Slyšela jsem, jak už scházejí schody a jdou směrem do jídelny. „Ashley pojď sem.“ Zavolala jsem na ni. Šla ke mně a cestou se pořád upravovala. „Vypadáš dobře, navíc jsou to skoro dvacetitiletý kluci, ale na Harryho si dávej bacha.“ Přimhouřila jsem na ni oči. „Neboj se.“ Mrkla na mě. „Tak jsme tady.“ Uslyšela jsem Liama, který zamířil hned k Ashley. „Jak se má paní domu?“ Políbil ji na tvář a poté mě chytl kolem pasu. „Skvěle, děkuju.“ Zasmála se na něho. „Dobrý den. Já jsem Zayn.“ Zayn podal Ashley ruku, ta se celá oklepala. „Páni, máš ledové ruce.“ Udivila se. „Venku je zima.“ Zayn ji pustil a začal o sebe dlaněmi třít, aby se mu ruce zahřály. „Nevadí. Já jsem Ashley.“ Představil se jí i zbytek kluků. Potom všichni usedli u jídelního stolu a začali jíst. Liam po mě neustále pokukoval. „Dáte si něco k pití?“ Zeptal se táta. „Máte něco na uvolnění?“ Usmál se Louis. „Kolik ti je?“ Táta nadzvedl obočí, což má ve zvyku. „21 pane.“ Zasmál se Louis. „Tak ty můžeš.“ Smích mu oplatit. „A zbytku je kolik?“ Táta si je prohlédl. „19.“ Řekli všichni. „Mně 20.“ Přihlásil se Zayn. „Bože tati, nedělej jim tu rodičovskou kontrolu.“ Dala jsem oči v sloup. „Ooo, naše chytrolínka promluvila.“ Zamračil se na mě. „Chytrý řeči má ve zvyku, viď Chelsea!?“ Moc hezká narážka to od Liama nebyla, když jsme se naposledy pohádali, vytýkal mi to. „Liame, ty pomlč.“ Ucedila jsem. „Copak, poučuje doma?“ Pokračoval táta. „Občas.“ Odpověděl Liam a mě to začínalo lézt na nervy. „Poučuju jen proto, že mi na tobě záleží.“ Sykla jsem po něm. „Nepřehání to s tim občas?“ Pokračoval táta. „Občas…“ Zopakoval Liam. „Tak dobrý, dělej tu ze mě tu špatnou.“ Sebrala jsem se a odešla jsem. „Ale no tak Chelsea!“ Uslyšela jsem za sebou Liamův hlas. „Zajdi si koupit cigarety, to tě přece uklidní!“ Zakřičela jsem po něm zpět. Šla jsem trucovat do mého pokoje, ale rozhodně jsem v plánu neměla plakat. Byla jsem jen navztekaná. Lehla jsem si na břicho na postel a tvář zabořila od polštáře.
