Když najednou mi zazvonil někdo na zvonek. Šla jsem otevřít a stál tam. Byl tam Liam. Na sobě měl červenou mikinu přes hlavu co jsem mu jednou dala, béžové kalhoty a conversky. Vlasy rozcuchané. Obě ruce držel za zády. „Všecko nejlepší beruško.“ Vtiskl mi polibek na tvář, a když dal ruce před sebe držel v nich obrovského plyšového méďu, který držel růži a měl na sobě nápis „I Love You“ Byla jsem celá v rozpacích. Nevěděla jsem jestli ho mam políbit, obejmout, cokoli. Tak jsem ho nakonec obejmula. „Tohle je ten nejlepší dárek co jsem mohla dostat! Pojď dál.“
Vešel dovnitř a posadil se na gauč. Medvídka jsme položila na gauč a sedla si na Liamův klín, když se tam mezitím posadil. Objala jsem ho kolem krku a políbila ho. „Chyběl si mi..“
„Ty mě taky lásko..Jo abych nezapomněl. Mam tě pozdravovat od kluků a vyřídit ti, že ti popřejou o víkendové oslavě u mě doma.“
„Ty si pro mě nachystal i oslavu?“ Měla jsem radost.
„Ano..Co bych pro tebe neudělal..“
„Já tě prostě miluju..“ Začali jsme se líbat. Hladil mě po vlasech a najednou přestal. „Tak tohle mi taky chybělo.. Ale víc něž ty rozhodně ne. I když..“
Zamračila jsem se na něj. „Dělam si srandu.“
„To bych řekla..Liame táta chce abych za ním na pár dní přiletěla do Tennessee..“
V tom se Liam ode mě odvrátil a zvednul se. Koukala jsem na něj. Zdál se být naštvaný. „Zlato co se děje? Nebudu tam přece věčnost.“
„O to nejde. Jen se bojím, že se ti najednou objevil táta a s náma to půjde z kopce. Že na mě zapomeneš. Co když bude chtít ať tam bydlíš.“
Zarazil mě. Zdál se mi, jakoby žárlil a bylo mu to líto. Vstala jsem a stoupla si k němu blíž. Chytla jsem ho za ruce a řekla: „Co blbneš prosím tě? Liame miluju tě a nic by nás nerozdělilo. Jak tě mohlo napadnout, že na tebe zapomenu? Co blbneš…Tak ať si chce, ale já budu bydlet tady. Chci být s tebou.“ Obejmula jsem ho. „Jsem rád. Ani ti nevím, jen mě to napadlo a bál jsem se toho. A dostal jsem nápad. Jen nevím jestli se to teď hodí.“
„Jaký nápad?“ Byla jsem hrozně zvědavá..
„Napadlo mě. Nevim jestli to není brzo.“
„Tak už to řekni!“ Kdyby to protahoval dál, asi by mi kleplo.
„No jestli by si se ke mně nechtěla nastěhovat.“ Jasně že jsem chtěla. Jen jsem se bála, abych mu tam něco nepřeorganizovala. No chápete ne? Jako že bych mu lezla na nervy..
„Zlato..Seš si jistý?“
„Dlouho jsem nad tím přemýšlel a ano jsem..“
„Ano chci..“ Rozzářil se mu úsměv. Obejmul mě „No a kdy mam začít balit?“
„Co třeba hned?“ Usmál se. „Vážně hned teď?“
„Ano chci tě u sebe mít co nejdřív“
„Tak dobře.“ Dala jsem mu pusu na tvář a šla si pobalit věci. Hodně jsem toho ještě nechala v bytě. Dobalila jsem to potřebné a šla zpátky za ním. Koukal na televizi a vedle sebe měl postaveného toho plyšového méďu. Vytáhla jsem mobil, zapla foťák a zavolala na Liama: „Lásko, úsměv!“ Otočil se a usmál se. Všiml si, že ho fotím. Jelikož to nenávidí tak vstal a chtěl mi ten mobil vzít. „No tak smaž to.“
„Ne!“ Nechtěla jsem tu fotku smazat, protože na ní byl hrozně roztomilý. Zamračil se na mě a řekl: „Tak dobře.“ Divila jsem se, protože se tak snadno nevzdá. Otočila jsem se tedy a Liam mi v zápětí vzal mobil. „Zlato jestli jí smažeš..“
