dopila čaj. Byla mi pořád zima, nesnášim zimnici. Liam donesl deku. Odkryla jsem peřinu, dekou mě přikryl a peřinu jsem zase dala na sebe. Lehl si ke mně. Přitáhl si mě a pevně mě objal. „Já nechtěl aby si byla nemocná. Jen jsem chtěl abys viděla tu hvězdu.“
„Já vím a taky toho nelituju. Vždyť za pár dní budu zase fit.“ V noci jsem se vzbudila, protože mi bylo špatně. Došla jsem si pro prášek. Vrátila se do postele a snažila se ještě usnout. Ale nešlo to. Civěla jsem do stropu a když mě to omrzelo vzala jsem si peřinu a šla do obýváku abych si mohla mohla rozsvítit a číst si. Nechtěla jsem zapínat televizi, protože mě nehorázně bolela hlava. Ani číst mě moc nebavilo. Zaklapla jsem knížku, položila jí na stole přemýšlela jsem nad životem. Hlavně nad tím, že bych měla jít někdy za Niallem. Samozřejmě až budu zdravá. Celou noc jsem nespala. Nešlo to jak mi bylo špatně. Ráno když se vzbudil Liam koukala jsem na televizi a pila čaj. „Chelsea vypadáš hrozně, ale i přesto tě miluju.“
