Vodítko jsem přidělala ke kočárku. Naštěstí bylo dost dlouhé. Šla jsem do parku. Sedla jsem si na lavičku a kočárek si postavila před sebe. Pustila jsem Spika z vodítka a on si běhal kam chtěl. Malá Nicole spala jak dudek. Houpala jsem jí. Nebylo to zas tak hrozný jak jsem si myslela. Domů jsme se vrátili asi za dvě hodiny. Babička seděla s dědou na gauči a něco pletla. „Tak už jste tady.“ Usmála se na mě. „Hale babi řeknu ti. Tak hrozný to zas není.“ Babička na mě vyvalila oči, protože nečekala, že bych tohle řekla. Večer si pro Nicole přišli rodiče. Když odešli vzala jsem si do postele Spika a šla spát. Ráno jsem se probudila a šla do obýváku jako vždy. Nikdo nebyl doma. Chtěla jsem si připravit snídani, ale už byla na stole. Ležel u ní vzkaz, že babička s dědou šli nakupovat. Nasnídala jsem se a šla do sprchy. Vzpomněla jsem si, že jsem se chtěla spojit s Andym. Vylezla jsem ze sprchy a zavolala jsem mu. „Ahoj Chelsea co potřebuješ?“
„Ahoj Andy. No mam jen dotaz. Prý poletíš na Halloween za klukama do New Yorku.“
„No ano. Poletím proč?“
„Chtěla jsem Liama překvapit tak mě napadlo, že bych odletěla s tebou..“
„To je skvělý nápad. Ještě musim stejně objednat letenky. Tak mam objednat i jednu tobě?“
„Když budeš tak hodnej budu ti moc vděčná, potom ti dam peníze.“
„Jasný. Hale tak objednám je. Odletíme za dva dny, takže den před Halloweenem..Co ty na to?“
„Tak fajn. Děkuju moc. Dáme si sraz na letišti?“
„Dobře. Už budu muset jít. Tak zatím pa.“ Zavěsila jsem. Akorát přišla babička s dědou. Hodili přede mě noviny. „No Chelsea čti, si v novinách.“ Vzala jsem je do ruky a žasla jsem svým očím co si ten bulvár nevymyslí. Byla tam fotka mě v parku z předchozího dne. Držela jsem kočárek a Spika na vodítku. Já se tomu článku musela smát. No co tam zase nebylo. „…Tají nám něco Liam Payne z chlapecké kapely One Direction? Jeho přítelkyně Chelsea Baker(19) přistižena s kočárkem. Chelsea už se připravuje na povinnosti matky. Nedávno si pořídili psa a teď…“ No dál to bylo ještě zajímavější, ale psát to sem nebudu. „Vážně ten bulvár už neví co si vymyslet..“ Babička s dědou se začali smát, ale pak nahodili vážný výraz. „Děsíte mě. Co je?“
„Nejsi těhotná?“ Nechápavě jsem se na ně podívala a zařvala: „Ne nejsem! Proboha jak vás tohle mohlo napadnout!“
„Tak promiň jen jsme se chtěli ujistit.“
„Přibrala jsem nebo co?“ Začala jsem se prohlížet. „Ne nepřibrala..Neboj si hubená jako vždy.“
„Je nám 19 a o rodině jsme ještě ani nepřemýšleli a myslim, že ani jeden z nás na to nemyslí.“ Babička s dědou se jen šťastně usmáli. Druhý den jsem odjela domů, ale Spika jsem nechala u babičky. Domluvila jsem se s nima, že mi ho pohlídají než se vrátím. Akorát jsem si doma balila když mi zavolal Liam. „Ahoj zlatíčko. Copak děláš?“ Hned se mě zaptal. „No ahoj méďo. Dost že voláš.“ Zasmála jsem se. Rozhlídla jsem se po pokoji a hledala výmluvu co mu řeknu, že dělam. „No uklízim. Už jsem doma.“
„Tak to jo. Co dělá Spike?“ Zarazila jsem se a řekla mu, že spinká. „Mam tě pozdravovat od kluků. Pořád mi říkají medvídku. Od tebe mi to nevadí, ale od nich je to na pěst.“ Chtěla jsem se mu začít smát, ale věděla jsem že by se naštval. „Ty můj chudáčku. Počkat teď jsem si vzpomněla kdy jsem ti tohle říkala naposled..“ Začala jsem se šíleně smát. Bylo to, když viděl paní a pana Smithersovi. „Kdy si mi to říkala naposled..“ Snažila jsem se přestat smát.. „No přece, když si viděl pana a paní..“ Ani jsem to nedořekla a Liam už zareagoval: „Tak to ti mockrát děkuju! Teď si mi zkazila chuť k jídlu a to tu mam před sebou kebab.“
„Sakra mňam kebab. Jo to já jsem ani nebyla nakoupit, takže toho doma moc není.“
„No ty si mi trdlo. Ať mi tam neumřeš hlady prosim..
