Liam po dvou dnech odjel a já se spojila s Eleanor, protože jsem potřebovala pomoc s výběrem šatů. Neměla bohužel čas, ale za týden jsme šly šaty shánět.
Zašly jsme do velkého obchodu s šatami. Né tam , kde jsme byly posledně i s Perrie, jely jsme někam úplně jinam.
Bylo tam na výběr tolik šatů. Vzhledem k tomu, že Eleanor šaty už měla, jsem si je vybírala jen já. Trvalo to dlouhou dobu, ale jedny krásné, co mi padly jsem našla. Byly to perleťové šaty, které od pasu dolů, až po zem měly volánky. Byly bez ramínek a kolem dekoltu měly malé bílé perličky. Vlezla jsem si do kabinky a šaty si oblékla. „Tři, dva, jedna, Chelsea vychází!“ Oznámila jsem a vylezla jsem ven. Otočila jsem se na místě a pak se podívala na Eleanor. „Vypadáš přenádherně. Jestli z tohodle nespadne Liamovi a všem lidem tam huba dolů, tak jsou asi padlí na hlavu.“ Podívala jsem se do zrcadla. Ty šaty byly úžasné. „Beru je, ale na tu cenu radši koukat nebudu.“ Z té ceny se mi postavily chlupy na rukou. V kabince jsem se zase převlékla do civilu. Šaty jsem zaplatila a jely jsme domů.
Den před premiérou jsem jela k babičce, abych ji odevzla k nám. Jak se to blížilo, byla jsem nervózní čím dál víc. Babička mě opět vítala s otevřenou náručí. S připravenými věcmi rovnou nasedla do auta a jely jsme k nám. Náš barák se jí opravdu líbil. Věci si odložila v pokoji pro hosty.„Musim ti ukázat ty šaty.“ Pro šaty jsem zašla do ložnice a vrátila jsem se do obýváku. „Tadá!“ Vytáhla jsem je z pozad a babička jen zírala. „Chelsea, jsou nádherné.“ Uchopila je do ruky. „Já vím, proto jsem si je vzala.“ Jazykem jsem si přejela po rtu. „Co si bereš ty?“ Šaty jsem radši zase uklidila do ložnice, aby s nimi Spike nic neprovedl. Pak jsem šla za babičkou do pokoje pro hosty. „Mám tmavě modrý kostýmek, lodičky a klobouk.“ Vše mi ukázala a vypadalo to krásně. „Budeš se moc líbit.“ Usmála jsem se a vše jí vrátila. „Jinak jsem nás objednala ke kadeřnici.“ Oznámila jsem. „Dobře.“ Usmála se.
V noci jsem skoro nespala, jaké jsem z té nervozity měla motýlky v břiše. Ale musela jsem usnout, nechtěla jsem mít kruhy pod očima.
V poledne jsme mým autem jely ke kadeřnici, kam jsem nás s babičkou objedla.
Babičku učesala první, byla rychlejší, já šla druhá. Kadeřnici jsem ukázala fotku mých šatů, aby věděla jak mi vlasy udělat. Vlasy mi umyla a vyfénovala. Nakulmovala mi je a nechala je rozpuštěné. Ofinu mi krapet zvlnila zahla ji dozadu. Vlasy mi zlakovala a já byla spokojená. „A kam to vlastně jdete, smím-li se zeptat?“ Ptala se, když jí babička podávala peníze. „Na premiéru filmu jedné skupiny.“ Hodila jsem si tašku před rameno. „One Direction? Na premiéru This Is Us?“ Hned jí to došlo. „Ano.“ Zasmála jsem se. „Vy jste…Počkat.“ Otočila se za sebe a na stole měla počítač. Rozklikla fotku, kterou sem poznala. Opět to byla fotka s tou holčinou. „Chelsea Baker?“ Vyvalila oči. „Ano.“ Přitakala jsem. „Moje dcera vás miluje. Ani nevíte, jakou jste jí udělala radost. Vím, že to setkání byla jen náhoda, ale děkuju vám.“ Objala mě. „Nemáte zač, ráda dělam lidi šťastnými, ale teď musíme jít.“ S babičkou jsme odešly. „Je krásné, jak tě lidi poznávají.“ Řekla mi cestou v autě. „Jak kdy.“ Řekla jsem tiše a dojela k nám.
Premiéra začínala v pět hodin. Ve tři jsem se začala připravovat. Nanesla jsem si na sebe krapet pudru. Upravila jsem si obočí, nanesla jsem si na víčka přírodní stíny. Na řasy si nanesla pár vrstev řasenky a na pusu si nanesla rtěnku přírodní barvy. „Chelsea, zkrášlíš mě taky?“ Ozvala se za mnou babička. „Jasně, ale vypadáš krásně i tak.“ Lehce jsem babičku namalovala. Tím myslím, že jsem na ni nanesla trošinku pudru a nanesla jí na horní řasy řasenku. Babička se šla obléct a já si šaty oblékla taky. Naštětsí byly na zapínání vzadu, takže jsem si účes ani nezničila. Povedlo se mi je zazipnout. Nazula jsme si bílé boty, barvy jako perliček na šatech, se zakulacenou a rozevřenou špičkou. Upravila jsem se a radši ještě jednou přelakovala vlasy. Navoněla jsem se voňavkou a do ruky si vzala bílé psaníčko, do kterého jsem si dala nějaké peníze, řidičák, zrcátko, řasenku a rtěnku. Zašla jsem si ještě pro telefon. Odemkla jsem ho a měla jsem zprávu od Liama: Princezno, těším se na tebe. V pět pro vás přijede černá Audi. Nechci, abyste tu byli přesně, sami tam budeme až na půl šestou. Miluju tě! –Liam
