Omlouvám se za chyby, byla jsem líná to kontrolovat... zahanbeně přiznávám O:) :D -MB
„Mam bejt ticho!? Ty ze mě vyšilovat můžeš, ale já mam bejt ticho!?“ Liam se nadechl, ale nic neřekl. Odvrátil se na druhou stranu. „Nechci se hádat.“ Vydechl. Měl pravdu, taky jsem nechtěla vyvolat další zbytečnou hádku a radši jsem se pokusila znovu usnout, i když lehké to nebylo.
Když jsme další den navštívili Zoo, bylo mi líp. Myslím, že to bylo tím, že jsme s Liamem zase někam mohli vyrazit a byla jsem ráda, že jeho rodiče i sestry byli s námi. Zavítali jsme do pavilonu primátů a dělala jsems i z Liama srandu, že šimpanz, který se houpal na laně vypadá jako on. Liam se na mě zamračil, ale já se na něj nevinně podívala. Ruku mi dal kolem ramen a přitiskl si mě k sobě. „Máš štěstí, že tě tak miluju.“ Políbil mě do vlasů. „Liam Payne, Liam Payne, panebože!“ A bylo to tu zase. Liam si povzdechl. „Méďo, vydrž to. Dělat jim radost máš v popisu práce, já jdu támhle za Ruth.“ Pohladila jsem ho po zádech a přemístila se k jeho sestře.
„Ty opice jsou stejně zajímavý.“ Pronesla s přimhouřenýma očima, když pozorovala makaka. „Kde máš bráchu?“ Podívala se na mě. „Fanynky.“ Pousmála jsem se a ukázala směrem, kde Liam je. „Kéž by mu daly na chvíli pokoj.“
„To mi povídej.“ Zanedlouho se Liam konečně vrátil a z pavilonu nás vyvedl ven, kde jsme se rozdělili. Ruth s Nicole si šli svým směrem a Geoff s Karen si šli dát ke stánku s občerstvením kafe.
Ruku v ruce jsem s Liamem procházela kolem výběhu se lvi. „Je mi jich líto.“ Pověděla jsem. „Nejradši bych je pustila na svobodu, aby si mohli dělat co chtěji.“ Pustila jsem Liama, opřela se o dřevěné zábradlí a pozorovala lva, který se válel po zemi. Lvice za ním spala.
„Je to jejich osud, každý ho má nějaký.“ Opřel se vedle mě. Natočila jsem se na něho. „O tom to je. Každý si myslí že je to osud, ale podle mě se dá vždycky změnit. Přece ho nemůžeš mít předepsaný jako v knize, to je naprosto nesmyslné.“ Liam se usmál. „Máš pravdu ty filozofe.“ Políbil mě na čelo.
Zoo nám zabrala ještě dobré dvě hodiny, než jsme ji pořádně celou obšeli. S Liamem milujeme zvířata a tak jsme každé pozorovali nějakou tu dobu.
Nakonec jsme se s jeho rodiči a sestrami setkali u východu. „Mohli bychom zajet na jídlo.“ Navrhla Karen. „Jo, to by bylo dobré.“ Souhlasil Liam.
Hned za rohem byla obyčejná restaurace, a tak jsme tam zavítali. „Zvu vás.“ Prohlásil Liam. „Ne.“ Zarazil ho Geoff. „Alespoň jendou za ty roky chci zaplatit jídlo svému synovi.“
„Tati…“ zazoufal Liam. „Nech ho.“ Poradila jsem mu šeptem a stiskla mu pevněji ruku.
V restauraci jsme se usadili a objednali si jídlo. Dostala jsem hroznou chuť na americké brambory s kuřecím masem. „Takže vás čeká Austrálie!?“ Nahodila Nicole něco ke konverzaci. „Jo, Austrálie.“ Potvrdil.
