Utekli čtyři dny a kluci už měli po tom dlouhém týdnu přijet. Eleanor jsem to neřekla. Zapípal mi mobil. Podívala jsem se kdo mi píše a byl to Liam. „Zlatíčko už přistáváme. Dneska mam volno. Pojedu domů. Zkus u nás ještě Eleanor zdržet a až ti napíšu nějak ji vyšli domů. Pomáhám Louisovi s tím jeho překvapením. Děkuju. –Liam“
Eleanor jsem u sebe tedy zdržela. Po hodince a půl mi Liam napsal ať jí vyšlu domů, že Louis je u ní, ale to ať jí neříkam a on, že už je na cestě taxíkem za mnou. Vymyslela jsem si nějakou výmluvu, abych El dostala domů. Naštěstí se to vyvedlo. Jakmile odešla, Liam jakoby to měl načasované, přijel domů. Slyšela jsem jak chrastí klíče a Spike začal vrčet. „Klid. To je jen..“ Liam otevřel dveře. Měla jsem na sobě jen starou kostkovanou košili a šortky a na hlavě vyčesaný culík. Rozeběhla jsem se za ním. Pustil na zem tašku s věcmi. Skočila jsem na něj a nohy si omotala kolem jeho pasu. "Ahoj"! řekli jsme oba a hned jsme se políbili, poté mě položil na zem. „Ahoj Spiku. Tak co, staráš se o ní dobře?“ Liam přivítal Spika, který se radoval jako nikdy. „Máš hlad?“ zeptala jsem se.
„Nemam. Děkuju. Po přistání jsme s klukama ještě zašli na jídlo.“
„Dobře.“ Stála jsem a jen se usmívala. „Pojď sem.“ Liam mě chytl za ruku, přitáhl si mě k sobě a objal mě. „Chyběla si mi, opět. Něco pro tebe mam.“ Liam mě zase pustil a začal se hrabat v jeho tašce. Zvědavě jsem se koukala. Po chvilce něco vytáhl. Ucukla jsem pohledem od tašky a dělala jsem jakoby nic. Podal mi něco měkkého v malé černé tašce. „Co je to?“ Tašku jsem si vzala a zvědavě jsem se na něho podívala.
„Koukni se.“ Tašku jsem otevřela. Bylo tam tričko s Marilyn Monroe. Bylo úžasné. „Ještě nejásej.“ Vytáhl z tašky ještě něco. Zase v igelitce, ale tentokrát to bylo tvrdší. Podívala jsem se a byl to deštník s Marilyn. „Liame děkuju. Je to krásný.“
„To jsem rád. Jo mam tě pozdravovat od Niallovi mamky, bráchy a taťky.“
„Vždyť je ani neznam..“ Zasmála jsem. Vážně jsem Niallovi rodiče a bratra ještě ani jednou neviděla.
„Ale oni tebe jo. Z Niallových vyprávění.. Ale to je jedno, co budeme dělat?“
„No já musim jít vyvenčit Spika..“
„Tak jo. Půjdeme se s nim projít do jednoho zábavního parku. Stejně tam musím kvůli natáčení do filmu..“ Za dvacet minut, zcela převlečení, jsme vyšli. Liam držel Spika na vodítku a druhou rukou mě držel za ruku. Do parku jsme došli po půl hodince. Tam bylo lidí a těch fanynek když uviděly Liama... Nahrnuly se k němu jako supi. Liam se na mě podíval tím smutným výrazem. „Liame udělej jim radost. Já si tě můžu užít doma. Ony jen když tě potkají, což se jim může stát jednou v životě. Tak šup.“ Liam se usmál a všem rozdal podpisy a taky se s nima vyfotil. Já stála opodál se Spikem a usmívala jsem se. Liam pak přišel za mnou. „Promiň..“ Řekl mi. „Za co prosim tě?“
„Za to, že zase nejsem s tebou..“ Vzdychnul si.
„Liame večer si to vynahradíme to se neboj“
„Dobře.“ Dala jsem mu pusu na tvář a slyšela jsem cvaknutí foťáku. Otočili jsme se, byl to paparazzi, který začal utíkat. „Liame, nevšímej si toho.“
„Chelsea můžeme jít domů, prosím?“
„Tak pojď..“ Byl hrozně skleslý a já nevěděla proč. Když jsme došli domů byl jak tělo bez duše. Seděl na gauči a koukal do prázdna. Přisedla jsem si k němu. „Liame co se děje? A neříkej že nic.“
„Ani bych neřekl, že nic. To všecko. Paparazzi, koncerty, vysílání v rádiích, zkoušení, je toho na mě moc. Chelsea já už to skoro nezvládám. Skoro každý den mam strašně nabitý. Je to náročné a hrozné. Tebe vidím strašně málo. Chybíš mi. Naše blbnutí, společné vaření, všechno mi strašně chybí. Proubouzení vedle tebe, to hlavně.. Je to hrozné.“
