Hadí krev ✔

56. Nechtěné dědictví

Nehybně jsem seděla v křesle a nechala si od matky česat vlasy bohatě zdobeným hřebenem. Připomnělo mi to časy okolo Letních slavností, kdy mi připravila koupel s levandulovou vůní, která mě hřála na srdci, stejně jako nyní její tichý zpěv.

Pohledem jsem propalovala bíle malované dveře, pomalované zlatými spirálami a přemýšlela o tom, kam nejspíše vedou. Od včerejšího odpoledne se ani jednou neotevřeli a já ani matka jsme neměly klíč, abychom je odemknuly; maminka ale nevypadala, že by ji to vadilo.

,,Král hledá svou princeznu," zašeptala mi s úsměvem do vlasů, počemž mi naskočila husí kůže.

Stále jsem si nedokázala zvyknout na podivnou povahu, která ji zcela změnila. ,,Najde ji?" optala jsem se roztřeseným hlasem.

,,Pokud ji drak neodnese docela," pokrčila ledabyle rameny a vstala, aby mě odvedla k zrcadlu u toaletního stolu.

S povzdychem jsem pohlédla na svůj odraz. Fialové šaty na mé hrudi mi svíraly srdce, stejně jako matčin bezstarostný výraz. ,,Děkuju, mami," pousmála jsem se chabě, abych jí alespoň trochu potěšila.

S úsměvem přikývla, poplácala mě po dlani a přešla ke svému balkónu, aby zahrála na harfu. Ani výhled do nádherných zahrad mi neprozradil žádnou nápovědu na mou otázku, kde to vlastně jsme.

A tak jsem se posadila na svou postel a v tichosti naslouchala matce, když začala hrát. Zavřela oči a stejně jako její prsty ladně tančily po strunách, její hlava se lehce pohupovala do stran podle toho, jak moc se do hraní vžila.

Cvak.

Prudce jsem otočila hlavou a s vytřeštěnýma očima sledovala zlatou kliku na dveřích, když se s dalším cvaknutím sehnula směrem dolů a dveře se s lehkostí otevřely.

Stála tam žena s plavými vlasy staženými na zátylku, oblečena v jednoduchých a vůbec ne prostých zelených šatech. Otevřela ústa, aby mi věnovala pár slov, ale poté jí pohled padl na mou soustředěnou maminku a ona je znovu zavřela, aby nerušila melodii harfy.

Zavřela za sebou dveře a s pohledem upřeným na mou matku spojila ruce u svých boků a trpělivě vyčkávala. ,,To bylo moc krásné," pochválila lehce matčino hraní, když skončila.

Matka jí věnovala úsměv a složila své ruce do klína, jako žena v zelených šatech. ,,Dědictví," pronesla trochu vystrašeně.

,,Ano," přikývla žena v zeleném. ,,Tvůj bratr to má u sebe, neměj strach, drahá."

Konečně jsem se odhodlala promluvit. ,,Kdo jste?"

Žena na mě konečně upřela zrak. ,,Říkej mi Narcissa, pokud vše půjde podle plánů, stane se z nás rodina," překvapila mě svou odpovědí a já v ní konečně poznala ženu, o které mi Draco mnohokrát říkal. ,,Jistě máš mnoho otázek," pokračovala pevným hlasem a posadila se na okraj matčiny postele, ,,tak se ptej a pokud ti budu moci odpovědět, udělám to."

,,Co jste jí to udělali?" hlesla jsem, s bolestným pohledem, který jsem matce vědovala.

Narcisse se mezi obočím vytvořila lehká vráska, když se zamračila. ,,Nemysli si, že to mě nebo mého muže těší. Vždy chtěl pro tvou matku jen to nejlepší, ale věděl, že si za své chyby zaslouží trest," mluvila těžce. ,,Ani jeden z nás nevěděl, že bude Rabastan tak naštvaný, když ji po tolika letech uvidí," polkla.

,,Takže jste ji nechali na milost a nemilost muži, který se podílel na mučení Longbottomových a nepředpokládali, že to bude mít stejné následky?" zavrčela jsem vztekle.

