Dojeli jsme před arénu. Liam zaparkoval a šli jsme dovnitř. Stálo tam tolik lidí. „Liame nezapomněl si lístky že ne?“ Liam se jen nevinně usmál a začal si sahat do kapes. „Liame!“
„Neboj se mam je.“ Vytáhl je z kapsy a dal mi pusu. Vystáli jsme si frontu a odevzdali lístky. Ta aréna je něco úžasného. Je tak obrovská. Šli jsme na místa a čekali až začne koncert. Plnilo se to čím dál více. Po půl hodině čekání koncert konečně začal. Měli ještě předkapelu, ale pak tam přišli Nickelback. Všichni začali jásat, tleskat, ječet, samozřejmě jsem se přidala. Potom nás uvítali: „Vítáme vás tady! Jsme rádi, že jsme se mohli vrátit do našeho oblíbeného Londýna! Je úžasné vidět tu tolik fanoušků. Tak začneme. Je tu písnička When We Stand Together!“ Všichni začali křičet ještě víc. S Liamem jsme stáli skoro u pódia. Když dozpívali hned začli zpívat mojí nejoblíbenější písničku Photograph, kterou znam na paměť. Zpívala jsem s nimi. Někdy si připadam trapně, protože to neumím a chodím se zpěvákem. Ale zas tak strašný to není. Liam se chytal textu taky. V půlce koncertu už jsem měla vykřičené hlasivky. „Liame myslim, že zítra nepromluvim. Jo a promiň že musíš poslouchat jak zpívám. Vim, že je to dě…“ Zarazila jsem se, protože po mě sahal frontman skupiny. Vytáhl si mě na pódium. „Jak se jmenuješ?“
„Chelsea.“ Odtáhla jsem od něho mikrofon a pošeptala mu: „Nevim co zamýšlíte, ale zpívat nebudu. Nanejvýš tancovat.“
„Neboj.“ Vzal si k sobě znovu mikrofon. „Tak Chelsea zpívat nebudeš jo? Ale tancovat ano?.“ Koukla jsem se na Liama a on se smál. „Klidně. Tanec miluju.“
„Páni. Nechceš nám něco předvíst?“
„Zazpívejte něco rychlejšího a klidně.“ Odsouhlaisl to a začal zpívat. K týhle písničce jsem si jednou vymýšlela choreografii, takže jsem to měla zmáklý. Odtancovala jsem celou písničku a všichni začli tleskat. „Máš obrovský talent a hlavně kuráž. Většina fanoušků tu skolabuje.“ Celá aréna se rozesmála. „Tady máš naší celou diskografii. Ještě jednou velký potlesk pro Chelsea.“ Všichni mi zatleskali. Chad (frontman) mi podal tašku s cédéčky a pomohl mi slézt z pódia a zašeptal mi: „S tim talentem něco dělej!“
„Už se stalo.“. Šla jsem k Liamovi. „Liame to byl trapas.“ Přitiskla jsem se k němu. „Nebyl. Byla si úžasná! A sám tí řekl, že máš talent. A navíc s tancováním máš hromadu zkušeností!“
„Já vím. Ale nikdy nevíš co se může pokazit..“ Zbytek koncertu byl úžasný. Když skončil tleskali jsme a křičeli. Po 15 minutách řvaní jsme jeli domů. No ještě půl hodiny jsme se prodírali mezi lidmi a stáli dvacetiminutovou zácpu. Když jsme přijeli domů Spike už slyšel auto a začal štěkat. Zaparkovali jsme a šli dovnitř. Spike po mě skočil a málem mě zase strhl na zem. Liam sáhl do květináče jestli tam jsou klíče, ale nebyly tam. „Méďo třeba is je Niall omylem odnesl. Zítra mu zavoláme.“ Položila jsem si tašku na gauč a sklíkla si mikinu. „No já jdu do sprchy.“ Řekl Liam. „Tam jsem chtěla já..“
„Tak pojď se mnou. Nic ti v tom nebrání.“ Zasmál se. „No tak dobře. Jdu s tebou.“
„To vážně?“
„Jo vážně. Za chvilku tam přijdu.“ Liam ze sebe strhl tričko a jak malej se rozeběhl do koupelny. Jen jsem si pro sebe řekla: „Ach ty kluci..“ Šla jsem do ložnice. Slíkla jsem se a vzala na sebe župan. Rozpustila si vlasy a odešla za Liamem. Už měl zaplou vodu a sprchoval se. Když mě uviděl vodu vypl. Sundala jsem ze sebe župan a šla za ním. Vodu jsem znova zapla a začla se s Liamem líbat. Omylem jsem mu sáhla po zádech. On zasténal. „Promiň. Zapomněla jsem.“ Dala jsem mu ruce okolo krku. Líbali jsme se celou dobu. Nakonec jsem vodu zastavila a vylezla ven. Navlíkla jsem na sebe župan. Liam jen smutně pokukoval. Ukázala jsem mu prstem ať jde za mnou. Obmotal si ručník víte kolem čeho a následoval mě do ložnice. Víte co se dělo dál. Jen to bylo jiný jak jindy, protože Liama bolela ty záda. Divila jsem se, že to vůbec zvládl.
