Hadí krev ✔

82. Valentýnka

Vysedávala jsem s Narcissou v její oblíbené místnosti na Manoru, v salónku, do kterého měly přístup z pravidla pouze ženy. Bylo skutečně uklidňující, nemít na očích celý den nadrženého Rabastana, který mě chtěl podle Draca nakládat, jako kdysi mou matku. Byla to představa sice odporná, ale pravdivá, ten chlápek byl pedofil, mohl to být dokonce můj otec!

Jeho bratr Rodophnus také nestál za řeč, protože jakmile jsem s ním přihodila slovo, stočilo se jeho vyprávění k dobám, kdy si podle něho lidé zmijozelských králů a královen vážili, protože se jednalo o kolej ctihodnou a váženou. Dle jeho názorů nebyli všchni ze Zmijozelu posedlí černou magií a v tom se naše názory setkávali - vždyť například Pošuk Moody tam studoval taky! Ale to bylo jediné, v čem jsme našli společnou řeč, poté už přišla řada na úchvatná kouzla z černé magie a ačkoliv jsem nebyla svatá a nějaká jsem také znala, nebyl to šálek mého čaje. Takže pokud já nestojím o jeho řeči, on sám nestojí za řeč celkově!

Narcissa zde pobývala, aby se jí na oči nedostal Lucius, protože na něho už od vánoční večeře měla pifku, což bylo celkem děsivé, vzhledem k tomu, že uplynuly téměř dva měsíce. Ten den na ní i na vytříbené chování totiž její manžel házel bobek a pokračuje v tom dodnes. Bylo totiž dost možné, že Lucius právě vysedává v dědečkovském houpajícím křesílku a usrkává z nějaké poctivé slivky, protože už mu z Voldyho Udělej tohle, udělej támhleto docela šplouchá na maják.

Nebyl ale jediný, náhlé šílenství se u Malfoyových nejspíše v mužské linii předávalo z generace na generaci, protože Draco svůj volný čas zabíjel tím, že študoval z knih vše o novorozeňatech a věcech, které by jako novopečený otec měl vědět a znát. Zadoufala jsem, že se naše dítě nestane další obětí téhle Malfoyovské pohromy, pokud bude mít tu smůlu a bude kluk.

Vyděšeně jsem zamrkala a urychleně odtáhla konvici s čajem od šálku, z něhož horká tekutina přetékala na porcelánový podšálek. ,,Sakra," zaklela jsem.

,,Zdá se mi to, nebo jsi z dnešního svátku nervózní?" uchechtla se Narcissa a na tváři se jí vyrýsoval drzý úsměv. Mávla svou kouzelnou hůlkou a nepořádek zmizel, nemohly jsme ho tam přeci jen tak nechat.

Protočila jsem očima, ale úsměv jsem jí opětovala. ,,Je totiž dost možné, že mi Draco dá k Valentýnu plenky pro to maličké."

,,Je pravda, že je z toho opravdu vynervovaný, ale není se čemu divit, vždyť to bude jeho prvorozený potomek, Lucius se choval úplně stejně," mávla nad tím rukou Narcissa. ,,Snaží se udělat všechno správně."

,,Merlinžel, že se o to pouze snaží," rýpla jsem si.

Narcissa majestátně pozvedla prst, aby podtrhla svá slova. ,,I snaha se cení, mé dítě."

Zasmála jsem se a nemohla uvěřit svým očím. Pamatovala jsem si den, kdy jsem svou nynější tchýni viděla prvně v životě a pocítila k ní hluboké nesympatie, ale copak se jí dalo odolat, když byla tak vtipná, moudrá a milá? Bylo neuvěřitelné, kolik emocí dokáže rodina do které jsem se přivdala uschovat před světem.

Vlastně nevdala, narodila jsem se do ní. Zajímalo by mě, jestli to umím taky.

Z rozjímání mě vyřešilo tiché prásk. To se v dámském salónku objevil domácí skřítek se stříbrným podnosem, na němž se vyjímala matně černá obálka se stříbrnou pečetí. ,,Nesu dopis pro paní Malfoyovou," oznámil nám skřítek.

,,Pro kterou?" pozvedla obočí Narcissa.