„Neboj se.“ Zasmál se. Ten smích jsem slyšela hrozně ráda.
„Zlato budu muset končit. Uží si Halloween. Stýská se mi. Ahoj.“ No hned tak to nezavěsil. Loučili jsme se asi hodinu. Konečně to jeden z nás zavěsil. Nemohla jsem se dočkat zítřka. Najedla jsem se, vysprchovala a šla spát.
Ráno jsem měla co dělat, protože jsem zaspala. Takový trysky jsem neházela snad nikdy v životě. Konečně jsem byla hotová, nasedla do auta a odjela. Průšvih byl, že jsem se znova musela vrátit, protože jsem si zapomněla tašku s věcmi. Naštěstí to bylo jen pár metrů od baráku, když jsem to zistila. Vrátila jsem se a konečně mohla odjet. Přijela jsem na letiště a Andy už tam čekal. Šla jsem za ním a obejmul mě. „Andy mam tu ty peníze. Mam ti je dát teď?“
„Tak dobře.“ Vyndala jsem z peněženky peníze za letenku a podala je Andymu. Po hodině čekání jsme konečně nasedli do letadla a odletěli do New Yorku. Cesta nám utekla rychle. Celou dobu jsme si povídali. Zjistila jsem, že toho mam s Andym hodně společného. Pomalu jsme měli přistávat. „Chelsea na letišti nás vyzvedne Josh. Jedeme rovnou do hotelu kde jsou kluci ubytovaní..“
„Dobře.“ Zanedlouho jsme přistáli. Vzali jsme si věci a šli najít Joshe. Bylo to těžký, ale nakonec jsme ho našli. „Páni Chelsea co tu děláš?“
„No přiletěla jsem za Liamem. Co jiného.“
„A za mnou ne jo?“ Josh se začal smát. „Neboj za tebou taky.“ Ze srandy jsem na něj mrkla a zasmála se. Naložili jsme věci do auta a odjeli do hotelu. „Joshi myslíš, že by si mi mohl nějak sehnat klíče od Liamova pokoje?“ Josh se na mě tak divně podíval. „Máš štěstí mam je u sebe.“ Podal mi je. „Jen mi slib, že celý hotel neuslyší ach bože, prosím, bože, ještě, aaaaaaaaah.“ Andy se tomu začal šíleně smát. Jeho smích je dost komický. Já se na Joshe naštvala a vražedně jsem se na něj podívala. „Jak malej. Nežárli, že spí se mnou a né s tebou.“ Josh okamžitě sklapnul. „Ou stěr kámo. Chelsea placák.“ Otočil se na mě a plácnula jsem si s ním. Dojeli jsme k hotelu. „Joshi jakto, že si měl Liamovo klíče?“
„Přespal večer u mě. Byli jsme, no večer jsme byli v baru. Já si ty klíče omylem hodil do kapsy. Teď se nemá jak dostat domů. Asi je pořád u mě. Takže ti zajdu odemknout a donesu mu je.“
„Tak fajn. Ještě ho prosím dostaň nějak do pokoje.“
„Jasně. Přece tě tam nenecham čekat, když jste se tak dlouho neviděli. Určitě toho máte tolik na práci.“ Už jsem ho měla plné zuby. Vylezla jsem z auta a vzala si tašku. Josh mě dovedl k Liamovi do pokoje a odemknul mi. Ten pokoj byl luxusní. Ta obrovská postel. Plazmová televize. Páni to bylo něco. „Děkuju Joshi. Máš to u mě.“
„Za málo. Hale večer až doděláte to co js…“ Koukla jsem se na něj. Měla jsem chuť mu fláknout, protože jsem přesně věděla co chtěl říct. „No tak fajn. Prostě řekni Liamovi, že večer máte přijít do baru, kde jsme byli včera. A ať to vyřídí i klukům“
„Dobře.“ Josh za mnou zamknul a odešel. Tašku jsem hodila k posteli. Čekala jsem docela dlouho. Mezi tím jsem se šla vysprchovat po té cestě. Sprchu bylo docela těžký najít, ale nakonec jsem to zmákla. Když jsem se umyla vyšla ven, konečně jsem slyšela jak někdo odemyká. Schovala jsem se za roh pokoje. Viděla jsem, že to je Liam. Vešel do ložnice a já mu skočila na záda. Hrozně se lekl. „Panebože. Já se lekl. Chelsea, miláčku co tady děláš?“
