Den před odjezdem k babičce s dědou a rodičům jsme si ozdobili stromek. Rozbili jsme snad víc ozdob, než jsme jich dali na stromeček. Ale kupodivu stromeček vypadal dobře.
23. prosince jsem odjížděla k babičce a Liam k rodičům. Rozloučili jsme se a každý jsme odjeli svým autem opačným směrem. Po hodině a půl jsem dojela k babičce. Bylo asi sedm hodin večer. Vezla jsem s sebou dárky jednak pro babičku a dědu a jednak pro Liama a jeho rodinu. Spika si s sebou vzal Liam k rodičům. Zaparkovala jsem jako vždy na svém místě a vyndala věci z auta. Jen jsem tam nechala zbytek dárků co jsem nepotřebovala. Zazvonila jsem a přišel mi odemknout děda. Řeknu vám. Málem jsem ho nepoznala. Byl strašně pohublý a zdál se i zesláblý. „Ahoj dědo..“ Pozdravila jsem ho a obejmula ho. Tašky jsem položila do mého pokoje a šla jsem pozdravit babičku. „Jé ahoj Chelsea. Ráda tě vidím.“ Objala mě a dala mi pusu na tvář. „Chceš s něčím pomoc?“ zeptala jsem se jí a usmála se. „Ne, to je dobrý broučku. Máš támhle jídlo. Běž se najíst.“ Otočila jsem se ke stolu a tam byly špagety s boloňskou omáčkou. Snědla jsem je a umyla jsem rovnou nádobí. Samozřejmě babička nadávala ať to necham být, ale chtěla jsem jí pomoc. Nádobí jsem domyla a šla si sednout do obýváku, kde děda jako vždy koukal na zprávy. Vytáhla jsem si mobil a zavolala Liamovi jestli dorazil v pořádku. „Pozdravuj ho a vyřiď mu krásný Vánoce. Za mě i babičku.“ Pošeptal mi děda a tak jsem to Liamovi vzkázala. Poděkoval jim a opětoval jim to. Povidali jsme si pět minut a pak jsme zavěsili. Celý večer jsme s dědou a babičkou propovídali. Měli jsme si toho tolik co říct. Spát jsem šla po půlnoci. Ráno jsem se zašla vykoupat a vstala jsem dřív, tak jsem připravila snídani. Akorát jsem jí dodělala a babička s dědou vstali. „Dobré ráno Chelsea. To si nemusela.“ Usmáli se na mě a šli se nasnídat. Sedla jsem si k nim. „Kdy odlítáš za tátou?“ Zeptal se mě děda. „Zítra jedu za Liamem a pozítří odlítám do Tennessee.“
„Máš to koukám nabitý.“
„No to jo.“ Zasmála jsem se. Celý den probíhal zcela normálně. Ani se nelišil od jiných dní. Jen jsme měli honosnější oběd jak obvykle. S dědou jsme odpoledne nazdobili stromek a babička mezitím vařila. Dozdobili jsme, já uklidila krabice a vrátila se k dědovi. Sedla jsem si k němu. „Chelsea ještě tam něco chybí.“ Podal mi andílka, kterého jsem na stromeček měla dát. „Vždy, když si byla malá si ho na stromeček nasazovala ty. Já tě vždy nadzvedl a ty si ho tam pověsila.“
„Pamatuju si to. Vánoce jsem měla vždy v roce nejradši.“ Vzala jsem si židli, stoupla na ní a andílka jsem pověsila na špičku. Viděla jsem do kuchyně, jak se babička morduje s jídlem. „Babi chceš pomoct?“ Zakřičela jsem na ní. „To je v pořádku zlatíčko. Jen běž prostřít. Děkuju.“ Poslechla jsem a prostřela jsem vánočně stůl. V šest hodin vše bylo hotovo. Babičce jsem pomohla dát jídlo na stůl. Všichni jsme si sedli a najedli se. Vánoce byli takové normální. Nebyli jak dřív, když jsem byla malá. Teď byly takové odbyté. Po jídle jsme si šli rozbalit dárky, když jsem byla malá, vždycky mě po večeři uložili a dárky byly ráno pod stromečkem, ale od mých 15 už to tak neděláme. Dostala jsem od nich nový mobil. „To jste nemuseli, ale děkuju.“
„No jak nemuseli. Vidíme jak se s tim svým mobilem pořád vztekáš. Pomáhali nám ho vybírat rodiče malé Nicole. Tak doufam, že budeš spokojená.“
„Spokojená budu. Děkuju.“ Byl to dotykový telefon IPhone 5. Byl jeden z nejnovějších. Musel být drahý. Babička s dědou byli nadšení z pobytu v lázních. Nechali mi i nějaké maličkosti pro Liama. „Děkuju. Předam mu to. Ty lázně od nás máte společně.“
„Děkujem.“ Ale i tak to byli krásné Vánoce, protože jsem je slavila s nimi. Další den jsem odjížděla po obědě. Vzala jsem dárky pro Liama a dala je do auta. „Tak Chelsea pozdravuj a zase brzo přijeď.“