„Užíj si to tam.“
„Jo, užiju.“ Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Ta představa že mě musí opustit mě zase děsila. Zvykla jsem si, že pořád cestuje, ale nezvykla jsem si, že nemůžu každičký večer usínat po jeho boku. „Chelsea, můžeš k nám kdykoliv zavítat, víš že u nás máš dveře vždy otevřené.“
„Vím Karen, děkuju. Já hlavně pojedu navštívit babičku, dlouho jsem ji neviděla.“ Odtáhla jsem se od Liama. „Pozdravuj ji, od nás všech.“
„Budu.“ Ujistila jsem je. Za chvilku servírka donesla jídlo a já se do něj pustila. Snědla jsem toho víc než včera a byla jsem ráda. I když jsem tam pár brambor nechala, nebylo to nic extra. „Už nebudeš?“ Otázal se mě Liam a já zakroutila hlavou. „Dobře, dojím to.“ Prohodil nám talíře a těch několik brambor snědl.
„Máte něco v plánu na zbytek dne?“ Byl zvědavý Geoff. S Liamem jsme si vyměnili pohledy a pak oba řekli: „Nevím.“ Na což jsem pokrčila rameny. „Vlastně,“ Liama něco napadlo. „mohl byc jít navštívit svou starou školu.“
„To je vynikající nápad!“ Vyjekla Karen. „Tak dobře.“ Nevěděla jsem, jestli budu mít sílu na to, jít s ním ještě do jeho staré školy, již teď jsem byla unavená. „Zlatíčko, půjdeš se mnou?“ Musela jsem zklamat jeho naději v očích. „Jsem unavená.“
„Dobře, stejně bys měla zase odpočívat.“
„Takže si vezmu naše auto a pojedu zpět domů.“
„Pojedu s tebou.“ Přidala se Ruth. „Dobře.“ Přikývla jsem.
Goff zaplatil a vydali jsme se k autům na parkovišti před Zoo. Liam mě políbil na rty a pak jsme s Ruth nasedly a jely domů.
„Co budeme dělat?“ zeptala se. „Pustíme si nějaký film?“ Navrhla jsem. „Dobrý nápad.“
Doma jsem se převlékla do domácího a s Ruth jsme se sešly v obývacím pokoji „Co to bude!?“ Otázala se. Přistoupila ke komodě, na které byla televize, otevřela dvířka začala jmenovat filmy, co nacházela. „Ježíš!“ Začala se smát. „Chelsie, chceš vidět malého Liama?“
„Rodinné video!?“ Došlo mi. „Jop.“ Potvrdila. „Z Liamovo pátých narozenin.“
„Tak na co čekáš.“ Ruth se usmála a během chvilky jsem viděla Liamovo vzpomínky přímo před sebou. Bože můj, byl tak nesmírně roztomilý, k tomu v tom kostýmu Woodyho z Toy Story. Musela jsem se usmívat a cítila jsem neposednou slzu. Tak malý kluk. Kluk, který nevěděl, co ho jednou čeká. Kluk, který teď se svojí kapelou vyprodává stadiony po celém světě. Ale tam, tam ne. Tam se radoval z maličkostí, které dostal. Provokoval své starší sestry a chichotal se se svými rodiči.
Utřela jsem si uslzené oči. „Ale no tak…“ Ve hlase Ruth jsem ucítila soucit, a když jsem se na ni podívala, věděla jsem proč. Taky plakala. „Bylo to tak dokonalé. Všechny tyhle rodinné věci, milovala jsem, když jsme celé dny byli spolu.“
„Mrzí tě, že teď už to tak není?“Pohlédla jsem znovu na ni. Kroutila hlavou. „Ne, tak to není. Je jasné, že mi Liam chybí, že mi chybí tohle.“ Poukázala na televizi. „Ale tohle je život. Mění se, každou sekundu se něco stane a ty nevíš co. A Liamovi se taky něco stalo a já jsem díky tomu na něho hrdá.“ Pronesla a já se jen usmála, měla naprostou pravdu.
