Hadí krev ✔

6. Tanec s hady

Vítr mi čechral vlasy, když jsem s koštětem v jedné ruce, oblečena v kalhotech a zmijozelském svetru kráčela pozemky školy, směrem k famfrpálovému hřišti, kde jsem měla domluvený sraz s Harrym.

,,Ty jsi přišla!" udivil se místo pozdravu Harry, což mě lehce rozhodilo.

,,Jasně že jsem přišla, přeci bych nezahodila jedinečnou šanci, proletět se s Vyvoleným," zasmála jsem se a naskočina na koště, které se semnou vzneslo do vzduchu.

,,Pěkné koště, to je Stříbrný šíp?" povytáhl na mě obočí a chválil můj starožitný kousek.

,,Jo, dostala jsem ho po tátovi. Sice už má za sebou takovou dvacítku, ale pořád létá slušně. K tomu je krásný! A ty máš vážně Kulový blesk?" otázala jsem se.

,,Ano, měl jsem Nimbus 2000, už od prvního ročníku, kdy jsem nastoupil do týmu, ale při zápase se Zmijozelem minulý rok jsem spadl a koště se zlomilo. Od kmotra jsem dostal Kulový blesk, jako dárek k Vánocům," pochlubil se.

,,Páni, to musíš být vážně dobrý, když hraješ od prváku," uznala jsem.

,,To mi lichotí," zasmál se a začal semnou po boku kroužit nad vzduchem.

,,To ti mělo lichotit," zakroutila jsem nad ním pobaveně očima a naladila se na vážnější strunu.

,,Dáme si závody v chytání?" povytáhla jsem na Harryho vyzývavě obočí a tak jsme znovu sletěly k zemi, kde ležela truhla s míči na famfrpál; camrálem, potlouky a zlatonkou.

,,Kde jsi vzal tu truhlu?" podivila jsem se.

,,Oliver má jako správný kapitán přístup k mnoha věcem, takže mi pomohl, když jsem mu řekl že si chci zatrénovat sám," vysvětlil mi a otevřel víko truhly, která se klepala pod sílou potlouků, které toužili se dostat ven a proletět se vzduchem jako střely.

,,Takže, až ji vypustím, po deseti sekundách můžeme začít, dobře?" ujistil se a když jsem přikývla na znamení souhlasu, uvolnil zlatonku ze sevření řetězů, které ji držely v truhle.

Nasedla jsem na koště a připravila se ke startu, který za malý okamžik nastal. Moje nohy se odrazily od země a oči těkaly po zlatonce, jejíž cvrdlikání mi proplouvalo ušima od chvíle, kdy ji Harry vypustil a prsty mě brněly touhou ji mezi sebou sevřít.

Harryho koště zamířilo dolů k zemi a já se rozhodla ho následovat, v domnění že spatřil zlatonku.

Byl to podvod, protože zlatonka se vznášela takových dvacet metrů nad hřištěm, kam jsem rychle zamířila. Natáhla jsem po ni prsty, ale odletěla.

Stříbrný šíp se semnou proháněl proti větru, který mi vnášel do obličeje různá smítka špíny a prachu. Harry si všiml mého počínání a zlaté kuličky, která jen tak tak unikala mým prstům.

,,Už jsem doufal, že jsem tě zmátl," posteskl si na oko Harry, který letěl znovu vedle mě.

Ušklíbla jsem se. ,,Letěla bych za tebou, kdybych si nevšimla zlatonky."

Zasmál se a přesunul zrak ze mě na zlatonku, k níž jsme měli oba natažené prsty. Podletěla jsem ho a poté nad něj znovu nadlétla, s tím že jsem se po hlavě vrhla na zlatonku a vyhnula se koštětem jeho hlavě s malou vzdáleností. Poté jsem ji mezi prsty konečně sevřela a vykřikla jsem radostí, s rukama nad hlavou.

,,Ho, hou! To byl skvělý nálet! Umíš ještě nějaký trik?" chtěl vědět a tak jsem si opatrně stoupla na násadu koštěte a pustila se rukama, kterýma jsem držela rovnováhu.

Narovnala jsem své tělo a létala vzduchem, jako kdybych byla na mudlovském skateboardu. Při jedné zatáčce jsem však zaregistrovala přítomnost zmijozelského famfrpálového týmu, ze kterého na mě pískal Malfoy.

,,Co tu chtějí?" zamumlala jsem spíše sama pro sebe a sledovala, jak nasedají na svá košťata a letí naším směrem, s Lydií, Malfoyem a Flintem vpředu.

,,Ahoj Anny," pozdravila mě Lydie, která si očividně z Harryho přítomnosti nic nedělala.

,,Co tu dělá Potter?" plivl naopak nějaký kluk v dresu s číslem pět.

,,Trénuje semnou, co tu děláte vy?" zeptala jsem se ledovým hlasem, který jsem nejspíše sdědila po otci a přimhouřené oči upírala na pošklebujícího se Malfoye.

,,Máme tu konkurz a opravdu o Pottera nestojíme," odvětil Marcus pohotově.

,,Nebyl konkurz vyhlášený na středu?" zamrkala jsem překvapeně a cítila Harryho nohu, která se mě letmo dotkla, když přilétl blíže ke mně.

,,Byl, ale už není," zasmál se Flint a jeho křivé zuby, obepínající snad každý volný kout dásní se zablýskaly v denním slunci žlutou barvou.

,,Annya ale dorazila a viděl jsi ji létat. Viděl jsi ji i porazit Pottera, kterého Draco ještě v chytání zlatonky neporazil, Marcusi," promlouvala Lydie a já poznala, že její názor má v týmu velkou váhu, když zavládlo mezi posměšky ticho.

,,A co já s tím?"

,,Přestaň si před nebelvírským hrát na tvrďáka a uznej, že ta holka by se ti hodila do týmu. Mohli bychom zase vyhrát školní pohár, po čtyř letech bychom ho mohli dostat zpátky a ty to víš," přemlouvala ho. ,,Umí toho více než Draco."

,,To teda neumí," ozval se jmenovaný. ,,Zvládnu toho víc než ona, vždyť stát na létajícím koštěti je jednoduchý, sleduj Blacková!" prskl po mé kamarádce Malfoy a začal si stoupat na své koště.

Zahřmělo a v tu chvíli sebou Malfoy cukl na koštěti tak, že mě samotnou z mého koštěte shodil.

Byla jsem smířená se smrtícím pádem a v pádu k zemi jsem před svůj obličej natáhla ruce v naději, že si ubráním alespoň jeho. Když v tom jsem se ocitla na koštěti někoho, kdo mě chytl do své náruče a jeho dres zářil červení.

,,Zbláznil jsi se Malfoyi?! Mohla zemřít!" nadával Harry, v jehož náručí jsem se choulila a pomalu se snesl semnou zpět na zem.

~

Tadá! Annya v této opravené kapitole neomdlela, protože jsem z ni nechtěla udělat žádnou chudinku:P ale v dělání blbce z Draca se dokonale vyžívám😂

I když je k sežrání, takový španělský burito s příchutí mentolu💃😂

-Jamie