Hadí krev ✔

9. Accio

Den před prvním úkolem Harry úporně bojoval s cvičením na hodinu Kouzelných formulí, na nichž jsme probírali přivolávající kouzlo.

Hermiona ho doučovala den co den, ale potřeboval také volno, aby si mohla sama vypsat všechny eseje a odevzdat je včas. Proto jsem se ten den rozhodla Hermionu zastoupit a s Harrym vejít do učebny Přeměňování, kterou nám profesorka McGonnagalová ráda poskytla k trénování.

Místnost jsme vyplnili polštáři, kdyby se předměty pohybovaly moc velkou rychlostí, jako například ty Nevillovi. Nevill Longbottom totiž před týdnem na hodině zkoušel formulyi, jenže máchl příliš prudce hůlkou a jeho kniha kterou přivolával trefila profesora Kratiknota.

,,Accio!" vykřikl Harry kouzelnou formuli a nastavil ruku, aby byl připravený na nálet přivolané knihy. Nic se však nestalo, jako při sedmi předchozích pokusech.

,,Musíš si víc věřit," dodávala jsem mu odvahy a přešla k němu, abych zpevnila jeho postoj. Jednu dlaň jsem mu položila na kříž a druhou na hrudní kost. Pod tlakem mých dlaní musel Harry narovnat svěšená záda a hned vypadal jeho postoj více jistěji. ,,Když chceš přivolat knihu, zkus si nejdříve v hlavě představit, jak se ti to povede a poté kouzli," nabídla jsem mu svou metodu a čekala, zda se poté povede.

Napřáhl ruku, ale znovu špatným způsobem. ,,Musíš s hůlkou švihnout, směrem od těla, ne k tělu," poučila jsem ho a vzala jeho ruku, ve které svíral hůlku do své. Několikrát jsem s ním nacvičila onen pohyb a poté poodstoupila na druhý konec třídy, kde jsem vzala do rukou požadovanou knihu.

,,Takže si to mám nejdříve představit?" ujistil se Harry a já přikývla. Poté, když zavřel oči a cosi si pro sebe mumlal jsem pohlédla z okna.

Na dvůr se sbíhali studenti, kterým skončila hodina a příští měli volnou. Venku svítilo slunce, proto jsem se nedivila rozesmátým tvářím, které venku pochodovaly pouze v košilích, nebo s rozepnutým hábitem.

,,Accio!" proťal ticho Harry a já pocítila, jak neznámá síla vytrhla z mých rukou knihu, kterou o pár metrů dál nadšeně mával Harry. ,,Já to dokázal!" veselil se.

Oba s úsměvem jsme tedy po určitém čase který uběhl, opustili učebnu a zamířili na dvůr, kde jsme měli v plánu počkat na Hermionu. Ron Weasley a Harry se tvrdě pohádali, ohledně Harryho místa v turnaji. Nevěří, že se Harry nepřihlásil dobrovolně.

,,Hej Pottere!" ozvalo se, k mé nechuti hned jak jsme se objevili venku a sluneční paprsky ozářily naši kůži.

Malfoy na Harryho mával ze shora rozrostlého dubu, v jehož koruně seděl. Seskočil a společně s Millicent, Pansy, Týnou, Crabbem, Goylem a Zabinim zamířil k nám. ,,Vsadil jsem se s otcem, že v prvním kole nevydržíš ani deset minut, on však tvrdil že ani pět!" vysmál se Harrymu do očí a Harry mu to jak jinak, než oplatil.

,,Však on by taky ve světě nepřežil, kdyby každého na potkání neuplatil," vpálil mu do očí Harry, ale to už jsem svého kamaráda odtahovala od Malfoye, aby nedošlo k nějaké rvačce.

,,Jak odvážné, nechat za sebe bojovat holku! Tomu říkám nebelvírská odvaha," zasmál se Malfoy, načež musel Harry držet mě, ale bylo pozdě. Konec mé hůlky, vyrobené z ebenového dřeva a jádra z dračí blány, byl namířený přesně mezi Malfoyovi oči.

,,Možná Malfoyi, by jsi měl přestat říkat něco, co nemyslíš vážně. Sám si viděl, že rány rozdávat dovedu," sykla jsem na něj a otočila se k němu zády. Ve chvíli, kdy jsem Harryho chytila za ruku a chtěla odejít, se mi však za zády ozval poplašený jekot.