Když kazeta skončila, Ruth tam pustila další, tentokrát z Liamových vystoupení, které prováděl během střední školy. Když jsem ta koukala na toho roztomilého kluka, který se nebál postavit strachu, uvědomila jsem si, proč ho tak strašně moc miluju.
A tak jsme koukali na další a další rodinné snímky a bylo to úžasné. Bylo úžasné dostat se do jejich rodinných vzpomínek s povolením. Vidět tu lásku, co Liam prožíval celé dětství doma, mimo školu. Nechápala jsem, proč mu tam dělali takové peklo, jak mu mohli ubližovat. On si to prostě nezasloužil, nikdo si to nezasloužil.
„Ruth! Co jí to pouštíš!“ Zakřičel podrážděně Liam, když se vrátili domů. „Fuj, jás e lekla!“ Vyjekla Ruth a ve mně také hrklo. „Víš, že to nemám rád.“ Zavrčel, vzal ovladač a vypl televizi. „Méďo, vždyť se nic nestalo.“ Vstala jsem a šla ho uklidnit. Položila jsem mu dlaň na tvář a on se mi podíval do očí. „Ruth mi to navrhla a já ráda viděla kus tvého života, kus tvých vzpomínek.“
„Já vím. Jen prostě nemam rád, když mě někdo vidí jako prcka.“ Zamračil se na Ruth. „A já jsem někdo?“
„Ne, jasně že ne! Jen prostě… hej, radši mlčím.“ Zasmála jsem se. „Jo, to bys měl.“ Potvrdila jsem mu a políbila ho na rty. Měla jsem takovou chuť je líbat, dlouho, ale nešlo to. Byla tam jeho sestra. „Liame, mohlu bychom nahoru?“ Zašeptala jsem tak, aby to slyšel jen on. Mlčky přikývl. „Ruth, budeme u mě.“
„nebudu vás rušit.“ Hravě se ušklíbla a Liam protočil očima. Vzal mě za ruku a odvedl si mě do svého pokoje. Posadila jsem se na postel. Liam si přetáhl přes hlavu mikinu a odložil ji na židli. „Víš, ýe v tom Woodyho kostýmku ti to seklo?“ Škádlila jsem ho. Opět se mračil. „Ale no tak…“ Natáhla jsem ruku a on mě za ni po uvážení chytil. Přitáhla jsem ho k posteli.
Na sex jsem se ještě cítila slabá, ale na mazlení a muchlování ne. Odsunula jsem se kousek dozadu a Liam pochopil. Usmál se a vlezl si nade mě. Nohy jsem mu omotala kolem trupu a stáhla si ho tak víc na sebe. „Chelsea…“ vydechl a líbl mě na krku. „Liame…“ při zmínce jeho jména se mi podíval do tváře. V jeho očích planul chtíč, ale já ho musela zklamat. „Chci se jen mazlit, prosím.“
„Neboj se.“ Své rty přitiskl na mé a líbal je a já mu to oplácela. Přetočila jsem nás, takže jsem byla na něm. Jemně jsem mu vplula jazykem do úst a laškovala s ním. Pohupovala jsem se proti němu a cítila jsem, že se mu to líbí. „Chelsea.“ Zavzdychal. Okamžitě jsem ležela znovu pod ním a on mi rty sál kůži na krku.
Pohyboval se jemně proti mé pánvi a nalezli jsme společná rytmus, nepřestávali jsme. Džínovina jeho kalhot se o mě třela a já nestačila dýchat. „Liame, prosím… líbej mě.“ Žadonila jsem a on své rty okamžitě přilepil na mé. Vkládala jsem do toho vášeň a veškerou úctu, kterou si zasloužil.
Cítila jsem husí kůži po mém těle, příjemné teplo a začala se jemně třást. Liam mě políbil na čelo. „Víš, že miluju to, co s tebou dělám?“
