Přijela jsem k El a už pospolu s Perrie čekaly před barákem. Nasedly si ke mně. „Ahoj Chel“ Pozdravily mě obě zároveň. „Ahoj holky. Tak kam nejdřív. Myslela jsem, že by jsme se mohli stavit v tom butiku kousek odtud.“
Perrie se mnou nesouhlasila. „Znam lepší místo. Budu tě navigovat.“
Perrie je v navigování stejná jak já. Asi pětkrát jsme odbočili špatně a Eleanor místo toho aby nám pomohla, tak se smála jak retard. „Jooo Chel zvládli jsme to! Jsme tady.“ Zaradovala se Perrie. „No konečně!“ Ozvala se ze zadu Eleanor. Obě jsme se na ní vražedně podívaly a ona zmkla. Zaparkovala jsem pár metrů od obchodu kam jsme měli jít. Vystoupily jsme z auta, zamkla jsem a šli jsme do obchodu. Jmenoval se: Dress is my life. Vešli jsme dovnitř. Bylo tam tolik nádherných šatů. U dvěří se nás prodavačka ptala, jestli budeme chtít nějak pomoc. Řekli jsme jí, že ne. Holky vybíraly . Každá si našla kolikery šaty na vyzkoušení, ale já ani jedny. Žádné mi neseděly. Sedla jsem si tedy na sedačku a říkala holkám jestli jsou ty šaty na nich hezké nebo ne. Přemýšlela jsem taky nad tím, jestli se jich zeptat na toho Nialla. A rozhodla jsem se, že to bude asi nejlepší. Prohlíželi se v zrcadle a já se jich zeptala: „Holky můžu se vám s něčim svěřit?“ Obě dvě se na mě otočily. „Jasně. Jsme jedno ucho.“
„Jde o Nialla.“ Obě udělaly udivený výraz. „No vycházím s ním hodně dobře. Říkám mu všecko. Jen se mi zdá, že asi ke mně cítí víc než přátelství.“
„Jak si na to přišla?“ Zeptala se Perrie.
„Když jsem se vrátila z Tennessee a objal mě na uvítanou řekl že jsem mu hodně chyběla. Pokaždý když se chytim s Liamem za ruku, nebo si dáme pusu Niall udělá hned smutný výraz. Nevím co mám dělat.“
„A ty si si jistá, že si s Liamem šťastná ano?“ Zvědavě se zeptala El.
„Eleanor neblbni. Sama víš jak ho miluju. Nevim co bych si bez něj počala. Nialla mam ráda, ale jen jako kamaráda. Hodně mi pomohl..“ Perrie se na mě usmála. „Tak si s nim zkus promluvit. Třeba ti řekne jestli k tobě cítí víc než přátelství.“
„Děkuju za radu. Holky myslim, že tyhle šaty jsou ty pravý. Sluší vám oběma.“ Eleanor se prohlídla v zrcadle a řekla: „Taky si myslí. Jsou úžasné. Tak jo my máme vybráno. Ale teď ty Chel. Jdeme na to.“
Prolejzaly jsme obchod skrz na skrz. Prodavačka už nevěděla jak mi pomoci. „Slečno. Zkusíme ještě jedny šaty. A jestli se vám nebudou líbit ani ty tak už nevím jak vám pomoci.“ Souhlasila jsem s ní. Odešla a po chvilce přišla s tak nádhernými šaty. „Na. Zkuste si tyhle.“ Podala mi je. Byly losové bravy, ze předu byly dlouhé jen nad kolena, ale zezadu dlouhé až na zem. Byly bez ramínek, zvlněné a naprosto úžasné. Šla jsem si je vyzkoušet. Vyšla jsem z kabinky. Holky se na mě otočili. „Páni Chel sluší ti to! Tyhle si musíš vzít!“
„Taky si myslím, že jsou krásné. Tak dobře.“
Prodavačka si oddychla a šaty nám namarkovala. Radši vám ani nebudu říkat tu cenu.
Když jsme odešly z obchodu stavili jsme se na kafe. Eleanor přišla smska. Podle úsměvu jsem poznala, že od Louise. Perrie se na ní podívala a zvědavě se jí zeptala: „Tak co tí píše hezkého?“
Eleanor začala číst z mobilu: „Ahoj Beruško. Dneska večer mám čas. Nechtěla by ses tak kolem sedmý stavit ke mně do bytu? Harry jde s Niallem někam pryč. PS: Jestli si s Chelsea zeptej se jí proč Liam chodí jak blbec. Smějeme se mu tu. Nechce nám to říct. Miluju tě. Louis“ Holky se na mě podívaly a já se jen tak blbě usmála. Přemlouvaly mě ať jim to řeknu. Nakonec mě tedy přemluvily. „No dobře. Ale musíte mi slíbit že to neřeknete klukům. Smáli by se mu.“ Holky jen kývaly hlavou a byly zvědavé co řeknu. „No včera večer jsme to trošku přepískli a bolí ho tam dole.“ Holky dostaly výbuch smíchu. „Já to čekala..“
