Hadí krev ✔

72. V Bradavicích se dostane kletby každému, kdo si jí zaslouží

Plná očekávání jsem seděla přímo před toaletním stolkem v dívčích ložnicích sedmďho ročníku, zatímco Bethy nadpozemskou jemností pročesávala mé vlasy hřebenem. ,,Jaká myslíš, že bude hodina Černé magie?"

Hlas se jí třásl, když se ptala.

,,Podle mě to pro ní nebude nic nového," ozvala se Pansy ze své postele, kde si pilníkem zdokonalovávala své černě nalakované nehty. ,,Nebo jsi se snad mezi Smrtijedy žádných kleteb nenaučila?"

Bethy strnula v pohybu a nechala mě se pomalu otočit směrem dívce, jejíž obličej připomínal rozšláplou šlichtu. ,,Opravdu jsem neměla chuť se učit, jak přimět člověka skučet bolestí. Jenže jak se na tebe tak dívám, asi jsem se něčemu přiučit měla, že?" zasyčela jsem nepřátelsky.

,,To, že jsi vdaná za Draca z tebe nedělá někoho lepšího," opratila mi se zavrčením Pansy a nakvašeně vstala na nohy.

,,Máš pravdu," přidala se do přestřelky Týna, ,,ona totiž už někým lepším je. Už od okamžiku, kdy poprvé usedla ke zmijozelskému stolu bylo všem jasné, že je jiná, než mi ostatní, že nežije v předsudcích."

,,Ty by jsi měla mlčet," uchechtla se Pansy. ,,Zrovna ty jsi mi byla až do jejího příjezdu naprosto oddaná, udělala jsi vše jen proto, aby jsi se mi zavděčila."

,,To už je minulost," rozmáchla paží Týna. ,,Teď už totiž vím, co jsi ve skutečnosti za sobecké a nepřející monstrum."

,,Monstrum, říkáš?" zablesklo se Parkinsonové ďabelsky v očích.

,,Ano," pravila pevně Týna.

,,To jsi ještě nezjistila, co skutečně dokážu," zasmála se zlomyslně Pansy, až jsem dostala strach, zda je její psychika v pořádku.

Popadla jsem do rukou svou brašnu s pergameny, učebnicemi a kalamáři. ,,Měli bychom vyrazit na snídani," upozornila jsem své dvě kamarádky, když jsme byly všechny připravené.

,,Musíme ustát hodinu Kouzelných formulí a poté bude následovat Černá magie," studovala nahlas školní rozvrh Bethy, zatímco jsme procházeli hradními chodbami.

Cestou jsem zahlédla sestry Greengrasovi, doprovázené Theodorem Nottem. Zdálo se, že jsem nebyla jedinou studentkou, která o prázdninách uzavřela vztah, i když v mém případě se jednalo o vztah manželský.

,,Jak se má Draco?" zastavila mě při chůzi mladší ze sester a upřela na mě své modré oči.

,,Žije," sklonila jsem pohled ke svému snubnímu prstenu, ,,a doufám, že ještě dlouho bude."

,,To já taky," zašeptala zdrceně tmavovláska. ,,Přeju vám to, snad budete šťastní."

,,Děkuju, Astorie," kývla jsem zdvořile a pokračovala v cestě na snídani, zatímco se mi hlavou hodily nejrůznější myšlenky na fakt, že dívka, která sdílela s mým mužem ložnici nám popřála šťastné manželství.

Ke zmijozelskému stolu se ve stejnou chvíli jako já dobelhal i profesor Křiklan, za nímž pomocí kouzel poletovala hromádka úhledně srovnanych papíru: nejspíše testových zkoušek. ,,Paní Malfoyová," usmál se na mě zářivě, ,,přeji vám dobré ráno."

Cítila jsem se při vyslovení svého jména náhle tak staře. ,,Vám také, pane profesore."

,,Jsem si vědom toho, že není zrovna nejveselejší ročník, ale co by jste řekla na jeden z mých večírků?" vydechl nadšeně. ,,Můžete to brát jako svatební dar a jsem si jistý, že malé odreagování neuvítáte pouze vy, ale i mnoho dalších studentů."