„Tak se mějte.“ Paul nás všechny postupně objal a nalezli jsme do aut. S Liamem jsem jela pospolu s Harrym a Niallem.
„Chelsea tady vám něco posílá…“ Skočila jsem šoférovi do řeči. „Jo, děkuju.“ Vzala jsem si od něho velkou bílou obálku. „Co to je?“ Liam byl zase zvědavý. „Neptej se.“ Cvrnkla jsem ho do nosu a vyjeli jsme. Celou dobu jsem obálku držela v ruce a Liam ji hypnotizoval. „Tím, že na ni budeš koukat, ji neotevřeš.“ Vyplázla jsem na něj jazyk. „Za pokus to stálo.“ Odvrátil pohled a koukal z okénka ven. „Co v tom máš?“ Zeptal se Niall, který seděl vedle mě. „To je tajný.“ Usmála jsem se.
Konečně auto zastavovala před naším domem. Nialla jsem obejmula a Harrymu řekla prosté „ahoj“, protože seděl vepředu. S Liamem jsme vystoupili, vzali si z kufru naše věci a auto odjelo.
Šli jsme k baráku. Odemkla jsem a pustila Liama dál. „Miluju to tady!“ Vyjekl a nasál vůni domova. Tašky upustil na zem. „Jasně ty milovníku. Hale jdu pro Spika a ať tě ani nenapadne tu obálku otevřít!“ Vyhrožovala jsem mu. „Fajn.“ Zakroutil očima. „Jdu do sprchy.“ Odešel do koupelny. Obálku jsem položila do předsíně na botník a šla jsem ke Smithersovým pro Spika.
Zazvonila jsem na zvonek u dveří a slyšela jsem štěkot mého miláčka. Sotva se dveře otevřely, Spike už po mě skákakal. „Přestaň!“ Okřikla jsem ho a on si sedl. Sklesle na mě koukal. „Děkuju vám za hlídání.“ Poděkovala jsem panu Smithersovi. „Nemáte zač Chelsea. Klidně nám zase dejte vědět. Nashledanou.“ Nebyl moc mluvný. Dveře mi zabouchl před nosem. „Spiku, ty chlape můj.“ Podrbala jsem ho za ušima a on zase začala vrtět ocasem. „Víš kdo je doma? Liam je doma.“ Naklonil hlavu na stranu. „No páníček je doma, mazej domů.“ Jakmile jsem řekla mazej domů, rozeběhl se tam. Já běžela za ním.
Vlítl do baráku a začal hledat Liama. Zavřela jsem za sebou vchodové dveře a obálku jsem vzala do ruky. „Zlatá sprcha.“ Liam vylezl z koupelny s ručníkem obmotaným kolem pasu a Spike se za ním rozeběhl. Liam si dřepnul a začal Spika hladit po hřbetě. „Méďo, kdy teda chystáš tu oslavu ve Funky Buddha?“ Optala jsem se, protože mi to zase vypadlo. „Již zítra sluníčko.“ Zamrkal na mě. „Trdlo. Jdu do sprchy.“
„Taky jsem na tebe mohl počkat.“ Zamračil se. „No to mohl.“ Vyplázla jsem jazyk. Obešla jsem ho a do koupelny zalezla.
Po velmi dlouhé sprše, jsem vylezla ven a obmotala se do ručníku. Malinko jsem si druhým ručníkem osušila vlasy a nechala je volně rozpuštěné. Všecky věci, které jsem měla předtím na sobě, jsem hodila do koše na špinavé prádlo.
Vylezla jsem z koupelny ven. Liam ležel v obýváku na gauči a koukal na televizi. Usmála jsem se nad ním a pokračovala jsem dál do ložnice, kde jsem si oblékla spodní prádlo a Liamovo starou košili, kterou mi věnoval na spaní.
Z ložnice jsem se vrátila do obýváku, protože jsem se rozhodla se k Liamovi přidat.
Jelikož byl rozvalený skoro přes celý gauč, mě zbýval jen malý kousek místa, na který jsem se usadila. „Uvolním ti místo.“ Liam se na mě usmála a posadil se. „Ještě aby ne.“ Poškádlila jsem ho. Hlavu jsem su opřela o jeho rameno a chytla jsem ho za ruku. „Když se zítra trochu napiju, nebudeš mi nadávat, že ne?“ Dobře, teď už jsem si připadala jako jeho máma.
Zezačátku jsem mu nadávala, že by neměl pít, ale myslím, že k dvacátým narozeninám si uvolnění zasloužil. Kort toho, já piju taky. „Máš dvacetiny chlape. Pít bych ti nezakazovala.“ Liam mě políbil do vlasů. „Už dvacet, to je divný.“ Zasmál se. „Co je na tom divného?“ Nadzvedla jsem obočí. „Já nevím, prostě už jsem starej.“