Ležela jsem tak 20 minut, pak mě to omrzelo. Byla jsem na Liama naštvaná, ale nechtěla jsem se nudit. Z pokoje jsem šla do obýváku, odkud se ozýval smích. „Říkal jsem, že ji to přejde.“ Zachechtal se Liam a natáhl po mě ruku. Obešla jsem ho ale velkým obloukem a šla jsem se posadit na druhý konec sedačky vedle Zayna. „Copak je ty naštvánku?“ Zašeptal mi. „Nic…“ Odvětila jsem. „Jen jsem se rozhodla, že budu dělat jakoby byl pan Payne vzduch. Ty děcký hrátky mě nikdy neomrzí.“ Zachichotala jsem se, ale potichu. „Proč si šla k němu?“ Liam začínal žárlit. „A co ty Zayne, jak se máš?“ Ignorovala jsem Liama. „Celkem dobře.“ Opáčil. „Harry, co tvá kamarádka Cara?“ Harry vypadal ten večer nějak hodně dobře, myslim vzhledově. „No, má se fajn.“ Vážně jsem dokázala až do dvou ráno Liama ignorovat, potom se totiž vydal do postele. V obýváku nás postupně ubývalo. Nakonec jsem zbyla jen já, Louis, Zayn a flaška Whiskey. „Dáme ji?“ Zeptala jsem se. „Mam chuť, ale nechci mít kocovinu.“ Zamračil se Louis. „Zayne?“ S nadějí jsem se podívala na něj. „Jdu do toho.“ Věděla jsem, že mě nesklame. Flašku jsem mu podala a on ji rozdělal. Začal nalévat. Louis se k nám tedy také připojil. Ale zvrtlo se to. Nejdřívě to byla jedna sklenička, pak tři a nakonec pět. To už na mě bylo moc. „Chelsea…“ Zayn si škytnul. „Víš, že kdybys nebyla s mým nejlepším kámošem, vlastně bráchou, šel bych do tebe hned?“ Oblíznul si ret. „Nech si zajit chutě.“ Začala jsem se smát. „No Zayne…“ Se smíchem se přidal i Louis. „Kdo z vás spí s Niallem v ložnici?“ Podívala jsem se po nich. „Já.“ Přihlásil se Louis. „Tak ty mě doprovodíš do pokoje.“ Vstala jsem. Sotva jsem se držela na nohou. Chytla jsem Louise za ruku a zvedla ho z gauče. „Ahoj Zayne…“ Pohladila jsem Zayna po vlasech. „Papa.“ Zamával mi a lehnul si. „Jdeme.“ S Louisem jsme se, potiše… Vážně ironie. Smáli jsme se jak retardovaný a šli směrem k mému pokoji. Konečně jsme tam došli. Místo pár vteřin nám to trvalo pár minut. „Dobrou noc.“ Pohladila jsem ho po vlasech, i když jsem nevěděla proč. Asi kvůli tomu, aby nežárlil na Zayna? „Dobrou.“ Louis vykročil na první schod. Po něm, ale ne na druhý, nýbrž na třetí a spadnul mi k nohám. „Kámo ty schody si měl radši vyjít po čtyřech.“ Posmívala jsem se mu. „Co to tady je?“ Za mnou se otevřely dveře. „Běž spát.“ Strčila jsem do Liama, aby zašel zpět. „Chelsea, ty si zase opitá?“ Dal ruce v bok. „Jak zase?“ Gesto jsem po něm zopakovala. „Vidíš a tohle mně zase vadí na tobě. Vždycky se opiješ, když je příležitost.“ Možná v tom měl krapet pravdu. „Ale.“ Máchla jsem rukou. „Louisi vstávaj.“ Liam se k němu sehnul. To jeho holé tělo bylo tak rajcovní. Louis na té zemi usnul. Liam ho zvednul. „Ty počkáš tady.“ Nakázal mi. „Rozkaz.“ Přikývla jsem. Liam Louisovi pomohl do schodů a za pět minut se vrátil dolů. „Vážně jsem si nepředstavoval takovouhle noc.“ Chytl mě za ruku. „Chce se mi spát.“ Zívla jsem si. „Ne. Nejdřív se půjdeš hezky dát do kupy.“ Liam mě odtáhl do koupelny. „Jakej je tvůj kartáček?“ Posadil mě na záchod. „Je žůžovej.“ Liam mi na něho dal pastu a donesl mi ho. Po náročném usilování se mi povedly vyčistit zuby. Potom sem se ani nevim jak ocitla ve sprše a začala na mě téct ledová voda. „Ty idiote!“ Vylítla jsem ze sprchy rychlostí blesku, když jsem si to uvědomila. „Pamatuj, že když tě v takovém stavu uvidim, vždy takhle skončíš.“ Vzal mě do náruče a odnesl si mě až do pokoje, kde jsem se s jeho pomocí převlékla do pyžama. Potom jsme si oba lehli.