Narcissa pozvedla výhružně dlaň, abych se chovala tak, jak se na dámu sluší. ,,Rabastan a tvá matka byli snoubenci, copak ty by jsi čekala, že tě můj syn zmučí?" Nelíbilo se mi, kam rozhovor směřoval.

,,Tohle nebudu poslouchat," zavrtěla jsem hlavou. ,,Proč jste přišla? Jdede udělat kaši i z mého mozku?"

Narcissa pevně stiskla rty k sobě. ,,Je čas snídaně," informovala mě a vstala, aby mohla dávat pozor na mou matku.

,,Odvedu ji sama," odsekla jsem a přešla ke své klidné matce, která náš dosavadní rozhovor zcela ignorovala a hleděla do zahrad. ,,Pojď, mami," usmála jsem se.

Opětovala mi úsměv a když jsme procházeli kolem Narcissy, zastavila se. ,,Přijde si Lucius poslechnout písničku?"

Narcissa jí věnovala milý úsměv a pohladila ji po rameni. ,,Přijde moc rád, ale teď se musí najíst. My všichni."

•••

Hlasitě jsem polkla, když se muž po mé levici natáhl po másle a naschvál se otřel o mé rameno. ,,Macnaire," zasyčel Lucius Malfoy a propálil muže pohledem, ,,přestaň."

Macnair se úlisně usmál a stáhl se, zpět na své místo vedle mě. ,,Jsi chamtivý, Luciusi," protáhl posměšně a slizkým pohledem zabloudil do výstřihu mých šatů. ,,Alespoň o jednu z tvých tří blondýnek jsi se mohl podělit."

Lucius výhružně pozvedl bradu. ,,Pokud vstáhneš na kohokoli z mé rodiny své slizké prsty, useknu ti je a budeš roven ledatak Červíčkovi."

Smrtijed ho pozorně pozoroval a poté se, stále s pohledem upřeným na Luciuse, opřel do své židle. ,,Buď rád," pokračoval Lucius, ,,že jsem ti poskytl azyl, když jsi se prozradil na Ministerstvu kouzel."

,,Azyl mi poskytl můj Pán," zasyčel Macnair. ,,To, že je to tvé sídlo už není můj problém."

,,Když už je řeč o Temném pánovi," připojila se do debaty Bellatrix Lastrangeová, sedící vedle své sestry, ,,kdy mu představíme tvou sladkou neteřinku?"

Zatnula jsem pěsti tak tvrdě, až mi zbledly klouby. ,,Co takhle, až budu sama chtít?" zasyčela jsem a všichni se na mě překvapeně otočili.

Bellatrix se zablesklo v očích. ,,A to bude kdy?"

,,Nikdy," prskla jsem a mezi Smrtijedy to zašumělo.Všichni se zamračili, nebo zaskřípali zuby.

Jen moje maminka se zářivě usmála, vzala Luciuse za ruku a vesele prohodila: ,,Krev se s krví slévá!"

,,Aby se tvoje krev neslévala s odpadem, až tě zapíchnu a tvoje ostatky hodím do kanálu," zamumlala Bellatrix a Lucius ji obdařil rozžhaveným pohledem.

,,Annyo," oslovil mě Lucius přes zatnuté zuby, ,,každá žena v rodové linii naší rodiny přijímá při svém zasnoubení s čistokrevným mužem dvě věci."

Pozorně jsem poslouchala.

,,Jedná se o náhrdelník - nic zajímavého," utrousil, ,,a o Znamení Zla, které jsi nucena přijmout, jako rodový člen této rodiny."

Spojila jsem rty do úzké linky. ,,To nemyslíš vážně."

,,Smrtelně."

~

Co myslíte, prdne jí Voldy na zápěstí to krásný tetování, nebo ne?😂

Nesnáším se za to, že umím vymýšlet koncepty na knihy jiného žánru než je fanfikce, ale neumím vůbec psát začátky.. Zabijte mě za to, please🙄

Veselé Velikonoce!🥚

-Jamie