,,Pro tuhle," objasnil skřítek, s pohledem upřeným na mě, zatímco mi podal obálku a jako lusknutím prstů zmizel stejně rychle, jako se v salónku objevil.

S potěšeným úsměvem jsem dopis otevřela a dala se do čtení:

Vyjdi z místnosti, do níž má každý muž přístup zakázán a vydej se po cestě z květů, jejichž barva je čistá, jako tvé srdce.

,,Je to odborně sladké," prohlásila Narcissa, která si dopis četla přes mé rameno.

Překvapeně jsem se na ní podívala a chystala se jí okřiknout, ale předběhla mě.

,,Na co čekáš?" popohnala mě ke dveřím. ,,Muž jedné z nás se vzchopil a konečně udělal něco romantického, tak si to užij."

Bez dalších slov za mnou zavřela dveře a já osaměla, v ruce jsem držela pouze matně černou obálku a dopis od svého Valentýna. ,,Páni," vydechla jsem, při pohledu na osvětlí lístky z bílé růže, tvořící cestu táhnoucí se až do druhého patra.

Postupovala jsem pomalu po cestičce z poháněných lístků, které se za mými kroky zvedaly do vzduchu a pomocí nádherného kouzla vlály za mými zády, jako kdyby mě pronásledovaly.

Cestička skončila u dveří komnaty, na kterou jsem dlouho zapomněla, ale sebrala jsem odvahu a otevřela je. 

U zlaté harfy postával Rabastan. ,,Vítám tě, moje Valentýnko," pousmál se slizce a jediným pohybem paže za námi zabouchl dveře.

Jen co mi z dlaně sprostě vyrval mou hůlku, na kterou mají v poslední době všichni ohromnou potřebu sahat, si všiml výrazu v mé tváři. ,,Copak, čekala jsi snad někoho jiného?" zašeptal mi u tváře.

,,Doufám, že tě raní, když řeknu že ano," zavrčela jsem, ale mé vrčení zaniklo ve zděšeném výkřiků, který mi unikl z úst, když mě pohodil na postel, v níž dříve spával s mou matkou.

,,Jsi úplně stejná jako ona," prozradil mi věc, které jsem si byla už dávno vědoma, zatímco se ujal role rozepnout si vestu a následně i poklopec od kalhot. ,,Jaká škoda, že se historie tak dokonale opakuje a tebe dostal jiný muž než já."

,,Tohle nemůžeš myslet vážně," polkla jsem, zatímco on ke mně hladově mířil, již bez košile a zcela připraven se zbavit i kalhot.

Rabastan se pouze zasmál, než mě chytil za zátylek a přes mé protesty polapil mé rty do svých. Z očí se mi spustil proud slz bezmoci. ,,Přestaň, prosím," vzlykla jsem. ,,Dám ti cokoliv."

,,Já chci pouze tebe, Cassiopeio," dostalo se mi odpovědi, než ze mě Rabastan strhnul šaty, které jsem si vzala, abych potěšila Draca.

Ležela jsem na posteli pod mužem, který mohl být klidně mým otcem a připravovala se na nejhorší, zatímco mě líbal na krku a rozepínal mé spodní prádlo.

Když v tom se rozrazily dveře a Dracovi oči plály nenávistí ke svému strýci. ,,Okamžitě sundej ty špinavý pračky z mojí manželky, Lastrangei," zavrčel vztekle.

,,Vypadni," nařídil mu místo toho Rabastan a jako kdyby se nic nedělo mávl rukou a znovu se začal věnovat mému prádlu.

Dracův pohár trpělivosti přetekl. ,,Crucio," zahřímal a poslal Rabastana do ráje plného šíleně bolestivých křečí.

Téměř okamžitě jsem se zabalila do deky, aby se ten ohyzdnej hajzl na podlaze už nikdy nemohl kochat pohledem na moje tělo.

,,Dá se tahle záchrana považovat za dárek k Valentýnu?" pronesl Draco, nejspíše pro odlehčení atmosféry.

Uchechtla jsem se. ,,Ty jsi neuvěřitelný."

,,Říká se to o mě."

~

Vtipný, že jsem u pasáže s Rabastanem poslouchala Honey, honey od Abby🤣

-Jamie